Jdi na obsah Jdi na menu
 


Amálka a Viktorka

31. 7. 2005

Tříbarevná Amálka, extrémně mazlivá kočička, žila 14 dní u mateřské školky. V touze po domově se snažila oknem dostat do objektu, ale vždycky ji vyhnali, a tak jsme ji 1.7.2005 vzali do péče, než najde svého člověka. Rovněž tříbarevná Viktorka s tyrkysově zbarvenýma očima byla nalezena v nemocniční zahradě. Vzaly jsme ji 29.6.2005 k nám, kde se jí dostalo bytového vychování. 31.7.2005 byly obě společně umístěny do Tábora. Jejich nová majitelka nám napsala:

21.10.2006:
Dobrý den, paní Brázdilová,
posílám Vám pár fotek s Micinkami. Možná, že už je ani nepoznáte, protože Vám za rok prošla rukama jistě spousta tříbarevných kočiček.
Viktorka se ještě občas zlobí, někdy večer, někdy ráno, jednou proto, že má prázdnou misku, podruhé proto, že chce jít ještě ven a potřebí ani nevím proč.
Jinak obě prospívají, Amálku musím krotit v jídle, nezná míru. Viktorce zase spíše vyhovuje jíst častěji přes den v menších porcích. Pak se zlobí, když žrádlo po ní Amálka dojede a ona má prázdnou misku. Mám z obou radost.
Fotku, kde bychom byli my i kočičky, zatím nemám. Mějte se krásně.

4.2.2011:
Dobrý večer, paní Brázdilová. 
chtěla bych Vám za sebe a manžela popřát do nového roku hlavně zdraví a dobrou pohodu. Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala a nenapsala, jak se daří vámi zachráněným kočičkám Viktorce a Amálce, ale to víte, jak to bývá. Pořád si člověk říká, měla bych napsat, měla bych se ozvat a stále to odkládá. Ale právě jsem dostala e-mail jako poděkování z vaší organizace za sponzorský příspěvěk, a tak už jsem zůstala sedět u počítače a píšu vám. Obě kočičky se mají dobře. Amálku ani nepoznáte, jak přibrala, nenechá se ošidit, budeme ji muset víc hlídat. Je to tak, že jdou obě ke žrádlu, Víktorka za chvili odejde od poloprázdné misky a Amálka ji dojede. Za chvíli se ozve lomoz, to Viktorka honí misku a nebo i celý tác po chodbě a vzteká se, protože by si ještě dala, ale obě misky jsou prázdné. Amálka miluje syrové maso, to ucítí na hony daleko. Nejradši mají králičí, což dostávají často, protože králíky chováme. Sám veterinář říkal, že občas mají dostat syrové maso, že ho kvůli nějaké látce, už nevím jaké, potřebují. Viktorka má zase ráda takové to kočičí mlíčko, tak jí ho také kupuji. Už by na ni nikdo nepoznal, že měla nějaký oboustranný vestibulární syndrom. Ještě stále jí dávám Thiamin, už ne každý den, spíš obden. Aspoň veterinář mi to schválil. Jsem moc ráda, že to tenkrát díky vám tak dopadlo a že se Viktorka uzdravila. Často na to vzpomínám. Teď když mrzne, tak se obě drží doma, venku se jen chvilku proběhnou a hned šup zase do tepla. Viktorka se mnou spí v posteli, v nohách, Amálka přichází k ránu, chvíli se nechá hladit a pak se někdy taky u mne uvelebí. Amálce to dost dlouho trvalo, než si na nás pořádně zvykla, teď už ale běžně vyskočí na klín, když sedím v křesle a nechá se hladit, ale stále jen na hlavičce, sáhnout jí na bříško, to je o škrábanec. Myslím, že kočičky by se u nikoho nemohly mít lépe než u nás a my jsme moc rádi, že je máme. Posílám vám nějaké foto. Ještě jednou zdravím.

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář