Mourečka Bobeše jsme přijaly v červenci 2011 poté, co jeho maminku přejelo na sídlišti auto. Zůstalo po ní ještě jedno kotě, to si vzala jedna paní, Bobeše pak přinesly děti k sestře Nadi Tomalové, ta zavolala nám. 9.10.2011 byl umístěn ke kočce do bytu do Zlína. Z jeho nového domova máme tyto zprávy:

15.10.2011:
Vážená paní Tomalová,
píšeme, abychom podali zprávu o tom, jak si Bobeš zvyká v novém domově. V den převzetí, tedy minulou neděli, jsme z Hodonína dorazili až kolem osmé hodiny večerní. V bytě už nás čekala naše kočičí slečna Ozzy a chtěla se mazlit, ale co to, my neseme převravku s malým "vetřelcem". Přepravku i s Bobšem jsme otevřeli a nechali být, aby vylezl, až sám uzná za vhodné, což mu bohužel nebylo dopřáno, protože se mu tam nasoukala naše Ozzy ve snaze ho očuchat. Nechali jsme je být, ať si to  spolu vyříkají po kočíčím a šli vybalovat. Bobeš chvíli prozkoumával byt, ale pak na něj Ozzy zasyčela, on se naježil, udělal hřbet a na celou noc a polovinu dalšího dne se schoval (ale bůhví, co všechno si v tom kočičím jazyce stihli říct, když jsme se nedívali). Další den bylo slyšet slabé mňau mňau zpod kuchyňské linky, odkud jsme Bobeška museli dostat pomocí koštěte, protože sám nevěděl, kudy ven (nemluvě
  o tom, že nám zalezl i za sporák). Hned se mazlil a vrněl, vydatně se nasvačil a znovu prozkoumával byt. Stávalo se, že někam došel, nevěděl kde je, a začal velmi žalostně mňoukat, takže jsme ho hned volali, aby za námi doběhl. Druhou noc už spal s námi  v posteli. Tak to šlo ještě další dny, ze syčení naší Ozzy už si vůbec nic nedělá -je to neohrožený kocour- a sem tam už se spolu nahánějí po bytě. Ozzy si na něj ještě pořádně nezvykla, ale syčí čím dál tím méně, spíš jen v situacích, kdy se Bobeš objeví a ona neví, jak se tam dostal. Kamarádíčkovat se s Bobšem ale také ještě nechce, občas na něj i zavrčí, hlavně když jsme u toho my, aby nám dala najevo, že tak jednoduché to nebude. Celý pracovní týden s námi moc nemluvila,  s paničkou teda vůbec ne, každé pohlazení doprovázela vrčením a někdy syčením a pánečka jendou škaredě poškrábala. Zato Bobeš je velký mazel, hraje s
 i i sám, stále prozkoumává byt a my ho postupně učíme, kam a co nesmí (třeba na linku, kuchyňský stůl, nebo shazovat ze stojánku paniččiny náušnice). Myslíme si, že i Ozzy si na něj brzy zvykne, s námi už ode dneška komunikuje, dokonce už i zavrní, tak snad to brzy bude všechno jak má být. Velkou výhodou je i to, že Ozzy má svůj pelíšek na skříni, kam Bobeš ještě nevyskočí, takže když chce mít klid, vyskočí si tam a Bobeškovi se zeshora směje. V prosinci se s Bobšem chystáme na kastraci, příští týden obě kočky odčervíme a dokonce jsme zjistili, že mají stejný očkovací termín, a to srpen. Bobeš ze začátku vůbec nechtěl jíst granule, ale potřeli jsme mu je kapsičkou, tak už baští i ty. Až mu bude rok, začneme s podáváním granulí pro kastrované kočky, takže sjednotíme i stravu. V příloze přikládáme pár fotek, abyste si udělala představu a časem pošlem i další, abyste viděla, jak Bobeš roste.

1.1.2012:
Vážené pracovnice Košky SOS,
posíláme vám prezentaci s novoročním přáním a fotkama Bobeška, doufáme, že vás potěší.
Bobeš váží už 3,2 kg a pořád roste, na kastraci půjde v průběhu ledna, doporučila nám to tak paní doktorka s ohledem na prodělanou kočičí rýmu. Chudák Bobeš sýpal a bublal, ale naštěstí už je v pořádku. Je to veliký mazel, pořád se tulí a neustále se motá pod nohama -nejčastěji když nesu talíř s horkou polévkou S Ozzy už se skamarádili, sice od ní dostal pár výchovných lekcí, ale jsou príma dvojka, hopsají a nahánějí se, jindy  jen tak koukají z okna, však uvidíte v přiložené prezentaci.
S pozdravem a přáním hezkého dne i celého nového roku Anet, Jirka, Ozzy a Bobeš.

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.