Jdi na obsah Jdi na menu
 


REGULACE POPULACE VOLNĚ ŽIJÍCÍCH KOČEK – VÝKLAD ZÁKONA

Pojem regulace populace definuje zákon č. 246/1992 Sb. v platném znění, a to hned ve dvou paragrafech.

Prvním je § 5 odst. 2, písmeno g) a § 13b odst. 1:
§5 (2) Důvodem k usmrcení je:
 g) regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů /2a), 2e) / regulací populace zvířat se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů

§13b Toulavá a opuštěná zvířata
(1) Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést
a) informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, zejména k zvířatům v lidské péči,
b) finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavé nebo opuštěné zvíře, zejména psa nebo kočku
c) odchyt toulavých a opuštěných zvířat osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona 1f),
d) podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů a koček podporováním jejich sterilizace.

VÝKLAD ZÁKONA:

Regulací populace se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů. Jedná se tedy o komplexní opatření, nikoliv o jednotlivé případy. Obsahem pojmu je komplex preventivních opatření, umožňující soužití populací zvířat a lidí bez vzniku rizik.  
Utrácení zvířat je sice možné, ale mělo by být používáno pouze výjimečně, a to v případech nákazy většího množství zvířat a zároveň hrozící přenosem nákazy na lidi. V žádném případě se nesmí utrácení zvířat použít jako prvotní a jediné opatření, nebo utrácet zvířata z důvodu, že někomu vadí, nebo že o ně někdo ztratil zájem. Utrácení je možné pouze v případě, že preventivní opatření selhala.
Právě soustavnost provádění prevence je důležitým aspektem této činnosti, aby byla efektivní a za vynaložení co nejméně nákladů.
Veškerá činnost v tomto směru by měla především spočívat ve spolupráci místní samosprávy obcí a městské policie s dobrovolnými ochránci zvířat, zejména organizovaných v občanských sdruženích, ale i s neorganizovanými ochránci, kteří se na vlastní náklady starají o opuštěné nebo polodivoce žijící kočky.
K humánnímu přístupu ke zvířatům a tedy i provádění programu regulace populace zvířat ohleduplným způsobem, se naše republika zavázala podpisem mnohostranné mezinárodní Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu, která vyšla 17. března ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 19, a je tedy součástí našeho právního řádu.

INFORMAČNÍ A OSVĚTOVÁ ČINNOST
Informačně osvětová činnost by měla spočívat zejména v podpoře přednášek ve školách, kde by zejména nová generace měla být cíleně vychovávána ke správnému vztahu a zacházení se zvířaty. Dále v podpoře pořádání seminářů zaměřených na efektivitu, etiku a ekonomiku regulace populace opuštěných koček kastracemi pro zastupitelstva obcí a měst, besed s občany obcí a měst a šíření osvětových materiálů např. letáků seznamujících s výhodami kastrací koček v zájmu snížení počtu nikým nechtěných zvířat a zlepšení jejich zdraví.  
Je vhodné umisťovat na webových stránkách obcí informace pro občany, jak se chovat k toulavým kočkám i jak o ně správně pečovat, pokud by o to měli zájem.

OMEZOVÁNÍ NEKONTROLOVANÝCH ZDROJŮ POTRAVY
Nekontrolovanými zdroji potravy se rozumí zejména odpadky v popelnicích a kontejnerech. To je bohužel velký nešvar zvláště na sídlištích. Volně přístupné zbytky potravy lákají nejen kočky, ale hlavně hlodavce.
Bohužel mnoho obcí považuje i cílené přikrmování koček za nekontrolovanou potravu a nechává ji odstraňovat. Mnohdy jsou pak i občané pokutováni za znečišťování obce. Mnohem vhodnější postup je vyhrazení míst určených k přikrmování, s ohledem na výskyt toulavých koček a místní podmínky i potřeby koček, tak, aby nebyli obtěžováni občané a zároveň byly respektovány biologické a etologické potřeby opuštěných koček. Přesná pravidla pro přikrmování jsou uvedena v následujícím textu v části 2. Postup v praxi.
Omezování cílených zdrojů potravy (zákaz přikrmování koček a likvidace krmiva umístěného dobrovolníky) lze   z hlediska efektivity, ekonomiky a etiky pokládat za kontraproduktivní řešení regulace populace opuštěných zvířat. Opuštěná zvířata se dále množí a zatěžují tak danou lokalitu. V době nedostatku či jiného ohrožení populace se naopak množí mnohem více, aby pokryla případné ztráty způsobené podvýživou a jejími následky.
Omezení potravy má za následek pouze množství oslabených jedinců, mezi kterými se snáze šíří různé choroby, které mohou být přenosné i na lidi.
Je velkým omylem, že kočka se dokáže v intravilánu obcí uživit tzv. přirozenou potravou, to znamená lovem drobných živočichů. Musíme si uvědomit, že kočky spolužijící v území hustě osídleném lidmi, již nejsou mnoho generací predátory z volné přírody. Kočka domácí je zvyklá přijímat potravu nějakým způsobem od člověka. Vlastní lov je pro ni jen zpestřením potravy a mnohdy pouze zábavou, nebo „sportem“. Navíc v obcích není takové množství přístupné kořisti, která by byla schopna populaci koček beze zbytku uživit.
I divoce žijící predátor naopak využije každou příležitost dostat se k potravě snadněji než lovem, který je energeticky mnohem náročnější. V přírodě k tomu slouží zejména konzumace mršin či zbytků kořisti jiných predátorů. Kočka domácí pak samozřejmě nejvíce využívá odpadky po lidech, v případě nouze může i zcela zlikvidovat populaci ptáků v městských parcích nebo jiných lokalitách obcí.
Zdravá kočka je i zdatný lovec hlodavců. A i když přikrmovaná kočka kořist dost často nekonzumuje, likvidací hlodavců zásadně redukuje jejich stav ve svém teritoriu bez používání jedů. Jedovatou návnadu, i při obvyklé opatrnosti deratizátorů, nemusí pozřít pouze hlodavci, ale i domácí zvířata a v nejhorším případě i malé děti. I volně se pohybující kočky mohou pozřít otráveného hlodavce, jejichž lov je snadnější. Spolu s hlodavcem pozřou i zbytky jedu v jeho trávícím traktu, a tím se také otráví.  
Dalším přínosem je, že přítomnost koček značně redukuje volný pohyb hlodavců v otevřených prostranstvích využívaných lidmi. Hlodavec instinktivně, na rozdíl od člověka, kočku považuje za predátora a snaží se mu vyhnout, nebo se před kočkou skrýt. 


ODCHYT TOULAVÝCH KOČEK
Odchyt toulavých koček by měly provádět obce a města v součinnosti se zaměstnanci obecních či městských útulků nebo městské policie anebo členů občanských sdružení na ochranu koček. Odchyt musí být zajištěn odborně způsobilými osobami, které absolvovali předepsanou přípravu na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, Institutu celoživotního vzdělávání a informatiky dle zák. č. 166/1999 Sb. a složili závěrečnou zkoušku s výsledkem prospěl(a) a získali k této činnosti osvědčení.

PODPORA STERILIZACE KOČEK - KASTRAČNÍ PROGRAM
Každá přirozená nika je nezávisle na vůli člověka obsazována organizmy, které plní přirozenou funkci. V případě koček je to funkce predátora zejména pro drobné živočichy, zvláště pak hlodavce.  
Obce se občas snaží zbavit, pro ně nepohodlných koček jejich odchytem, odstřelem a bohužel i nezákonným trávením. Jediný efekt, který se tímto způsobem dosáhne, je, že uvolní prostor pro další zvířata stejného druhu, nebo druhu s podobnou působností. Rozhodně to nemá žádný dlouhodobý vliv na množství, a tím méně na zdravotní stav populace.

Jediným rozumným řešením je odchyt, kastrace a zpětné vypuštění koček, které nejsou vhodné k adopci. Kočka je teritoriální tvor, který se jednak drží na svém teritoriu a pak jej brání proti vetřelcům. Kastrované kočky se pak živelně nemnoží a brání usídlení většího množství dalších nekastrovaných koček. Určitý problém je, že kastrovaní kocouři své teritorium proti nekastrovaným kocourům neubrání. Agresivita nekastrovaného kocoura mnohonásobně přesahuje agresivitu kastrovaného kocoura. Kupodivu ale nekastrovaní kocouři téměř vůbec nenapadají vykastrované kočky. Řešením je, hlavně při nedostatku finančních zdrojů na kastrace, kastrovat pouze kočky a kocoury nechat nekastrované. Kastrace kočky je, oproti kastraci kocoura, sice dražší a více náročnější na následnou péči. Zato účinek kastrace kočky je mnohonásobně vyšší. Kočka může porodit za rok pouze omezený počet koťat, proto kastrací koček se účinně snižuje počet narozených koťat. Naproti tomu jediný kocour může být otcem prakticky neomezeně a po celý rok. Ale pokud má omezený počet plodných partnerek, tak s poklesem četnosti svého potomstva nic nezmůže. Nekastrovaní kocouři mají navíc značně omezenou životnost. Průměrná doba života nekastrovaného kocoura se odhaduje na dva až tři roky, v důsledku zranění při vzájemných potyčkách a úmrtí vlivem dopravy na dlouhých potulkách.  
Pouze přirozený úbytek jedinců úmrtím stářím či úrazem umožní doplnění populace z okolních území, převážně koťat, hledajících si své životní teritorium. Právě proto pouze systematicky a soustavně prováděný kastrační program udrží populaci volně žijících koček v rozumných mezích a navíc minimalizuje náklady na kastrace.

PÉČE O VOLNĚ ŽIJÍCÍ KOČKY V ZIMNÍM OBDOBÍ
Volně žijící kočky nepřežijí dlouhodobě bez úhony teploty pod -3°C, pokud nemají možnost se někam schovat na vyspání. Z toho důvodu je vhodné v lokalitách, kde neexistují vhodné úkryty, jim přes zimní období takovéto úkryty poskytnout. Mohou to být např. polystyrénové boudičky vystlané senem nebo jiné vhodné přístřešky. Seno je potřeba alespoň jednou za dva týdny vyměnit.



POSTUP V PRAXI
 
OBECNĚ – DOBA TRVÁNÍ A VÝBĚR LOKALIT
Nejprve je nutno si uvědomit dvě zásadní fakta, která jsou neopominutelnou podmínkou úspěšnosti:
1. opatření k regulaci populace toulavých a volně žijících koček nelze provádět nárazově, ale musí jít o soustavnou, nikdy nekončící činnost,
2. opatření k regulaci populace toulavých a volně žijících koček je nutné provádět v celém území migračně izolovaných obcí, měst nebo celé aglomerace.
Soustavnost, zvláště kastračního programu včetně následné péče, je nutnou podmínkou udržení stavu počtu volně žijících koček v přijatelných mezích a ve vyhovujícím zdravotním stavu, bez rizika pro obyvatelstvo a jejich domácí zvířata.  
Žádná obec, město, či aglomerace není naprosto izolovaná a nelze tedy úplně zabránit migraci nevykastrovaných zvířat z jiných oblastí. Rovněž nelze stoprocentně zaručit, že kastrační program absolvují všechny kočky v dané lokalitě. Navíc některé kočky žijí u nezodpovědných majitelů, kteří je odmítají kastrovat. Přitom se o odchovy řádně nestarají a koťata volně vypouštějí do okolí, aby si našla své nové životní teritorium. Proto je nutné situaci v pravidelných intervalech monitorovat a včas učinit příslušná opatření. To je odchyt nových nekastrovaných jedinců, provedení kastrace a podle místní situace a povahy jedince buď adopce, nebo vypuštění do původní, nebo vhodné náhradní lokality.
Rovněž nelze řešit pouze omezené lokality v obcích nebo městech, kde přemnožené kočky dělají největší problémy. Do úvahy je nutné brát i možné doplňování nevykastrovaných zvířat ze sousedních lokalit, kde sice kočky nepůsobí přímo problémy, ale mohou být zdrojem dalších reprodukce schopných jedinců. Proto je nutno řešit celou obec, město, případně aglomeraci, kde jsou pro kočky příznivé a neomezující migrační cesty.
Samozřejmě největších úspěchů je možné dosáhnout jedině tehdy, spolupracuje-li na tomto programu všechny orgány místní samosprávy (obce/í či města) s dobrovolnickými organizacemi, zabývajícími se ochranou koček. Pokud se do programu podaří zapojit i širokou veřejnost a zejména majitele jednotlivých koček, je to ideální stav.
 
POSTUP PŘI ZAVÁDĚNÍ PROGRAMU REGULACE POPULACE VOLNĚ ŽIJÍCÍCH KOČEK
Pokud jsou opatření k regulaci populace teprve zaváděna, musí být prováděna v následujících krocích:

1. Prvním krokem musí být vyhodnocení celého území obce nebo města a jejích okolí. Pokud vzdálenost mezi sousedními obcemi je minimální nebo jsou spojeny migračními koridory, např. zahrádkářskými koloniemi a podobně, je nutné do uvažovaného území zahrnout všechny takto sousedící obce či města a všechny řešit jako jediný celek.  Migračním koridorem je jakékoli území, kudy mohou kočky a zvláště odrostlá koťata, hledající si nové životní teritorium, prakticky bez jakéhokoli nebezpečí migrovat. Jsou to obvykle lokality nějakým způsobem intenzivně udržované lidmi, kde kočky najdou poměrně dostatek úkrytů a kde se většinou nevyskytují predátoři z volné přírody.  Dospělá kočka, pokud se nejedná o nevykastrovaného jedince, zvláště kocoura, má své omezené teritorium, z kterého bez vážné příčiny neodchází. Samozřejmě nevykastrovaní jedinci, zejména kocouři, mají hlavně v době říje akční rádius mnohonásobný. K trvalým migracím dochází především u plně odstavených koťat, které si často hledají vhodné nové teritorium.
Sledované území je třeba rozdělit na jednotlivé lokality podle charakteru zástavby, možnosti úkrytů pro kočky a potravních zdrojů. Dále je vhodné zmapovat občany, kteří kočky vlastní. Seznámit je podrobněji s připravovaným programem regulace populace a zjistit, jsou-li jejich kočky kastrované        a mají-li možnost volného pohybu. Ideálem je přesvědčit majitele, aby zvířata nechali sami vykastrovat.
 
2. Následujícím krokem je detailní odhad počtu a zdravotního stavu přítomných koček ve všech lokalitách uvažovaného území, tedy i tam kde je vše zdánlivě v pořádku. Přitom je nutné si uvědomit, že kočka je tvor s krepuskulární aktivitou. Vrchol její aktivity spadá do večerních a brzkých ranních hodin, tedy spíše do soumraku až tmy. Navíc kočka je tvor, který se snaží pohybovat nenápadně, pokud možno i skrytě. To platí především o toulavých kočkách, které nemají dobrou zkušenost s lidmi. Proto je nesmyslné se domnívat, že stačí projít všemi částmi uvažovaného území a přitom počítat viditelné jedince. V tomto směru je nejvhodnější využít informace od lidí, kteří kočky pravidelně přikrmují.
Pokud takové informace není možno získat, je nutné situaci vyhodnotit v přípravném stadiu odhadem na základě informací získaných od místních občanů. Je vhodné zjistit, jaké s kočkami mají dlouhodobé zkušenosti. Jestli již nějaká nárazová kastrační akce byla provedena, jestli jsou kočky v místě na obtíž, nebo ne. Jsou-li běžně k vidění, nebo se viditelně vyskytují minimálně.  
Tyto odhadnuté informace je pak nutné v průběhu provádění programu regulace populace aktualizovat podle poznatků získaných touto činností.
 
3. Na základě získaných údajů ze všech lokalit je možné provést prvotní vyhodnocení situace. Existují i obce, většinou menší a venkovského typu, kde se populace koček přirozeně drží v přijatelných mezích po dlouhá léta. Kočky mají nejen přiměřené množství vhodné potravy, ale i dost úkrytů k přečkání nepohody. Pokud kočky nepůsobí žádné problémy na celém území obce, je možné pouze v pravidelných intervalech monitorovat zdravotní stav koček a nedošlo-li k nežádoucí změně v množství jedinců. Jinak není potřeba masověji provádět další opatření. Samozřejmě kastrace jednotlivých zvířat jejich majiteli, případně jednotlivých toulavých jedinců, je doporučována i zde.
V obcích či spíše městech, kde problém kočky působí, je třeba celé území rozdělit na jednotlivé lokality podle druhu zástavby a dalších parametrů, které zásadně ovlivňují možnosti života koček. V jednotlivých lokalitách je třeba určit, nebo alespoň odhadnout, množství volně žijících jedinců, nekastrovaných jedinců vlastněných občany s možností volného pohybu a páření. Zjistit místa, kde se kočky nejvíce zdržují a vhodná místa k provádění odchytu. Majitele koček je třeba upozornit na chystaná opatření, zejména chystané kastrace odchycených zvířat. Dále je třeba dohodnout jednoznačné označení kastrovaných jedinců. Ideální způsob je označení čipem a vedení evidence zvířat, a to jak volně žijících jedinců, tak vlastněných jedinců. Vzhledem k nákladnosti takovéhoto označování je možné používat i jiná opatření, např. cvikem (tvarovým vykrojením ušního boltce, aby nebylo záměnné s poraněními).  
Vše je potřeba řádně vyhodnotit, odhadnout finanční náklady a podle možností (finančních i místa pro péči o kočky po kastraci nebo léčení nemocných) naplánovat postup odchytu a kastrací. Veškeré podklady je vhodné provádět v písemné formě, aby se v budoucnu dala dokladovat úspěšnost prováděného programu.

 

SOUSTAVNÉ PROVÁDĚNÍ PROGRAMU REGULACE POPULACE VOLNĚ ŽIJÍCÍCH KOČEK
Program regulace populace volně žijících koček nemůže obsahovat pouhou kastraci odchycených volně žijících koček. Nedílnou součástí musí být i adekvátní následná péče o kočky vypuštěné zpět nebo do náhradních lokalit. Vhodné je zapojit do činností i širokou veřejnost pomocí osvěty.

KASTRAČNÍ PROGRAM
Kastrace koček by měly probíhat dle potřeby průběžně. Nelze spoléhat, že na jednou vykastrované lokalitě se již nikdy neobjeví další reprodukce schopné kočky.

1. Odchyt koček je nejvhodnější provádět na místech, kde jsou pravidelně přikrmovány. Pokud taková místa neexistují, je třeba vytipovat místo, kde jsou kočky co nejméně rušeny a kde je největší pravděpodobnost úspěšného odchytu. Odchyt musí být zajištěn odborně způsobilými osobami, které absolvovali předepsanou přípravu na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, Institutu celoživotního vzdělávání a informatiky dle zák. č. 166/1999 Sb. a složili závěrečnou zkoušku s výsledkem prospěl(a) a získali k této činnosti osvědčení. Před odchytem je vhodné upozornit občany, že odchyt bude prováděn, aby svým vlastním kočkám pokud možno zabránili v tu dobu ve volném pohybu.
 
2. Podle situace v místě a dle platných obecních vyhlášek připadá v úvahu stanovit dobu, po kterou si po odchytu ještě před kastrací mohou majitelé vyzvednout své vlastní kočky, které byly odchyceny. Odchycené kočky, které si nikdo nevyzvedne nejdéle do stanovené doby, pak budou pokládány za volně žijící a budou vykastrovány.
Další alternativou je obecní vyhláškou stanovit občanům obce či města povinnost zabránit vlastněným kočkám po určitou dobu ve volném pohybu s tím, že všechny odchycené kočky budou považovány za volně žijící a ihned po odchytu vykastrovány. Pak by občané, kteří se dodatečně o svou kočku, které nezabránili volně se pohybovat, přihlásí, byli povinni zaplatit veškeré náklady spojené s odchytem, kastrací a veškerou poskytnutou péčí. Kočky, ke kterým se nikdo nepřihlásí do vyhláškou stanovené doby, by mohly být dle povahy dány do adopce nebo vypuštěny.
 
Odchycené kočky je třeba nechat vyšetřit veterinárním lékařem, který určí jejich zdravotní stav. Zdravé kočky, pokud nejsou březí déle než do poloviny gravidity a veterinární lékař zákrok pokládá za bezpečný, je vhodné kastrovat co nejdříve. Nemocné kočky je třeba nejdříve vyléčit. Vysoce březí kočky musí před kastrací porodit a odchovat potomstvo.  
Kastrované kočky je nutné jednoznačně identifikovat. Ideální identifikací je aplikace čipu. Ale je možné použít i viditelné označení kastrovaných koček např. cvikem.  

3. Po provedené kastraci je nutné se o kočku postarat alespoň po nezbytně nutnou dobu, kterou určí veterinární lékař podle rozsahu provedeného zákroku. Nejlepší je až do úplného doléčení, tj. cca 2 týdny, pokud nenastanou jiné zdravotní komplikace.
 
4. Vykastrované kočky je třeba dle povahy rozdělit na adopce schopné, které budou k adopci nabídnuty, a kočky obtížně či vůbec socializovatelné. Nesocializovatelné kočky je nutné vypustit zpět na lokalitu, kde byly odchyceny, nebo při její nevhodnosti na jinou vhodnou lokalitu.  Při přemístění se ale musí respektovat přirozená snaha kočky o návrat do jejího původního teritoria. Proto se musí učinit veškerá opatření, aby k návratu nedošlo. Jedním z nich může být zamezení volného pohybu po dobu, než si kočka na nové prostředí přivykne. To samozřejmě neznamená, že po celou tuto dobu bude zavřená v přepravce, ale naopak musí mít určitou možnost se po vyhrazeném prostoru pohybovat, aby se s ním seznámila a zvykla si na nové prostředí. Nutným opatřením musí být nepřekonatelné zamezení útěku i opatrnost při vstupu a odchodu o kočky pečujících osob.

NÁSLEDNÁ PÉČE O KOČKY V LOKALITĚ
Po provedené kastraci a následném vypuštění koček na původní lokalitu by neměly být kočky ponechány úplně svému osudu.  

1. Je přímo nutností v pravidelných intervalech monitorovat počet a zdravotní stav koček na dané lokalitě. To znamená i koček vykastrovaných.  

2. Nově příchozí kočky je třeba co nejdříve odchytit a nechat vyšetřit veterinárním lékařem. Pokud jsou nevykastrované, provést dle jejich zdravotního stavu kastraci.  Nemocné kočky vyléčit.  Kočky s nevyléčitelnými chorobami, zejména FIV, FIP, FeLV, izolovat trvale, nebo provést jiná opatření, aby od nich nedocházelo k rozšiřování nákazy. 

3. Kočky je možné po dohodě s obcí v pravidelném čase přikrmovat. Přikrmovat by se zásadně měly pouze kastrované kočky. Nově příchozí kočky je možné přikrmovat pouze po přechodnou dobu, než se je podaří odchytit. Povolené přikrmování by mělo být prováděno v pravidelném čase, aby si kočky na tuto dobu navykly, a pouze v takovém množství, které kočky dokážou najednou pozřít. Po celou dobu krmení by osoba, která krmení provádí, měla místo pozorovat z povzdálí. Je možné postupně kočky i navykat na kontakt.   
Při tomto postupu se automaticky monitoruje situace v dané lokalitě, protože si kočky na pravidelné přikrmování zvyknou. Je to i nejjednodušší způsob, jak zjistit, že se v lokalitě vyskytují nově příchozí kočky. Po nakrmení koček je nutné misky odebrat a případné zbylé nečistoty uklidit.  
Přikrmování by nemělo plně nahrazovat veškerou dostupnou stravu. Pokud by se ukázalo, že přikrmování maximálně jedenkrát denně je nedostatečné a kočky jsou podvyživené, je to doklad o nevhodnosti lokality k výskytu takového počtu koček a riziko případného šíření nákaz. V tom případě by mělo být provedeno přemístění koček do vhodnější ověřené lokality.
Účelem přikrmování je zlepšení kondice koček, a tím snížení možnosti propuknutí infekcí. Především však je výhodou snadnost monitorování populace koček v dané lokalitě tím, že se naučí pravidelnému režimu a hromadnému výskytu v pravidelný čas přikrmování na konkrétním místě.  
Přikrmováním pouze jedenkrát denně bude i zamezeno, aby se kočky trvale koncentrovaly na jediném místě. Mimo dobu přikrmování se samozřejmě za účelem hledání další potravy musejí rozptýlit. Místa přikrmování je nutné volit i s ohledem na velikost teritorií pohybu koček v dané lokalitě.

4. Je nepřípustné nechávat krmení kočkám bez dohledu celý den nebo přes noc.  Rovněž je nepřípustné  přikrmovat kočky nevhodnou stravou, jako jsou např. zbytky jídel z restaurací. Takový postup je pak vhodné postihovat obcemi jako znečišťování veřejného prostranství.

5. V zimním období, kdy panují mrazy, je vhodné v lokalitách, kde je nedostatek příhodných úkrytů, instalovat strojené úkryty. Toto je možné provést výhradně se souhlasem obce a v obcí určených vhodných místech.
 
 
OSVĚTA MEZI VEŘEJNOSTÍ
Program regulace populace volně žijících koček by měl byt vysvětlen občanům obce, kde se připravuje jeho uskutečnění. Ve spolupráci s obcí by měl být stručný a přehledný materiál obsahující základní body postupu s vysvětlením a kontaktem pro další informace vyvěšen na úřední desce úřadu (fyzické či elektronické). K informovanosti občanů by dále měly být využity veškeré informační kanály obvyklé v dané obci.
V obcích, kde program regulace populace volně žijících koček již funguje, by informace měly být dostupné a před většími akcemi znovu mediálně ve zkrácené formě zopakované.
Vhodné je i seznamování dětí předškolního a školního věku se zásadami péče o zvířata a správnému přístupu a chování se ke zvířatům, zvláště k cizím zvířatům. Tyto znalosti by měly být jedním ze základů vzdělání dětí pro praktický život, podobně jako např. dopravní výchova nebo poskytování první pomoci.
 

Přehledy lokalit by bylo vhodné umístit na webové stránky obcí.

 

Materiál byl zpracován k semináři právního minima pro ochránce zvířat.
Autorem je Ing. Milan Kaucký

Ing. Milan Kaucký
Absolvent ČVUT-FSI, OSVČ projektant a revizní technik elektro, viceprezident ESČ, člen TNK 97 a TNK 22 při ÚNMZ pod ČAS. Ochraně zvířat se věnuje řadu let. Kromě řešení konkrétních případů týrání zvířat se snaží zejména o změny v legislativě. Připomínkoval nový občanský zákoník, novelu zákona na ochranu zvířat proti týrání, novelu veterinárního zákona. Vypracoval Metodiku regulace populace volně žijících koček. Byl členem Lovců bestií a je zakládajícím členem a předsedou SOS – zvířata v nouzi z.s.

 
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář