Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mášenka a Mikeš (02)

29. 6. 2015

ObrazekKočka, kastrovaná

Černobílá Mášenka se spolu se svým bráškou Vojtíškem potulovala po ulici v Moravské Nové Vsi. Oba byli velmi hladoví, špinaví a nachlazení. Mášenka je milá kočička, hravá a mazlivá. 16.4.2010 byla umístěna do Lelekovic u Brna k pejskovi a kočce.
2.12.2014 jsme dostali zprávu, že se Mášenka nevrátila domů, moc nás to mrzí.


 

mikes1.jpegKocour, kastrovaný, nar. 4/2012

Mikeše přinesli do práce kolegové mladému muži. Mikeš se stal spolu s Mickou zakladatelem celého rodu nechtěného chovu v jednom bytě na sídlišti v Hodoníně, tzv. Zrzounovy jedenáctky.
Mikeš je bezproblémový, hodný až flegmatický a mazlivý kocour. 5.4.2014 byl Mikeš (02) umístěn do Lelekovic u Brna k Máše.
29.6.2015 Mikešek onemocněl FIP a byl uspán, je nám to líto.

Fotky Mikeše z pobytu u nás najdete zde.
Fotografie z pobytu Máši u nás a z nového domova Máši i Mikeše najdete zde.


Zprávy z nového domova:

12.12.2010
Přejem Vám krásné Vánoce a celý nový rok 2011. Mášenka je ta nejkrásnější kočička a nejlepší lovec myší! Máme z ní pořád radost.

22.12.2012
Zdravime jeden z nejlepších kočičáckých útulků. V dubnu to budou už tři roky,co jsme si od Vás odvezli Mášenku a tak Vám posíláme fotky naší krasavice.
Chtěli bychom Vám všem popřát krásné svátky vánoční a v novém roce hodně zdraví a spokojenosti.

30.3.2014
Dobrý den! Zdravíme Vás všechny v Hodoníně.  Před 4 roky jsme si od Vás odvezli naši krasavici Mášenku a v dubnu bude již mít 5 let. Teď byla poprve u nás nemocná - měla virový zánět dýchacích cest. Paní doktorka říkala, že se to teď mezi kočkami vyskytuje. Užívala antibiotika a sirup proti zánětu a již je v pořádku. Je to taková naše krásná treperenda!

5.4.2014
K Mášence byl umístěn Mikeš a my jsme dostali tuto zprávu:

Dobrý večer v Hodoníně. Doufáme, že jste v pořádku dojely domů. Nástup Mikeše k nám byl velkolepý. Když jsme přijeli domů, tak se ve výběhu štěstím rozštěkala fenka a kočky  nás přiběhly přivítat, jak mají ve zvyku. A Máša plná dychtivosti a zvědavosti se vyřítila přímo k přenosce s Mikešem, ale hned byla jedním skokem o metr zpět, jak se lekla Mikeše, který jak se polekal, tak na ni výhružně zasyčel. Tak jsem ho odnesla do jeho přechodného apartmánu v koupelně  v poschodí, aby měl klid. Za chvíli jsem se šla na něho podívat. Z otevřené přenosky se přesunul pod stoličku, kterou jsem mu tam nachystala, aby měl úkryt. Jak jsem se k němu sklonila, tak začal syčet, vrčet a vztekat se - ať se k němu nepřibližuju, - on se mě nebojí, no opovaž se na mě sáhnout. No, v tu chvíli by mě to  tedy rozhodně nenapadlo. Ale  jak se tak vztekal, tak byl překrásný. A teď večer vysunuje hlavičku zpoza stoličky a nastavuje ji, aby byl hlazený. No jistě Mikešku, tvá hlavička si  to po tom těžkém dni určitě zasluhuje. Přejeme Vám dobrou noc a děkujeme!

8.4.2014
Dobrý den v Hodoníně! Tak se opět ozýváme od Mikeše. Tak z Pana Mikeše  se stal náš bojínek. Bojí se nového  prostředí, koček, zvuků a asi všeho. Takže prozatím je nejraději ve svém úkrytu v koupelně. Každopádně mu strach nekazí chuť k jídlu. Začal baštit hned první noc po příjezdu a při chuti je pořád. Je úžasně čistotný. A zamiloval se do nás. Ovšem i když má  dveře otevřené a má možnost přijít za námi, tak na to nemá odvahu. Takže když přijdu já za ním, tak vybíhá, vyskakuje na mě a je ze mě tak nadšený, že si říkám, že už si ani ani nepamatuji, že by má přítomnost někoho až tak oblažovala. Také má rád naše průvodcovské  služby po domě. My ho sladkým hlasem vábíme a on váhavě za námi postupuje. Potom se něčeho poleká a prchne - no kam asi - přece do koupelny pod stoličku. Obě kočizny se k němu chovají přátelsky, ale on se jich bojí, tak na ně syčí. Máša kontroluje, jestli mu nenesu nahoru nějakou lahůdku, že by mu ji ukradla a Bětka se před ním předvádí, protože je to kocour a ona přece své obdivovatele miluje. Ale on je takový strašpytel, že i když ho držím v náruči a on je vidí  přes sklo balkónu dole na zahradě, tak syčí. No, všechno chce svůj čas a my ho máme spoustu, že Mikešku? Paní Tomalové děkujeme že nám doporučila právě Mikeše. Až si zvykne, tak určitě dobře zapadne do naší smečky. Mějte se krásně!

12.4.2014
Dobrý večer v Hodoníně! Právě před týdnem jsme si přivezli Mikeše. Je to skvělý kocour. Úžasný pohodář, mazel a - jedlík. Budu ho muset začít omezovat, nebo bude za chvíli jako koule. S kočkami se snáší v pohodě, jenom když se jim začne zdát, že jim všechno zbaští, tak Běta na něho začne vrčet a Máša mu střelí facku. A on se trochu stáhne, zalehne a usmívá se. No, zlobte se na něho!  Ani kočky to nedokážou. Děkujeme Vám za Mášu, Mikeše a za všechny kočičky, o které pečujete a které díky Vám nachází nové domovy.

14.5.2014
Zdravíme Vás všechny v Hodoníně a paní Tomalové a Lucii přejeme, aby si řádně odpočaly a nasbíraly novou energii. Chtěla jsem již napsat dříve, ale Mikeš měl pózovat mezi květinami a nějak mi nevycházel čas na focení. Takže raději bez  rozkvetlé zahrady, ale hned. Mikešek je zlatý. Je to úžasný pohodář  a mazel. Zapadl k nám dokonale a snáší  se dobře i s cizími kočkami, které k nám chodí na návštěvu. Po 3 týdnech u nás, když nám slíbil, že se určitě nechce vracet do Hodonína , jsme ho začali pouštět ven. A k tomu Vám musím napsat příhodu, - ale hlavně ať to Mikeš nevidí, protože by se určitě styděl. Jednoho dne po ránu, si vyšel na chvíli za poznáváním okolí. Byla jsem na zahradě a viděla jsem, jak Bětka něco napjatě sleduje. A Mikeš, který v té době ještě neměl přehled o dírách  pod plotem se snažil přelézt drátěný dvoumetrový plot a  dostat se domů. Bětka, jako správná kamarádka, mňoukla - takhle ne - a navigovala ho k bráně. Jenže, kudy útloboká Máša proskočí a trošku již opotřebovaná Bětka se protáhne, tak pro obezního Mikeše nastal problém. Hlava dovnitř šla, ale tělo se šprajclo  a Mikeš zůstal trčet mezi mřížemi. Sice mohl couvnout zpět, ale on chtěl  domů. Takže musel 4x pořádně zabrat, aby se šťastně propasíroval a propadl na zahradu. No každopádně hubnout prý nehodlá a raději si zmapoval ty díry pod plotem. Mějte se moc hezky a zase se ozveme.

2.12.2014
Dobrý večer v Hodoníně.
Dnes píši a jsem moc smutná. Tuším, že jsme přišli o naši nejkrásnější kočičku, o Mášenku. Ve čtvrtek ráno se s ostatníma kočičkama nasnídala, já jsem pak odjela do Brna a od té doby jsme ji neviděli. Přitom vůbec nechápeme,co by se jí mohlo stát. Terén tady měla dokonale zmapovaný, po silničce prakticky nic nejezdí, k lesu, kde by ji mohli zastřelit myslivci, nechodila. Ona se sice moc ráda ztrácela, naposledy skoro na 5 dnů, ale to bylo lepší počasí. Tady je hodně koček a i když mají domovy, tak se toulají zahradami a nevím, že by se někdy některá ztratila. Ach, jo. Mikešek je v pořádku, s Bětkou již jsou nejraději v teple v domě. Pokud bych Vám mohla napsat radostnou zprávu o návratu Mášenky, tak Vám dám hned vědět. Mějte se moc hezky.

8.12.2014
Dobrý den v Hodoníně.
Teo odešel. Odešla snad i Máša? Fakt je ten, že se na to vždy pečlivě  připravovala a že i když to byla kočička subtilní, tak před zmizením se vždy řádně vykrmila. Tentokrát byla již jako koule a já jsem to neviděla ráda, protože potom se ztrácela. Nic o ní nevíme a přesto si říkáme, že je docela pravděpodobné, že žije a že se ještě objeví.
Chci Vám napsat o koucourovi, kterého jsme pojmenovali Casanova. Začal k  nám chodit vloni na podzim. Byl starý, vyhublý, ale zároveň hrdý a galantní. Vždy k nám přišel, najedl se, pobyl s kočkami a zase odešel. Naše kočizny ho milovaly. Potom jsem si všimla, že přes zahrady chodí  k naší sousedce. Paní, která má také kočičku, si ho oblíbila, odčervila ho a všelijak mu přilepšovala. Casanova měl jen jednu vadu. Nebyl vykastrovaný a dával o sobě vědět. A tak ho nechali vykastrovat. Vše proběhlo v  pohodě a kocourek byl již u sousedky jako člen rodiny. A potom jednoho  dne zmizel,  prostě odešel. Již nikdy jsme ho neviděli. Asi se přes léto  přesunul na úplně jiné místo. Sousedka říká, že odešel proto, aby dělal radost zase někomu jinému. Přejeme Teovi, aby se vrátil, nebo aby si našel cestu k hodným lidem.

1.1.2015
Dobrý den všem v Hodoníně.
Dnes u nás poprvé napadlo trochu více sněhu a Mikeš byl nadšený. Lítal ve sněhu, honil sněhové kuličky, nechtěl jít domů. Úplně nás to zaskočilo, protože jinak to je kuchyňský povaleč, který má své oblíbené místo v kuchyni mezi lednicí  a jídelním stolem. Tady má o nás dokonalý přehled a hlídá nás, abychom moc nejedli a pokud  ano, tak abychom se s ním podělili. Mášenka je stále nezvěstná, ale myslíme si, že žije, jenom změnila působiště. K nám se stále stěhuje asi 15letý britský stařeček a vlastně vůbec nevíme proč, protože Máša ho nesnášela, Mikeš se ho bojí a Bětka se chová odtažitě vůči všem kočkám. Doma se má zlatě, paní ho drží v domě a když ho vypustí, tak určitě skončí u nás a snaží se k nám dostat dovnitř do domu. Prostě kočky pro mě budou vždy záhadné. Posílám Vám fotky Mikeška.

28.6.2015
Dobrý den v Hodoníně.
Tak jsem Vám chtěla asi před 14 dny poslat fotky Mikeška a napsat, jak je hrozně milý, hodný, taková pejsčí oddaná povaha.
Neudělala jsem to a teď máme velký strach, že o něho přijdeme. Mikešek byl pár dnů takový rozladěný a v neděli přestal jíst. Tak jsme s ním zajeli v pondělí k naší vet. lékařce, která mu vzala krev s tím, že má podezdření na zánět močového měchýře. Udělala mu také rozbor moče a podle výsledků krve se potvrdil zánět. Říkala, že jsme to zachytili hned v začátku, takže se z toho dostane .Ptala jsem se, jestli nemá náhodou FIPku,  říkala, že by se to podle krve poznalo. Byl u ní 2 dny na kapačkách a pak jsme si ho přivezli domů. Dostal s sebou antibiotika Noroclav, Meloxrolsyn. Problém byl však od začátku v tom, že velmi málo jedl a pil a momentálně pije jen trochu vody a nám se zdá, že odchází. Každopádně má takové nafouklé a velké břicho, ovšem po noci to má nejhorší a během dne se to lepší. Hrozně málo čurá a stolici od středy ještě neměl. Léky mu dáváme, jak je má dostávat, ale každopádně jeho stav se  horší...
mikes300.jpg
29.6.2015
Dobrý den v Hodoníně. Tak máme smutnou zprávu. Mikešek měl FIPku a byl uspán. Byl to ten nejhodnější kocourek, který za mnou chodil jako pejsek, náš největší kočičí mazlíček a zároveň výborný lovec myší. Brečíme. Bude nám moc chybět. Prožili jsme si spolu více než rok krásného života. Mějte se hezky, a ať Vás netrápí smutek z nemocných kočiček.

 

Fotografie z pobytu Máši u nás a z nového domova Máši i Mikeše najdete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mikeš

(Svatoslava, Anna s Lízou, Kačenkou a Papájou, 29. 6. 2015 17:16)

Je nám to moc líto. Posíláme pusinky a pohlazení do nebíčka.

Mášenka

(Svatoslava, 5. 12. 2014 22:21)

Držíme palce a tlapky aby se Mášenka co nejdříve a v pořádku vrátila dobu.

Re: Mášenka

(Ludmila Saidová, 8. 12. 2014 15:06)

Paní Svatoslavě děkujeme moc za podporu. Máša je dnes pryč již 11 dnů. Nikdo o ní nic neví, prostě zmizela - nebo odešla jako Theo?

Re: Re: Mášenka

(Jarmila, 8. 12. 2014 22:48)

To je tak smutné...i nám tak odcházel na víc dnů kocour Oskar, až se jednou nevrátil vůbec, našli jsme ho pak v zahradě...Proto mě takové zprávy vždycky moc rozesmutní, ale věřím,že se Mášenka jednou objeví!

Příběh

(Svatoslava, 14. 12. 2014 20:48)

Je to těžký ta bezmoc. Když víte že tam venku někde je a vy s tím nemůžete nic dělat. Napíšu vám malý příběh o tom jak jsem ztratila mojeho milovaného koucourka Tygra už jsem tady o něm psala. Bylo mu 11 let, měl už toho hodně za sebou. Po měsíci toulání se nám vrátil s malými odřeninami. Byla jsem hrozně moc šťastná že ho mám zase doma, večer se mnou spinkal v posteli. Vše bylo úplně v pořádku, až do doby než se mu v moči objevila krev. Jela jsem s ním k veterináři dal mu antibiotika a jeli jsme domů. Po týdnu jsme jeli na kontrolu a vše bylo v pořádku krev z moči zmizela. Veterinář ho pro jistotu prohmatal a našel malou kuličku u žeber, udělal rentgen a zjistil že tam má diabolku. Ale nebyla tam jenom jedna byli tam tři. Na odstranění bylo už pozdě, dokázal s nima žít ještě zhruba 2 roky. V červenci tohoto roku začal hubnou a málo jedl a hodně pyl vodu. Jela jsem k veterináři tam ho dali na kapačku protože byl dehydratovaný. A jeli jsme domů za dva dny jsem dojela z práce a Tygr nemohl chodit když jsem ho postavila hnedka si lehl. Jela jsem k veterinářovi, po vyšetření mi oznámili že má selhání ledvin že se nedá nic dělat buď si ho odvezu domů a bude se trápit nebo ho uspí a nebude ho nic bolet a bude to pro něj vysvobození. S velkou bolestí v srdci jsem musela udělat to nejtěžší rozhodnutí v životě. Dala jsem souhlas k eutanázii. nemohla jsem být u toho tak jsem radši čekala v čekárně, jeho tělíčko jsem si odvezla domů a pohřbila na dvoře aby jsem ho měla u sebe a mohla zapalovat svíčky. Nejhorší byla ta bezmoc že jsem mu nemohla pomoct. Vím teda jaké to pro vás je že nemáte Mášenku doma a v bezpečí. Držím palce ať se co nejdříve vrátí. S pozdravem Svatoslava

Re: Příběh

(Daniela se svými osmi kočkoláskami, 3. 1. 2015 17:40)

To jsou ty nejbolestivější okamžiky v životě!S každým,kdo toto prožívá neskutečně soucítím a slzím.Ale stejně jako u lidí,u zvířátek-našich mazlíků to platí snad ještě více a to že"Milovaní neumírají,pouze usínají,aby se každé ráno probouzeli v našich vzpomínkách............"Daniela

Mikešek a spol.

(Daniela se svými osmi kočkoláskami, 3. 1. 2015 17:34)

Moc zdravím pani Ludmilku i její krásné kočeny-kocourky a přeji úplně všem všechno nejlepší do r.2015,především pak pevné zdraví a štěstí,obojí je nadevše důležité!!!!
Je fakt,že i pro mne jsou čičeny stále jedno obrovské překvapení,ale suveréně nejúžasnější tvorové.
Před koncem roku jsem si vzala k těm svým sedmi miláčkům ještě osmou,jelikož žila na zahrádkách a já ji měla vždy coby hodně silnou srdeční záležitost.V létě si někde velice ošklivě poranila ocásek(nechci ani domyslet,že by se chytla do želez!!!),kus jí odpadl a kus zůstal obnažený.Přeléčila jsem ji antibiotiky a zdálo se být vše o.k.Jenže s příchodem mrazů jí ocasek začal ošklivě krvácet a omrzat.Za pomoci skvělých žen v sos v Hodoníně jsme jí nechali operativně ocásek ošetřit a milá kočička putovala na rekonvalescenci ke mně domů.Měla jsem z toho strach,jak zareagují moje číče doma a jak kočička snese uzavřené prostory,když dobře pět let žila jen venku ve volné přírodě,sice krmená,opečovávaná,ale volná.
Dočkala jsem se obrovského překvápka a to,že kočička je ta nejhodnější,nejčistotnější a nejvděčnější kočičí dáma co znám!A domácí miláčkové?Vše v naprostém pořádku,takže?Vůbec si nedovedu představit,že až se mému malému"rysovi"(má amputovaný ocásek ve stylu alla rys!)vytáhnou stehy,že by se měla vrátit zpět.Nechám si ji doma a poskytnu jí jen to nejlepší, a ráda.Však kde se nají sedm,nají se i osmá a v mém srdci je lásky pro všechny kočky na rozdávání.
Mášenka se jednou ukáže,věřte v to!
Pěkný pozdrav posílá Daniela

Je fakt,že

(Daniela se svými sedmi kočkoláskami, 9. 12. 2014 22:17)

kočky ty "venkovní"přicházejí a odcházejí....Některé se drápkem zachytí,nějaký čas zůstanou,kde se cítí dobře a po čase jdou dál-teda některé.Můžu to s čistým přesvědčením i ze zkušenností napsat,krmím jich již léta plus, mínus 30-40-těch venkovních.Na moji zahrádku v zahrádkářské kolonii přicházejí již roky kočeny i kocouři různého stáří,některé se zabydlí a zůstanou,jiné jsou tam nějaký čas a pak jdou zase "po svých".Jak píšu toulavky a kočeny vůbec mají toulavé tlapky,to už je jim dáno od přírody.Samože i já jsem vždycky hodně nervózní, když některá zmizne,odejde a jsem moc smutná,nevrátí-li se!Mám samozřejmě i obavu o jejich životy a zdraví,o to je to pro mne více stresující.Nezbývá mi než čekat,že se jednou zase ukážou,vzpomenou kde jim bylo fajn a přát si, pokud se tak nestane,aby byly všechny číče v pořádku.Z celého srdce to přeji i vám a moc držím pěstičky!

Re: Je fakt,že

(Ludmila Saidová, 10. 12. 2014 19:44)

Děkuji Vám všem moc za podporu. A musím Vám něco napsat. Včera jsem dala ven ke dveřím do misky granulky. Normálně to nedělám, protože tu jsou kuny a nechci, aby se tu stahovaly. Ale říkala jsem si, co kdyby náhodou ta naše Máša přišla... Miska byla pořád plná a najednou k večeru se vracím a půl misky bylo pryč a na dlažbě byly otisky kočičích tlapiček.
Bětka a Mikeš byli v domě a o žádné toulající se tu kočičce, nevím.Ze by skutečně Mášenka? Vím, že jednou zmizela Bětka, byla jsem nešťastná a v noci jsem se dívala z okna a najednou jsem ji uviděla sedět pod stromem. Měla jsem takovou radost a zavolala jsem na ni. A ona se na mě podívala a utíkala pryč. A pak za pár dnů přišla domů. Děkuji paní Daniele, že to, co vnímám, dokázala tak krásně popsat.

Mášenka

(Svatoslava, 9. 12. 2014 19:23)

Musíte pořád doufat i když je to těžký. Zažila jsem to když se nám ztratil náš koucourek Tygr. Byl pryč celý měsíc.Držím palce ať se vám v pořádku co nejdříve vrátí domů.

Mikeš

(Honza, 16. 5. 2014 11:49)

Mě Mikeš obézní nepřipadá, prostě je to kus kocoura.

Mikeš,stejný jako moje Sárinka

(Daniela, 9. 4. 2014 11:07)

Dobrý den,
vzala jsem si ke svým šesti čičinám ještě kočičku Sáru,která naléhavě hledela klidný,láskyplný domov.Trvalo dlouho než si zvykla a to i na mne.Takže na dům,zahradu a zvuky s tím spojené si již vcelku zvykla,ale na ostatní číče ja naprosto stejná jako Váš Mikešek.Syčí,vrčí,dolů ze svého kočičího hradu slézá jen,když jsou kočky v nedohlednu.Venku se mnou na dvoře a zahradě je také když jsou ony doma a naopak.Jakmile nějakou zahlédne,nebo ucítí ve své blízkosti s vrčením hupsne na hrad a dovrčívá ještě na svém útočišti.
Stále doufám,že ji to jednou přejde,ale asi to hned tak nebude,uvidíme kdo bude rychlejší,zda Mikeš,nebo Sára.Já si myslím,že Mikeš,je to mladíček,Sárinka už je dáma pětiletá,takže si drží odstup.
Jinak je to moje sedmé zlatičko a jsem ráda,že ji mám.
Vydržme!!!!!Zdravím Vás, i Vaše kočičí miláčky.
Daniela

Mášenka

(Veronika, 22. 4. 2010 14:22)

Mášenka je neuvěřitelně krásná kočička. Noví majitelé musí mít radost. Škoda, že jsem ji "neobjevila" dřív. :(
Tak přeji, ať je v novém domově spokojená a dělá páníčkům pořádné kočkoviny!