Takové změny co prožívají tyto kočenky-lidičky,vžijte se do jejich pocitů - najednou cizí prostředí,tváře,hlasy,pachy - potřebují čas!Každý má v novém prostředí strach,než se přesvědčí,že nehrozí nebezpečí,lidé i zvířátka.Věřím že při trošce trpělivosti by se vše upravilo ke spokojenosti a radosti všech.Velká škoda,že to některým nevyšlo.Velký dík a obdiv všem v SOS KOČKY HODONÍN za jejich lásku a obětavost při záchraně kočiček,které pak přináší radost a pohodu do našich domovů.

Vážená paní Tomalová,
souhlasím se vším co píšete o kočičkách a jejich adopci. Mám Jiřinku a cca po půl roce jsem si vzala ještě Ronečka od paní Jany Laštovkové. Jiřinka v útulku nebyla moc dlouho, po příjezdu do nového domova se chovala jako by tu byla od malého koťátka. Mám ještě Rozárku a Mikeška. Mikeš je cca 8 letý kocour a Rozárka 4 letá. Mikeš si občas zasyčel, ale s Rozárkou to bylo horší, nemluvila se mnou, syčela na mě když jsem jí pohladila, ale i tak jsem to nevzdávala. Hodně jsem se snažila je hladit mazlit se s nimi, aby neměly pocit, že je odstrkuji a vše dopadlo na výbornou. Dnes mohu říci, že jsou to spokojené a šťastné kočičky. Je mi to opravdu také moc líto když čtu, že některé kočičky byly vráceny zpět po tak krátké době. Každá kočena není stejná a určitě delší doba v útulku na ně má velký vliv. Roneček byl v útulku cca 1 rok a půl a také potřeboval svůj čas. Vždy je to těžké než si kočička zvykne na nový domov. I přesto, že mi paní Jana nabídla, že kdyby to s Ronečkem nešlo vezme ho zpátky do depozita, má odpověď byla, že udělám vše pro to, aby byl Roník šťastný a spokojený. Nikdy bych neudělala to, když si kočičku vezmu, abych jí vrátila. Naopak bych se snažila, aby se cítila dobře a zvykla si na nový domov. Vím, že je to někdy hodně těžké a vyžaduje to hodně trpělivosti, ale vrácení zpět do útulu v mém případě by bylo nemyslitelné. Kočky prostě miluju. Mějte se krásně, držím palečky a velice si vážím obětavé práce Vás všech děvčat. S pozdravem Monika a kočiny Jiřinka, Roneček, Rozárka, Mikeš

Děkujeme a posíláme pohlazení všem kočičákům!

Dobrý den,
přesně před rokem jsem si brala na Vaší umísťovací výstavě Zrzinku. Jednu kočku už jsme měly doma a za žádných okolností by mě nenapadlo novou kočičku hned vrátit. Letos jsem bohužel na výstavu nemohla přijít a podpořit Váš útulek. Další kočku si už bohužel vzít nemůžu, ale máme aspoň na dálu adoptovanou Bree. Nicméně každý den sleduju Vaše zprávy a je mi moc líto vrácených kočiček. Absolutně nechápu, že to někdo tak rychle vzdá a kočku vrátí jako nějakou věc. Je přeci jasné, že nějakou dobu potrvá než se aklimatizuje. U nás to taky nebylo jednoduché, Mia na Zrzinu pořád mručela, nechtěla vedle ní jíst ani být v jedné místnosti. Trvalo to asi tak měsíc než ji začala trochu brát na vědomí a 3 měsíce než spolu začaly opravdu kamarádit a teď jsou v pohodě. A co se týče toho, že někdo vrátí kočku hned když je nemocná, to mi taky nejde na rozum. Za to přece nikdo nemůže a teď sem já její nový páníček a kamarád tak to s ní vyřeším. Zrzinka když přišla měla dravčíka, to se prostě může stát, byla v depozitu chviličku, nestihlo se to podchytit. Tak jsme to vyřešily. Teď má bohužel potíže s močovým ústrojím, ale to taky řešíme. V každém případě bych ji ani za nic nevrátila. Je to jinak moc hodná, hravá a milující kočka a dobrá parťačka k Mie. Doufám, že co nejdřív najdete pro vrácené, ale i ostatní kočičky ty správné majitele, kteří je už nikdy nevrátí.
Hodně zdaru a pevné nervy pro Vaši velice záslužnou práci přejí Markéta + Mia + Zrzina

Děkujeme za podporu! A posílám pohlazení Zrzince i její kámošce!

Někdy mi připadá, že lidi neví, co by chtěli. Mít zvíře je velká radost, ale především zodpovědnost a starost. Když jsem si od Vás přivezla ty moje "poklady" :-), taky si zvykali, bydleli naplacato pod skříní, za skříní a já s nimi pod postelí. A já jsem čekala až se přestanou bát, zvyknou si na sebe a začnou se mazlit. Den, týden, dva týdny, každý jinak. Každá kočička je jiná, každá je osobnost. Líza je i po několika letech plašounek, ale ráda se pomiliskuje.Taky jsme našli kočičku nemocnou, zanedbanou, našli jsme kotě... Nemocné kočičce trvalo rok, než si zvykla. Kotě a naše hluchá kráska si nezvyknou nikdy, hluchá Terka chce maloška za každou cenu rozsápat. Dali jsme všem prostor a čas, přizpůsobili jsme doma režim, vytvořili zóny, kde se někteří potkávají a někteří ne. Jsme z toho sice někdy na palici, ne-li rovnou na blázinec :-), ale vždycky si s manželem řekneme, že bysme je nikdy nevyměnili a nikam nedali. Jsou naši a všechny je máme rádi a hlavně - jsme za ně zodpovědní (někdy až moc :-)
Přejeme hodně zdaru a samé zodpovědné zájemce!

Kéž by se všechny kočky měly jako u vás :-)
Všechny zdravíme!

Paní Tomalová,
jsem vaší sklaní příznivkyní, a pravidelnou podporovatelkou.
Naprosto s vámi souhlasím!
Možná by pomohlo řádné poučení již při adopci.
Lidé by měli být připraveni alespoň teoreticky, na to, co všechno se může stát.
Nejen kočičky z útulků, ale i s chovných stanic mají nárůst podobných negativních zkušeností.
(Mnoho CHS doplňuje kupní smlouvy...)
Rozumím, že v útulku je nesmírná radost z každého jednotlivého osvojení, ale lidé musí být prozíraví, a nedávat k osvojení kočičky "za každou cenu". Jakmile jsou lidé "nějak podezřelí", doporučuji obezřetnost.
Přeji ze srdce co nejvíce zodpovědných zájemců!

Paní Jitko, věřte, že všechny, komu dáváme kočky řádně "lustrujeme" a taky poučujeme a na tyto projevy koček v prvních dnech v novém domově upozorňujeme! O to víc jsme pak překvapené, když se stane, že se kočka vrací z důvodů, na které jsme upozorňovali! Sama tomu nerozumím :-(
Děkujeme!