Jdi na obsah Jdi na menu
 


Apolenka, Dominik a Oskar

2. 3. 2011

 

apolenka03-03.jpg dominik09.jpg Obrazek

Černý kocourek Oskar se coby 4měsíční kotě potuloval na náměstí v Bojanovicích. 12.12.2010 Oskar byl spolu s Agátou umístěn do Brna do bytu. Mourečku Apolenku našla naše známá coby 4měsíční kotě v Bojanovicích. Jedná se pravděpodobně o Oskarovu sestřičku. Bílomourka Dominika jsme spolu s Linet a Melicharem odchytávaly v křoví v parku za ekonomickou školou. Všichni tři byli velmi vystrašení, a tak nám dalo hodně práce je chytnout. Zpočátku se báli, ale domácí prostředí udělalo své, a tak jsou z nich nyní hravá, veselá a mazlivá koťata. 2.3. 2011 byli společně umístěni k Oskarovi.

Děkujeme Zdence a Karlovi Miarkovým, kteří Apolenku během pobytu u nás podporovali formou adopce na dálku a nakonec si ji i osvojili.

Fotky s andulkou najdete ve fotogalerii pod tímto příspěvkem, ostatní fotografie z nového domova pak ve fotogalerii na Kocky-online.cz.

Fotky z jejich nového domova zde.

 

Z jejich nového domova máme tyto zprávy:

14.12.2010:
Dobry den,
dnes je to druhy den, co Oskar s Agatkou bydli u nas. Jak to spolecne zvladame?
Kdyz jsme prijeli domu, umistili jsme prepravku do nejzastavenejsiho kouta naseho obyvaku, aby si mohli najit nejakou skrys. Chvili jsme je nechali rozkoukat a otevreli dvirka. Oskar vylezl hned, udelal rychly pruzkum neblizsiho okoli prepravky a zalezl si pod pohovku, co stala hned vedle. Agatka se bala i jen vystrcit cumacek z prepravky a trvalo ji neco pres hodinu, nez se vubec osmelila - a pak hned sup za Oskarem.
Tam oba zustali az do vecera.
Az se setmelo, zacal Oskar podnikat mensi vypravy podel zdi pokoje. Ale teprve az jsme sli spat do loznice (ktera pro ne jeste zustala zavrena), kotata poradne ozila. Ze zavrene loznice jsme se pak jen mohli domyslet, co vsechny ty skoky, kroky a uprky znamenaji a kde se oba rostaci zrovna pohybuji (no, skoro jsem nezamhourila oko).
Rano jsme uz nemohli dospat a kolem pate jsme se sli podivat, jestli nas ceka nejaka spoust. A ono ne: nic nerozbili, vse zustalo na svem miste a oba jsou sikulky, protoze spravne nasli pisek (dekujeme za skvelou vychovu! :)).
Oskar nas pak velice prijemne prekvapil, kdyz se o nas zacal otirat, mazlit se s nama a tulit. Agatka vsechno jen z povzdali sledovala.
Jeste neco - Oskar se to rano jeste stihl malem prizabit, kdyz si vyskocil do umyvadla a z nej skocil primo proti zrcadlu nad nim, protoze si asi chudinka myslel, ze ten odraz je okno nebo co... No byla to pekne necekana pecka do cumacku, chvili zmatene koukal, ale nic jineho se mu nastesti nestalo. Snad si to ale zapamatuje a nebude to zkouset znovu ;)
Jakmile se zaclo rozednivat, obe selmy znova zalezly do sve skryse pod pohovku a stravili tam cely den az do vecera. No, ani se jim nedivim, po cele noci radeni meli na spanek narok :)
Vecer, kdyz se zase setmelo, vylezli oba z ukrytu. Oskar po chvili vahani prisel za nama a chtel se mazlit. Behem vecera se z nej stal uplny ocasek - kam jsme se hnuli, hned za nama, otiral se nam o nohy, div ze jsme ho nezaslapli. Vrnici motory nastartovane na plne obratky.  Na Agatce bylo videt, jak moc by se taky chtela pritulit, prichazela k nam bliz a bliz, ale jakmile melo dojit k nejakemu kontaktu, stahla se zpatky. I po pokoji se porad pohybovala jen jako stin, prikrcena, pri zdi...
Bylo uzasne oba je pozorovat, zkouset je vyprokovat ke hre, mazlit se s Oskarem... Vydrzeli jsme to asi do pulnoci a kdyz uz jsme chteli jit spat a zavrit se v loznici, Oskar zacal okamzite protestovat a hlasite se domahal vstupu dovnitr. Takze druhou noc se jejich prostor rozsiril o dalsi mistnost naseho bytu. Ze spanku (ani toho naseho) toho opet moc nebylo, protoze oba tvorecci museli samozrejme vsechno nove poradne prozkoumat a prosmejdit. A v obyvaku+chodbe uz zase nabyli vetsi jistotu, takze se tudy prohaneli zbesilou rychlosti. Byly i momenty, kdy se nam oba na chvilicku stulili v posteli, ale na nejaky spanek nebylo ani pomysleni, kdyz bylo kolem tolik novych veci :)
Rano jsme ale dostali nadherny darek od Agatky - bylo videt, ze zacina zvedat ocasek, chodi naprimeneji... Az dostala odvahu se pomazlit :) Zezacatku jen tak opatrne, ale po chvili uz naplno :)))
Vypada to tedy, ze z nas vsech budou dobri kamaradi a ze oba kocicacci sve prestehovani zvladli :)
Uz se moc tesime, az k nam dorazi o objednane skrabadlo - konecne budou mit poradne vyvysene posezeni, odkud budou mit vyborny prehled, co se kde deje.
Dekujeme za krasne obohaceni nasi domacnosti,
budem podavat dalsi zpravy a pridame i fotky.

14.12.2010:
Krasne svatky a vsechno nejlepsi do noveho roku
preji
Agata s Oskarem, ze sveho noveho brnenskeho domova
PS: Kapr nam moc chutnal a ten vanocni stromecek je mozna jeste lepsi nez ten kocici - ono se po nem mezi tema vetvema tak dobre splha a kdyz se nam podari sundat nejakou tu banku, skvele se nam hraje fotbal!

30.1.2011:
Zdravíme do Hodonína,
Agáta a Oskar jsou už u nás 1,5 měsíce, tak Vám chci napsat, jak se jim daří. A taky připojit nějaké fotky.
Zvykli si u nás doma velice dobře. Po opatrném seznamování, které jsem vám popisovala posledně, se z nich rychle stali páni domu. Velice úspěšně si nás vychovávají k obrazu svému a přesně vědí, co dělat, abychom kolem nich skákali, jak oni pískají. Prostě si nás dokonale omotali kolem tlapek.
Jsou to ale zlatíčka. Nic nám (zatím ;)) nezničili, chodí způsobně na svůj záchůdek, hrají si a mazlí se s náma i spolu. Už jsem si taky zvykla, že mi prakticky sebrali můj oblíbený sedací pytel - teď se na něm válí oni a je to i jejich hlavní "bojiště". Jen Oskarovo pravidelné vstávání ve 4:40 je občas trochu kruté. To si ale pak zavřeme dveře do ložnice a snažíme se ještě aspoň na chvíli zabrat.;)
Škrábací strom, který od vás máme, se jim velice líbí. Nejen na škrábání, protahování a odpočinek, ale i na zběsilé honičky. A protože jsme jim chtěli zpřístupnit jednu skříň, kolem které není moc prostoru, vyrobili jsme vlastnoručně ještě jeden strom "na míru". V Hornbachu jsme koupili dřevěný kůl, co se dává ke stromům (asi 2m, 8cm v průměru), k němu přidělali několik stupínků ze smrkového dřeva a kůl jsme pořádně omotali sisalovým provazem (mimochodem, ten jsme objevili V Makru - 5mm, 250m za skvělých 230Kč). V oblíbenosti si nic nezadá s "profesionálním" výrobkem. Jak vypadá, můžete posoudit na fotkách. Během vyrábění jsme zjistili, že se kočičákům provázky různě trčící ze stromu hrozně líbí, tak jsme jich tam ještě pár přidali. Taky jim velice vyhovuje, že pod prvním stupínkem je volných celých 80cm, což jim umožňuje se dokonale se protáhnout. Povzbuzeni kutilským úspěchem se už těšíme na jaro, kdy necháme zasíťovat balkón a chceme vyrobit škrábadlo venkovní.:)
Dále jsme prožili krásné Vánoce - stromeček a baňky byly příjemné zpestření, na pár dnů dokonce zábava číslo 1.
I Silvestra jsme dobře zvládli. Sice zvláště Agátku zprvu petardy dost děsily, ale když zjistila, že se po té hrozné ráně nic nestane, přestala se jich bát. Půlnoční ohňostroj sice oba strávili preventivně pod gaučem, ale když ten největší rachot polevil, vylezli a zdáli se celkem v pohodě. Dokonce byli i trochu zvědaví, co že to tam venku na obloze tak bliká.
K návštěvám jsou pořád celkem nedůvěřiví - několik prvních návštěvníků, co se "přišli podívat na kočky", je ani nevidělo ;) Teď sice oba při příchodu někoho cizího ještě zalezou, ale po pár minutách se přijdou podívat, kdo že to u nás je.
Až dosud tedy jen samé dobré zprávy. Bohužel je tu jedna horší - poslední týden máme starosti s kočičkou. O minulém víkendu najednou úplně přestala jíst, začala hodně pospávat a jen se na nás tak smutně dívala. Přitom ji kamarádka veterinářka týden předtím vyšetřovala a zdála se úplně v pořádku. Následným vyšetřením bobků se ale ukázalo, že jsou oba začervení - škrkavkama. Agátka nejspíš hodně, což vysvětlovalo její potíže. Oskar taky asi jedl poslední dobou trochu míň, ale jinak se zdál být v pořádku, takže jsme si toho ani nevšimli. Podle očkovacího průkazu byli u vás odčervení 1.12. Škoda, že jsme nevěděli, že bychom to měli do tří týdnů zopakovat, abychom zabili i další stadia škrkavek, které zatím dospěly a zase se začly množit. Ušetřili bychom jim současné problémy... No, co se dá dělat... Takže hned oba dostali tabletku na odčervení. Oskar je už úplně v pohodě a ros
 te z něj opravdový macek. Agátka se zotavuje pomaleji. Zdaleka to ještě není takový jedlík jako dřív a na nějaké řádění ji taky ještě neužije. Teď je to taková hubeňulka hubená a jen pomalu se začíná spravovat... Snad se ale zase brzy dostane do formy - dáme vědět.
Zatím přejeme především hodně zdraví vám i všem vašim kočičím svěřencům.

10.2.2011:
Dobrý den, dámy kočkomilky,
chci Vám napsat, jak je to teď s Agátkou a Oskarem.
No teda hlavně s Agátkou. Z Oskara se po odčervení stalo úplné torpédo a řádí tu jak Černá ruka. Jediné, co mu chybí, je zdravá Agátka, se kterou by se mohl honit a packovat.
Jak jsem psala posledně, Agátce se po odčervení asi trochu ulevilo, ale s jídlem byla pořád na štíru. Takže jsme, i po Vaší radě, znovu zašli na veterinu. Je fajn, že jednu máme hned ve vedlejším domě, takže kočulku nemusíme stresovat ještě nějakým velkým cestováním. Tam ji znova prohlédli a zjistili, že má trochu teplotu (39,7) a zdály se jim trošku zažloutlé sliznice. Hned jí vzali krev a našel se vysoký bilirubin a i některé další jaterní parametry byly horší. Trošku nižší lymfocyty, červené krvinky v pohodě.
Takže hlavně špatná játra. Příčina zatím neurčená - buď silnější začervení, toxicita škrkavek a následná hladovka - v tohle doufáme. Protože pak samozřejmě připadá v úvahu nějaké zánětlivé onemocnění jater nebo i FIPka, ale to si nikdo nepřipouštíme.
Dostala antibiotika (Synulox), probiotika na upravení střevní mikroflóry a Hepagen inj. na játra (následně změněn na Legaphyton - ostropestřec mariánský). Plus jaterní dietu Hills l/d. 
S chutí do jídla to bylo pořád mizerné, i přes zkoušení všeho možného. Tak jsme nasadili v kočičích diskuzích vychvalovaný Peritol, jako těžší kalibr - že prý rozjí každou kočku.
Nebudu Vás napínat - rozjedl i Agátku. Konečně začla celkem slušně baštit. Začla s tím, co jí chutná, teď zkusíme tu dietu. Samozřejmě pořád pokračujeme i v Calopetce. Je už trošinku aktivnější, chodí se koukat z okna, skočí si na škrabadlo, začala se líp umývat, je zase víc mazlivá... Na hraní sice ještě není, ale i tak pokrok.
Nechci to zakřiknout, ale po týdnu na ATB a další podpůrné léčbě se zdá být opravdu lepší :)
Dneska jsme byli na veterině, aby jí píchli ATB (doteď jsme měli tabletky, ale hrozně se s nima pereme a jde to spíš čím dál hůř, tak radši přejdeme na injekce, ty jí skoro vůbec nevadí). Teplotu už nemáme (38.7) a i vetce se zdála lepší.
V pondělí jdem znovu na krevní testy, tak nám držte palce, aby se potvrdila zlepšující se tendence.
Napíšu, jak nám to dopadlo.
Zatím se mějte,
PS: dnes hned po návratu z veteriny se mi Agátka stulila v nohách (pracuju z domu a sedím na sedačce v obýváku s notebookem na klíně) a každou chvilku na mě vystrčí krček nebo bříško, že bych ji měla poškrabkat :) A do toho mi krásně vrní... Dala jsem jí přečíst tenhle email - prý že Vás taky všechny zdraví :)

18.2.2011:
Milí z Hodonína,
zapalte prosím malou svíčičku za naši Agátku. Její tělíčko vydechlo naposled včera, po jedenácté hodině dopoledne.
Byla to úžasná kočička a my jsme moc vděční za každý den, který s námi byla.

Vzhledem k tomu, jak se její stav od začátku týdne i přes všechny naše snahy rapidně horšil a že progóza od lékařů byla velmi špatná (v zásadě výběr ze tří F), rozhodli jsme se ji raději dál netrápit a nechali ji uspat. Myslíme, že jsme tak pro ni udělali to nejlepší, protože umřela v klidu, bez bolesti a u těch, kteří ji měli tolik rádi.
Vám, paní Tomalová, děkujeme, že jste nás v tomto nelehkém rozhodování podpořila.
Zároveň se ještě odebrala krev na test FIV a FeLV (dělaly se laboratorní testy, nejen rychlotest). Teď jsem dostala výsledky, jsou oba negativní. Agátka tedy nejspíš trpěla FIP. Lze dále předpokládat, že Oskar je taky FIV/FeLV negativní, protože pozitivita by se u Agátčiny oslabené imunity s největší pravděpodobností projevila.
Zavoláme Vám a domluvíme se, jak dál. Oskar totiž nějakého kamaráda/kamarádku moc potřebuje, aby se zase mohl pořádně vyřádit a aby mu nebylo smutno.

3.3.2011:
Zdravíme do Hodonína
a posíláme první zprávy o tom, jak se u nás zabydlují Apolenka s Dominikem. A rovnou vám můžu říct, že žádné drama se nekonalo.:)
Jen - z  Dominika asi velký cestovatel nebude. Apolenka seděla celou cestu klidně v přepravce, snad i podřimovala, zato Dominik skoro celou cestu prokňoural. Navíc se cestou pokakal (naštěstí až při průjezdu Brnem).
Takže nejdřív jsme s ním museli do vany, pořádně ho umýt, pak sebe a nakonec koupelnu ;) Ale zvládl to celkem dobře. Nato, že ho dva pro něj cizí lidi sprchovali a snažili se z něj to nadělení dostat, jakžtakž klidně držel a nechal se. Při sušení ručníkem se dokonce rozvrněl a chtěl se mazlit.
Apolenku jsme zatím nechali v přepravce na chodbě a sledovali, co na sebe budou s Oskarem říkat. žádné prskání ani syčení. Tak jsme Oskara pustili i za Dominikem do koupelny - zase jenom opatrné obcházení a očuchávání, na nějaké boje to nevypadalo.
Takže jsme se rozhodli je od sebe vůbec neoddělovat, ani na tu první noc, a rovnou jsme je pustili do prakticky celého bytu a bylo.
To jsme si uvědomili, jak velcí plašánci byli Agátka s Oskarem. Ti po příjezdu okamžitě zalezli pod pohovku a s malými přestávkami na jídlo, záchod a opatrné pomazlení odtud nevylezli prakticky tři dny. Zato Apolenka s Dominikem, to jsou opravdu pohodáři - po průzkumu bytu jsou tu víc než doma. Myslím, že Oskar je podstatně vykolejenější z nových nájemníků, než ti dva z přestěhování a nového prostředí.
Ale přijali se všichni výborně, hned večer proběhlo několik honiček, každý s každým, takže to sžívání vypadá nadmíru dobře. Jsme moc rádi, že Oskar dostal takové kamarády (a on se už snad taky tváří, že je zato rád). S Apolenkou i Dominikem jste měli velkou pravdu, jsou to mazlíci mazliví, na Apolenku se jenom člověk podívá nebo promluví a už nastartuje ty svoje motory na plné obrátky :)
Večer se oba nováčci neomylně rozplácli na naši postel a že budou spát s náma. Oskar se k nám do postele většinou ukládá až někdy po půlnoci, protože je to spíš noční tvor a večer ještě dlouho řádí. Tak tomu bylo i včera. Škoda jen, že jsem nestihla udělat žádnou fotku těch třech stulených klubíček vedle sebe. Vypadali krásně.
Ale mám aspoň pár jiných - posílám v příloze. Koulodráha a kočičí tráva byly sbližovacím elementem. A taky čištění záchodků ;) to se všichni seběhli a spolu na to dohlíželi. A ráno svorně baštili syrové masíčko, každý ze svého talířku a Apolenka byla dokonce rychlejší než Oskar - a to on je velký masorád :) Granulky mají oboje, ve dvou miskách vedle sebe, RC Kitten i Sensible a zatím si šel každý spíš na "ty svoje", i když trošku ochutnali i těch druhých.
Jak Vám teď píšu, koukám, že kluci se uložili kousíček od sebe - na skříň a vrchní patro našeho škrabadla  (foto) a my holky sedíme na sedačce pod nima...
To je zatím vše, až uděláme nějaké další fotečky, zase pošleme.

Naše odpověď:
Dobrý večer, Zdenko,
to je opravdu úžasná zpráva!:) Hned ráno se nám rozletěla po všech počítačích... Co jiného bysme si mohly pro "naše" kočky přát, než takový úžasný domov a zabydlování téměř bez stresu. Překvapil nás i Oskar, jak rychle se s novou situací srovnal. Přece jen se to ve většině případů neobejde alespoň bez tří dnů syčení...
Prostě už nevím, co dodat, je to úžasné!:) A budeme se těšit na další Vaše zážitky.
Mějte se moc hezky a je nám opravdu potěšením, potkat a rozdat kočky takovým lidem jako jste Vy dva!:)
Lucie Malečková

4.3.2011:
Dobré dopoledne,
no nás to taky moc překvapilo, že to proběhlo takhle. 
Samozřejmě, že úplně bez stresu to není. Pro nováčky je tu spousta zvuků, které neznají a kterých se leknou, ale jinak se zdají být v pohodě a zvykají si na všechno neuvěřitelně rychle. Oskar se s nastalou situací ještě srovnává, je na něm vidět, že je trochu nesvůj. Občas chodí víc nahrbený a malinko naježený, aby ukázal, že on je tady pánem. Taky zase začal vstávat před čtvrtou ráno (a to už vydržel skoro do šesti). On je obecně takový akčnější, takže se snaží ty dva pohodáře provokovat k honičkám - no, povede se mu to jenom někdy. Dominik se včera stulil k Oskarovi a spali chvíli spolu a dokonce mu chtěl trochu olíznout hlavičku - načež dostal packou, že prý takoví kamarádi spolu ještě nejsou ;) Dneska ráno mi taky připadlo, že Oskar párkrát zaútočil na Dominika, aby se ujistil, že ho z pozice vůdce nesesadí. Ale byl to jen takový "výchovný pohlavek bažantovi", žádné chlupy nelítaly a ani nebylo žádné syčení, prskání nebo ňamčení. Ocásky nahoru, bez nepřátelství. Takže i vyjasňování pozic vypadá (zatím - ťuk, ťuk, ťuk) celkem bezproblémově.
Posílám ještě pár foteček, ať vidíte, že nelžu, že umí spinkat všichni vedle sebe. A taky jak se všichni honí za zeleným světýlkem laseru. A ještě jednu spící Apolenku.
Mám jeden dotaz - chtěli jsme si ještě stáhnout starší fotky Dominika a Apolenky, ale jak jste aktualizovali webové stránky, tak už tam ty původní fotky nejsou. Máte je někde uložené, resp. mohli byste nám je poslat? Díky moc.
A ještě něco - vzhledem k tomu, že jsme si adoptovanou Apolenku osvojili, přesměrujte prosím náš adopční příspěvek na Petronelku.
Děkujeme,
Krásný pátek a víkend.

Stejný den o něco později:
To jsem zase já. Jen mám další optimistickou zprávičku ohledně seznamování té naší party...
Ráno Oskar Dominika sice malinko zpohlavkoval, ale hned během dopoledne spali všichni tři kousek od sebe. A kolem poledne se Oskar dokonce jal olizovat Apolenku - stihla jsem to i vyfotit :) Abyste věděli, on má Oskar takovou úchylku: semtam podniká "lízací útoky", které jsme pozorovali, když byl s Agátkou. To ji začal velice náruživě olizovat a místy i kousnul do krku nebo do tlapek... U Apolenky zkusil jenom olizování hlavičky a krčku. Pak se ale přesunul vedle k Dominikovi, ale po pár líznutí tradičně kousnul. To Dominika trochu vylekalo a tak Oskara odstrčil packou, přičemž na další olizování už nedošlo. Ale stejně, je to paráda, Oskar, zdá se, oba přistěhovalce definitivně přijal.

8.4.2011:
Krásný den do Hodonína,
po měsíci, kdy se k nám a Oskarovi přidala Apolenka s Dominikem, Vám chceme dát zprávu, jak se nám všem vede.
Jak už asi bylo zřejmé z mých předchozích mailů, kočičáci si hned padli do oka a nám bylo jasné, že to byla skvělá volba vzít si k rošťákovi Oskarovi hned dva kamarády. Když řádí a on utahá jednoho, může pokažovat s druhým ;)
Dominika sice ze začátku trápilo slzící očičko, které se zlepšilo po antibiotických kapkách, ale po týdnu se to přesunulo na druhé a začal i trochu pčíkat. Rozbor ukázal, že má kočičí chlamydie, tak dostal celková antibiotika. Hned zabrala a Dominik už je fit.
Jak se píše i na Vašich stránkách, že jedna kočka je skvělá a že dvě kočky jsou lepší než jedna - tak jen dodávám, že tři už prostě nemají chybu! :) Nikdy se nenudí, když jedna nemá náladu, ta další už se ke hře třeba zlákat dá. A tři vrnící a tulící se kožíšky vedle sebe - to je prostě paráda. 
Z Apolenky se vyklubala pěkná divoženka. Na jednu stranu je úplně zlatá, hodňoučká, mazlivá a tulivá, ale když začne s Oskarem řádit, tak mu celkem dává zabrat ;) Taky to není žádná pápěrka - je asi o 30dkg těžší než oba kluci, takže si s nimi nijak nezadá. A mlsná je ažaž. Od Vás jsme si ji brali s tím, že je spíš na granule a mokrému moc nedá. Chyba lávky! Když dostanou syrové maso, má první snězeno a cpe se klukům do talíře a občas i zlověstně vrčí. A ti jí pak poslušně uhnou. I konzervičky musí obsahovat opravdu hodně masa - a ty pak s chutí zbaští. Jinak by nad miskou jen ohrnula čumáček. Ale protože jsme se dobrovolně rozhodli ty naše kožíšky hezky rozmazlovat, tak si u nás na jídelníček nestěžuje.
Dominik je taky zlatíčko. Naprostý pohodář a odvážný zvědavec. U všeho musí být a všude by se chtěl podívat. Rošťačí a pere se s Oskarem i Apolenkou, ale mají se všichni moc rádi, protože pak se spolu tulí a olizují si kožíšky. Umí si krásně hrát i sám s malou plyšovou myšičkou, kterou má oblíbenou. Oskar má taky jednu svoji, ale zase sisalovou. V obou je rolnička a kluci s nima umí hrát fotbal dlouhé minuty.
A Oskar? Ten je myslím víc než spokojený, co má za parťáky. Vyřádí se s nima podle libosti a na druhou stranu se k nim taky hrozně rád přitulí. Však je to patrné i z několika přiložených fotek. Jen kdyby ráno vstával později... Zatímco Apolenka spává s náma v posteli a Dominik vetšinou poblíž na mém cestovním kufru a oba spí jako dudci, Oskar má svého budíka nařízeného na 4:40. Naivně jsme si mysleli, že s letním časem se to změní aspoň na 5:40. To jsme se ale přepočítali. Hned od druhého dne po změně času je to zase 4:40. Když vstane (většinou si během noci přijde lehnout za náma), začne skákat po posteli, vzbudí Apolenku a Dominika, loví nám palce na nohách a když to nezabere a my nereagujeme, začne dělat co největší rámus za pomoci čehokoli. Nejradši si vleze pod postel a začne škrábat do postelových roštů. Pak už to většinou jeden z nás nevydrží a vyprovodí kočulky z ložnice, kde se  pak za zavřenými dveřmi dospíme :)
Minulý víkend dostali dárek ve formě zasíťovaného balkónu. Dominik byl první odvážlivec, který se nový prostor rozhodl zkoumat. Apolenka se přidala chvíli po něm. Oskárek se projevil klasicky jako plašánek a první den jen koukal ven zpoza dveří a na balkón ani nevkročil. Další den už ano, ale jen za naší vydatné morální i fyzické podpory, neustálého hlazení a ujišťování, jaký je to šikula. Ještě jim ten balkón musíme trochu zařídit, nějaké škrábadlo a posezení, aby jim tam bylo dobře a mohli se vyvalovat na sluníčku.
Až se nám to povede, zase se ozvem a pošleme další fotky.
Přejeme krásné jaro.

Naše odpověď:
Další krásná zpráva a fotky! Vy byste snad vydali i knížku, rozhodně by se četla jedním dechem!  Je opravdu krásné číst si takové zprávy z nového domova. Nám nezbývá, než si přát, aby se všechny kočky měly tak jako u Vás...
Určitě se moc těšíme na další zprávy ze života Apolenky, Oskárka a Dominika a taky na fotky z balkónu abychom mohli inspirovat další kočičí majitele.
Hezké jaro Vám i kočičkám, hodně pohody a hlavně zdraví!

12.4.2011:
No jo, taky vždycky žasnu, kolik toho vyplodím, když o těch příšerkách píšu. Ale když oni jsou tak bezva a člověk by se o tu radost a zážitky chtěl podělit i s Váma, kteří jste se nám o ně v předchozích měsících tak dobře starali... Mimochodem, když jsme byli s Domiškem na veterině kvůli tomu oku, tak se paní veterinářka až divila a ptala, odkud že ho máme, že "útulkový kocour" a tak dobře vypadá a takové má vypasené bříško... Tak jsme jí vysvětlili, že depozitní péče v Hodoníně má prostě velice vysoký standard!
S balkónem - nechali jsme si ho udělat od K9. Jak ho trochu vybavíme, tak to celé nafotíme i s kočičákama v akci a pochlubíme se.
Mějte se Vy i Vaše kočulky co nejlíp, hlavně to zdraví aby bylo.

15.6.2011:
Zdravíme všechny do Hodonína,
po menší odmlce se Vám zase hlásíme z Brna.
Co se za tu dobu změnilo?
Kočulky už skoro nenacházíme všechny tři stulené vedle sebe, tak jako tomu bývalo na začátku. Sice se občas taky potulí a očistí kožíšky, ale každý postupně našel "ta svoje" místečka, která vyhledává pro svoje lenošení. Apolenka většinu času prospí na židlích zasunutých ke kuchyňskému stolu, Oskar bývá zatunelovaný pod dekou na posteli a Dominik střídavě polehává na pelíšku nebo rohožce a někde na podlaze. I když těch oblíbených míst mají každý víc. A faktem je, že pokud je někdo doma, jsou většinou v místnosti s náma. A pokud se přesuneme jinam, tak se po chvilce přesouvají i oni :)
Kluci teď poslední dobou tráví hodně času v kuchyni na lince u okna, protože tam vidí na terasu se spoustou kytiček (a tudíž mušek, motýlů a poletujících lístků a kvítků), což se jim moc líbí a chtěli by je všechny ulovit. Dominik na ně hrozně mňouká, ale takovým hláskem, že to není slyšet, takže přitom vypadá celkem vtipně :) Na terasu ale zatím přístup nemají, protože není zabezpečená. Musí se tak zatím spokojit s balkónem. Tam tráví především večery. Apolenka je velká stromolezkyně, z té jabloně má evidentně největší radost ze všech a poté, co jsme tam přidělali ještě několik plošek na sezení/ležení, užívá si jí ještě víc. To Domíšek má asi z výšek strach. Když už jednou za uherský rok vyleze nahoru na škrábací strom, co máme v obýváku, tak neví, jak dolů. Chvíli to nahoře obchází a zkoumá, kudy že by to šlo dolů nejlíp a vůbec se mu do toho skoku nechce. Takže obec
 ně se do žádných výstupů nepouští a Apolenka tak aspoň ví, kam utéct, když ji už packovaná s ním nebaví.:)
Balkón má ještě jednu výhodu - prodlužuje se jim trasa, po které můžou lítat. Nejlépe tak ve čtyři ráno. Takhle se pěkně rozběhnou už na balkóně, pak v plné rychlosti a razanci skáčou přes postel (naše smůla, že si leháme zrovna tam) a pak přes dlouhou chodbu do obýváku. Tuhle ranní zábavu zásadně vymýšlí Oskar (alias Oskeruška, když je zrovna andílek ;)) a ty dvě zbylé příšery se k němu rády přidávají!
Takže veselo tu máme pořád, posílám zase pár foteček pro ilustraci.
Mějte se dobře, kočičky ať máte zdravé a rubrika Vzpomínáme ať se zas dlouho nerozrůstá - teď toho bylo nějak moc... :(
Taky se těšíme na
Flamenco na Staré radnici příští týden.:) Přijdeme se podívat, takže se tam nejspíš uvidíme. A kdybyste čirou náhodou měli chuť i čas (nojo, toho není nikdy dost ;)) na návštěvu těch našich třech uličníků, jste srdečně zváni.:)

11.8.2011:
Krásný večer do Hodonína,
sice jsem minule slibovala, že Vám napíšu o naší pro kočulky bezpečnější terase, ale to až příště. Dnes mám něco lepšího :)
Je to čerstvá příhoda z našeho kompletně zasíťovaného balkónu. Obvykle tam ty naše zlatíčka chytají brouky, mouchy a kobylky, ale dneska se Oskar opravdu překonal.
V příloze posílám pár foteček. Na první je trochu vylepšená kočičí přepravka. A jakého má teď obyvatele! Je to Oskarův dnešní úlovek - modrá andulka.
Sedím si tak v obýváku a slyším z ložnice divné zvuky. Pískot a kočičí skákání. To se mi zdálo nějak podezřelé, tak jsem se šla podívat. Jaké bylo moje překvapení, když jsem uviděla Oskara, jak po pokoji honí malou andulku!  Naštěstí ty naše druhé dvě šelmy přišly až po mně, takže si zalovit nestihly - to by měla holka asi spočítané. Podařilo se mi andulku chytit do dlaně a s rukama plnýma klovajícího a vystrašeného ptáčka jsem chodila bytem a přemýšlela, kam ji dát, aby si neublížila a ani neuletěla. Vyhrála to kočičí přepravka.:)
Andulka se až na nějaká pocuchaná peříčka zdála kupodivu v pořádku, ale raději jsem ji vzala na veterinu, kterou máme ve vedlejším domě. Paní doktorka sice čekala, že z přepravky vytáhnu jednoho z našich kočičích rošťáků, ale andulku (prý andulčí slečnu, letošní mládě) prohlédla a naštěstí potvrdila, že jí nic není. Dokonce mi nabídla, že mi zítra půjčí ptačí klec, aby se jí lépe bydlelo.
Teď už zbývá jen doufat, že si andulčin majitel všimne jednoho z letáčků, které jsem rozvěsila po okolí, a brzy si ji vyzvedne. Měl by to být někdo z nejbližšího okolí našeho domu, protože jí chyběla ocasní brka (a Oskarova práce to nebyla ;)), takže nemohla daleko doletět. Tak nám držte palce, ať má příběh šťastný konec! Ptačí krmení atd. jsme už sice nakoupili, ale přece jen nejsem přesvědčená, že bychom našim kožíškům tuhle "kočičí televizi" měli nechat (naštěstí se během dne objevilo několik zájemců, takže domov určitě najde :)).
S kočkama se člověk opravdu nenudí. Co mi ale hlava nebere je, že si ta andulka pro svůj odpočinek zrovna vybere balkón s kočkama a nezastaví ji ani síť. Ještěže Oskar neloví pro jídlo, to by byl asi krátký proces. Takhle chtěl, aby mu "hračka" co nejdéle vydržela ;)
Kočičímu lovu zdar :)
PS: Když jsem dnes na Vašich stránkách viděla reference ke škrabadlu KBD006, tak jsem se rozhodla připojit ještě pár fotek, jak si téhož škrabadla užívají naši. Jen se v košíku místo tří malinkých koťátek tulí Oskar s Dominikem, tzn. 2x 5kg živé (a když se tam perou, tak velmi živé!) váhy. A košík pořád drží.:)

23.10.2011:
Zdravíme kočky & kočky do Hodonína,
tak vám zase píšu, jak se mají naše plyšová veličenstva.
S Apolenkou a Oskarem jsme v říjnu úspěšně zvládli přeočkování. Byl to pro oba jejich první "výlet" ven od té doby, co je máme, tak jsme byli zvědaví, jak budou reagovat.
Apolenka, známá to pohodářka, se po chvilce nejistoty v přepravce a ordinaci rychle rozkoukala a brzo se rozvrněla tak, že si ji ani veterinářka nemohla poslechnout.:) K údivu všech se pak na vyšetřovacím stole rozpácla a chtěla škrabkat na bříšku.:) To u plašánka Oskara jsme se trochu báli, jestli nebude panikařit (doma stačí zvonek u dveří a on už se letí schovat). Tak jsme ho doprovázeli oba dva, aby měl morální podporu. A taky to zvládl na jedničku - v neznámém prostředí jsme my byli jeho jediná jistota, tak držel a nechal se v klidu vyšetřit i naočkovat. Je taky výhoda, že veterinu máme ve vedlejším domě, takže celá akce netrvala ani 20 min a už byl zase doma.
Jinak jsme si krásně užívali léta a teplého podzimu. Kromě kompletně zasíťovaného balkónu jsme jim trochu zabezpečili i naši terasu. Ta není zajištěná na 100%, tak je tam nenecháváme samotné, ale aspoň si na ní můžou poskakovat, když jsme tam my.
Naše terasa má 11x2,8 m a klasicky zasíťovat by nešla. Tak jsme na konce zábradlí přidělali dva úhelníky, přes ně vypnuli drát (je tak ve výšce 1.6m od země) a na něj zavěsili černou síť od Trixie. Bylo zbytečné ji mít až po zem, tak je jen po podpěru zábradlí. Spodní hrana je stažená lankem, aby síť nemohli podskočit. Celé je to asi nejlépe patrné z fotek. Síť je celkem navolno, takže kdyby po ní chtěli šplhat, šlo by jim to špatně a navíc by se to celé dost prověsilo, tudíž opora žádná. Ale šplhání jsme se ani nebáli, protože zkušenost z balkónu ukázala, že naše kočulky žádné síťolezecké sklony nemají. Zatím na síť ani zábradlí neskáčou. Je to přeci jen celkem vysoko a nevidí pořádně, kam by dopadli, což je asi taky odrazuje.
Sice Apolenka je celkem velká skokanka (viz foto z kuchyně) a musí dostat všude nahoru, ale ani ona se o skok přes síť nepokouší.
S tímto řešením jsme moc spokojení, protože je jednak celkem nenápadné (v létě síť skoro není vidět kvůli truhlíkům s kytkama) a jednak se nám výborně osvědčilo.
Kočulkám se líbí velký prostor terasy, kde se výborně honí listí, mušky i sebe navzájem (no teda Apolenka chtivě mňouká i na horkovzdušný balón, že by po něm ráda skočila :)).
A my jsme rádi, že je nemusíme zavírat doma, když jsme venku.
Mějte se co nejlíp a hlavně buďte zdraví, my se zas brzo ozvem.
PS: Oskarem lapená andulka nakonec natrvalo skončila u naší paní veterinářky, která mi nabídla, že se o ni dočasně postará, než se najde původní majitel nebo jiný zájemce. Zájemce se sice našel, ale děti paní veterinářky si zatím na andulku zvykly a už ji nedaly ;) Konec dobrý, všechno dobré...

Naše odpověď:
Dobrý večer, Zdenko,
Vy když píšete, to je prostě jedna radost, i když se jedná o očkování! :-)
Začínáme mít velice silný pocit, že nemůže být na světě nic lepšího, než být kočkou u Vás. Fakt těm třem závidím. Úplně všechno, včetně veliké terasy.
Taky jsem ráda, že to dobře dopadlo s andulkou. Já měla takovou stejnou, když jsem byla malá. Jmenovala se Filip.
Mějte se všichni moc hezky a těšíme se na další dobrodružství.
Lucka a spol.

24.10.2011:
Dobrý večer, Lucko,
no taky se snažíme! My bychom asi taky byli nejradši v příštím životě těma našima uličníkama.
Příšery malé, mají nás dokonale omotané kolem tlapek a přesně vědí, co mají udělat, abychom skákali, jak oni mňoukají (no teda nějaká pravidla máme a ty víceméně respektují, to se musí nechat.
Na druhou stranu, oni přinesli do naší domácnosti tolik radosti a pohody, že si tu péči a občasné rozmazlování zaslouží.
Snažíme se, aby u nás byli co nejspokojenější a oni se nám za to nádherně odvděčují.
Nezbývá než popřát všem vašim kočičkám a kocourkům, aby se jim dostalo dobrého domova s páníčky (resp. služebnictvem :)), kteří je budou mít tak rádi, jako my ty naše plyšáčky.
Zdenka

1.1.2012:
Dobrý novoroční večer,
starý rok nám skončil a my můžeme konstatovat, že pro nás byl rozhodně Kočičí.
12. prosince tomu byl přesně rok, kdy jsme si od Vás do původně bezzvířátkové domácnosti vzali Oskara s Agátkou. Spousta věcí se tak u nás zásadně změnila. Najednou jsme měli nové členy rodiny. Byl tu někdo, kdo potřeboval naši péči, ale především někdo, kdo náš život nesmírně obohatil. O ty první chvíle našeho opatrného seznamování s oběma plašánky a následně o velkou radost, když nám začali dávat najevo svou náklonnost a důvěru. O společné rošťárny, mazlení a tulení. I o ty těžké chvíle, kdy Agátka onemocněla a my jsme přes veškerou snahu nemohli udělat zázrak, aby přežila.
A tak se od března stali Oskarovými kamarády a společníky Apolenka s Dominikem. Byla to skvělá volba a my jsme moc rádi za Vaše doporučení. Takovou partu aby pohledal.:) Každý den se těšíme, jak nás po návratu domů přivítají a co zas budou provádět. Všichni se taky umí postarat, abychom si na ně vzpomněli i během dne, když zrovna nejsme doma - chloupky na památku nacházíme všude.:)
I teď o Vánocích jsme si to všichni spolu krásně užili. Vánoční stromek bychom si asi nejlépe měli nechat celoročně, perfektně se kolem něho běhá nebo se za něj schovává. A jehličí (a případně ozdoby), které z něho při troše snažení padá, se zas výborně honí po obýváku. Aspoň je nějaká zábava, když se moc nedá chodit na balkón. Teda, i tam při větrání skoro každý den nakouknou... I když nejlepší je vymňoukat si otevření dveří na balkón a pak se jen na rohožce u dveří rozplácnout, koukat ven a nasávat čerstvý vzdoušek.:) A když z oblohy padá to bílé studené, tak to se jdou všichni radši schovat (Oskar radši i do peřin;)).
V příloze zase najdete několik ilustračních foteček naší vánoční pohody...
Chceme Vám znovu moc a moc poděkovat za ty úžasné plyšové tvorečky, bez kterých bychom si už náš život ani neuměli představit. A vůbec, děkujeme za všechno, co děláte.
Ať je pro Vás rok 2012 co nejlepší, ať jste Vy i Vaši kočičáci zdraví, ať se pro ně najde co nejvíc dobrých "páníčků" a těch lhostejných, nepřejících nebo dokonce zlých lidí, ať je co nejmíň.

5.2.2012:
Zdravím, dámy,
inspirována dietním povídáním od
Lele a Vaším i jejím testováním labyrintího krmítka od Hagenu, připojuji zkušenosti s naším testováním CatActivity FunBoardu od Trixie.
Né že by Apolenka, Dominik nebo Oskar potřebovali dietu... Teda, když jsem jim teď kupovala odčervovák a na krabičce stálo "pro velké kočky nad 4kila", tak jsem si říkala, o čem že to tam píšou, vždyť naši kočičáci jsou se svými 5+ kily krasavci a tak akorát ;) Žebra jim jdou na bocích taky celkem dobře nahmátnout, tak snad o nějaké tloušťce nemůže být řeči :) Uznávám, že přes zimu trochu nabrali, ale to snad zas v létě vyběhají :)
Ale zpátky k tomu FunBoardu. Donedávna se u nás granulky podávaly v hezkých, s bytem barevně sladěných mističkách, které byly po celý den plné a přístupné. Hlavně, když se k nim posadila Apolenka, měla tendenci bagrovat granule takovým způsobem, že je polykala po celých hrstech a mnohdy se neobtěžovala ani kousáním. Dominik si taky rád pochroupe, zvláště se ještě granulema dorazit po snídani, to je jeho. Člověk by nevěřil, kam to dává.
No prostě granulky mizely nějak rychle, tak jsme si řekli: dost - bez práce nejsou koláče :) A od té doby mají granulky jen ve FunBoardu. Sice pořád po celý den, ale už se aspoň musí trochu snažit, když se chtějí najíst. A taky jsme zjistili, že je to fakt baví. Na začátku se sice tvářili trochu nedůvěřivě, ale to jim vydrželo jen pár dní a s novým krmítkem se výborně sžili.
FunBoard se nám líbil hlavně proto, že leží na zemi, nejde shodit, vysypat a ani není způsob, jak si pojídání ulehčit. Když je v něm spousta granulí, tak je to samozřejmě snazší, ale jak postupně ubývají... A jsou na něm jsou různé "zóny", takže se nabízí vyzkoušení několika "loveckých" technik. Apolenka je expert na lovení z průhledných mističek. Dominik zas bravurně ovládá vyšprtávání granulek z hrotů a vlnovek, přičemž do mističek se moc nehrne. Oskar, zdá se, si poradí se vším a chvilku losuje z misek a chvilku z jiných částí. Posílám zas pár foteček...
Spotřeba granulek určitě klesla, i když myslím, že ne nějak dramaticky. Ale hlavní účel - trochu chlupáče zabavit a zamezit jim bezuzdnému cpaní - FunBoard splnil. Takže veskrze spokojenost :)
Jinak se máme všichni dobře :) Teď když jsou ty mrazy, nějaké poskakování na balkóně radši vynecháváme, i když Apolenka občas při větrání na chvilinku vyběhne. Kluci spíš koukají zpoza skla - dneska třeba prakticky celé dopoledne fascinovaně zírali z kuchyňské linky ven na terasu, jak tam vítr honí listí... Jsou to všichni zlatíčka.:)

20.2.2012:
Dobrý podvečer,
píšu znova po krátké době, to radši pro jistotu, abych to stihla.
Máme totiž novinku - do naší rodiny by měl do měsíce přibýt přírůstek... Ne kočičí, ale miminkovský. Tím srovnáme počet členů domácnosti lidi vs. kočky na 3:3 :) Jen já s Apolenkou zůstaneme jako holky v oslabení, protože by se mi měl narodit chlapeček...
Tak Vám chci napsat, jak se na tuto událost chystáme a jaké máme skvělé pomocníky. Teda hlavně Apolenku. Ta musí asistovat u všeho a všechno musí vyzkoušet a okomentovat. Například jsme si dovezli kočárek - Apolenka hned provedla zátěžový test a jak kočárek tak autosedačku prohlásila za akceptovatelný pelíšek (viz fotečky). Takže prckovi se určitě taky budou líbit. Kluci se kočárku ze začátku děsili a mizeli z dohledu, jen co se trošku pohnul. Kupodivu hlavně jinak nebojácný Dominik. Tak teď necháváme kočár na chodbě a postupně si na něj zvykli všichni.
Držte nám pěsti, ať všechno dobře zvládneme. Mimčo si už na kožíšky zvyká teď, když mi vrní na klíně a obloží mi rostoucí pupík. Snad to opačně proběhne taky dobře a nebudou moc žárlit...
Do teritoria jim mimčo zas tak zasahovat nebude, protože bude mít svůj dětský pokojíček. Tam kočule zatím nesměly a nesmí, neb jsme tam donedávna skladovali kdeco a tudíž jsme je tam vůbec nepouštěli. Na noc budu zatím s mimčem tam - jednak nebudu nikoho tolik rušit a jednak čičulím zůstane naše manželská postel, kde se teď v noci roztahují až běda. No, předpokládám, že pokojík jim zpřístupníme záhy po narození malého, tudíž se jim naopak teritorium zvětší, z čehož by snad mohli mít i radost. No, uvidíme...
Jinak, ještě malá poznámka k názorům ohledně koček a těhotných. Ani ne před 14 dny se mě známá - mimochodem doktorka - ptala, jestli ještě pořád máme kočky, když jsem těhotná. Na mou odpověď, že "samozřejmě, protože nevidím jediný důvod, proč je nemít", následovala hned otázka druhá: "Kam je dáme, až se mimčo narodí?" Tak jsem se jí jala vysvětlovat, jak to s tou toxoplazmózou a obecně "nebezpečností" koček pro těhotné a děti je... Bylo by asi potřeba víc osvětových článků, které věc uvádějí na pravou míru. Namísto "šílených" mediálních kampaní, které naopak lidi vystraší, protože článek samotný už si nepřečnou...
Jako obvykle posílám několik ilustračních foteček. Chtěly jste i nějaké zimní - ale jak je pořídit, když byl akorát velký mráz a sníh nikde. Byl tu aspoň poprašek, který ale vydržel jen chvilinku, tak připojuji něco málo z návštěvy zasněženého balkónu...
Dáme zase zprávu, až se prcek narodí, o tom, jak se vyvíjí to naše společné soužití. Věřím, že příhod a fotek bude spousta.

Zatím se mějte krásně
Zdenka

27.2.2012
Dobrý den, dámy!
Tak jsem ráda, že jsem ten první mail napsala "tak brzy". Později už by se stihnout nedal - hned ve středu 22.2. se nám narodil krásný chlapeček Oliver. Sice skoro o 4 týdny dřív než měl, ale jsme v pořádku a od včerejška už i doma z porodnice.
A tak mi to nedalo a posílám vám pár foteček z prvního vítání s kočičí částí naší rodiny. Postavili jsme malého doprostřed místnosti a nechali kočičáky, aby si ho prozkoumali :) Překvapují nás čím dál tím víc. V největší pohodě byl kupodivu největší plašan Oskar. Naopak pohodáři Apolenka s Dominikem se tvářili celkem vyděšeně a přemýšleli, jestli je to malé třeba "nesežere". Ale postupně se všichni zklidňují. Noc i dnešek zatím trávíme v pokojíku, kam zatím kočule nesmí - takže teritorium narušené nemají. V pohodě přespali s manželem v ložnici a velebí se na svých klasick ých místečkách. Chodím se za nima mazlit, "aby nestrádali" a i můj muž se jim víc věnuje. Jen když malý pláče, tak jsou ještě nejistí, ale to není divu. Teď odpoledne ho zas vezmem do obýváku, aby si kočulky zvykaly nejen na zvuky, ale i na malého samotného... Jsem si jistá, že to bude dobré.
Budu průběžně podávat další zprávičky, abyste věděli, jak nám to spolu jde.
Krásný sluníčkovatý den,
Zdenka

13.3.2012
Dobrý den,
posílám zase malý update ohledně sbližování Apolenky, Dominika a Oskara s miminkem.
Zatím to snad zvládáme bez problémů.
Oskar, který je vlastně od začátku prakticky úplně v pohodě, mimčo pořád úspěšně ignoruje a jde se někam schovat jen když si malý znenadání hodně nahlas zařve ;) Jinak mu nijak nevěnuje pozornost.
To Dominik se na malého občas přijde podívat hezky zblízka a očuchá si ho. Tak jako ten první den. Sice ještě trochu s respektem, ale už beze strachu. A nějaký pláč ho ani Apolenku nerozhodí, to jen zvednou hlavičku ve smyslu "kdo nás to zas budí takovým rámusem?"... A spí dál :)
Apolenka je ve vztahu k miminku nejspolečenštější a nejakčnější a taky pokračuje v testování všeho miminkovského, co jí přijde pod tlapku. Kočárek je teď její hlavní pelíšek a tráví tam většinu dne. Chce ho asi důkladně zachlupatit ještě předtím, než s Oliverem poprvé vyrazíme ven (vycházky nám doktor povolil až od 3kg, což jsme doteď neměli). Ze začátku spala jenom na kočárku. Původně jsme nechtěli, aby lezla dovnitř a vstup jsme zatarasili plenkou přikolíčkovanou je korbě - tato celkem trapná zábrana samozřejmě dlouho nevydržela a Apu už si spinká i vevnitř :) A aby tam náhodou nechyběly černé a bílé chlupy, skočí do kočárku občas i Dominik s Oskarem.
Kočičí asistence probíhá i při dalších aktivitách jako je koupání, krmení atd. Do dětského pokojíku ještě pořád nesmí, takže o spaní v postýlce si zatím můžou nechat jen zdát (aneb kočárek jim zatím musí stačit :))
Tož tak u nás. Zase se ozvem...

26.5.2012
Opět zdravíme do Hodonína,
trochu jsme se odmlčeli, protože bylo poslední dobou nějak míň času, ale taky vlastně nebylo co moc psát.
Kočule si na malého Oliverka zvykly a nijak extra si ho nevšímají... 
Začalo teplo, tak víc chodí ven na balkón. A když jsme tam my, tak je občas pustíme i na terasu, což se jim moc líbí, protože mají víc prostoru na lítání za muchama a listím.
A ještě jsme jim pořídili další velké škrabadlo. To proto, že se nám zdálo, že by jeden roh naší chodby šel lépe (rozuměj lépe pro kočky) využít.
Až doteď testovali kočičáci věci Oliverkovi, teď to bylo naopak (viz foto). Než nás někdo po shlédnutí fotek nahlásí na sociálku dodávám, že škrábadlo bylo nové, nechlupaté a že náš synek strávil v košíku jen chviličku, pod dozorem a po důkladném zvážení, že se mu opravdu nemůže nic stát... A mimochodem - asi se mu to líbilo, protože polohu v klubíčku on rád. Spal jako dudek. Nebo jako kotě? V zápětí byl ale vystř& iacute;dán a škrabadlo prodělalo opravdový zátěžový test - 10,5kg v jednom košíku, to když se tam uvelebili Oskar s Dominikem.
Jsme rádi, že jsme tohle škrabadlo koupili, protože se rázem stalo bojištěm i pelíškem č.1 pro všechny tři kočičáky. Takže sice už si nemáme kam odložit mobil nebo brýle, ale co bychom neudělali pro ty naše chlupáče, že... 
Posíláme zas nějaké fotečky a přejeme krásné slunečné dny.

31.12.2012
Milé Kočky,
protože váš-náš Oskar je u nás už 2 roky, tak jsem si říkala, že vám musíme dát zprávu, jak to u nás vypadá.
Všichni se máme výborně, užili jsme si léto a i teď je to fajn.
Oliverek se s kočičákama pomalu začíná kamarádit. Teda, Oskar a Apolenka si od něj zatím spíš udržují odstup a radši ho pozorují z bezpečné vzdálenosti. Občas se od něj sice taky nechají pohladit, ale to spíš výjimečně. I když - poslední dobou se osmělují víc a víc...
Zato Dominik, ten v Oliverkovi už před několika měsíci začal vidět parťáka na hraní. Oliverkovi se totiž zalíbily kočičí hračky a každou chvíli má nějakou v ruce. A když si chrastí myškou nebo začne mávat s udičkou, nemůže to Dominika nechat klidným. Posílám pár foteček, je to krása na ně koukat. Nejdřív jsme se trochu obávali, jestli by Dominik nemohl Oliverkovi třeba ublížit, protože při hraní s náma někdy nezná míru. Ale zjistili jsme, že kocouři tak nějak chápou, že je to ještě mládě a že se na něho musí opatrně. Jen kdysi ze začátku, když se jednou Oliverek na Dominika moc sápal a nereagoval na jeho varovné signály, tak ho Dominik malinko škrábl na ruce. Oliverek se rozplakal, Dominik pochopil, že to asi přehnal a od té doby, když už je Oliverek moc dotěrný, se radši klidí z cesty.
Takže všechno probíhá hladce, jen granule a misky z vodou jsme přesunuli do vyšších pater, aby na ně Oliverek nedosáhl.
Vánoce byly taky krásné. Původně jsme zvažovali, jestli vůbec pořizovat stromeček, protože Oliverek začíná chodit, tak aby ho na sebe neskácel. Ale nakonec jsme ho koupili a dobře jsme udělali. Oliverek je v pohodě a kočičáci mají opět po roce osvědčenou zábavu, když na sebe zpoza větví skáčou a honí se kolem stromku. A s padajícím jeličím nebo zkušeně sundanýma baňkama se taky výborně hraje (kočkám i Oliverkovi. A i dárky se vyvedly - tahací hračku pro Oliverka si už zabrali Oskar s Dominikem. Opět přikládám pár foteček pro ilustraci.
Toť pro dnešek a vlastně i pro letošek vše.
Přejeme vám všechno nejlepší do nového roku, hlavně hodně zdraví pro vás i všechny kočičí kamarády. A těm ještě přejeme, aby brzo našli trvalý domov s milujícími "páníčky", kteří si je budou hýčkat.


17.6.2013
Zdravime vsechny do Hodonina,
nejak ted porad nestiham, tak ani neinformuju, jak se vsichni mame. K nejakemu poradnejsimu reportu se doufam dostanu behem leta. Ale ony vlastne zadne zmeny nebo zasadni novinky nejsou.
Vsichni jsme (tuk-tuk-tuk) zdravi, vsichni kocicaci uz si hraji s Oliverkem (resp. on s nima) a dokonce to vypada, ze snad ze vsichni budou celkem tahaci...
Konecne se i to pocasi umoudrilo a vsichni vic vyuzivame terasu i balkon a nemusime byt porad jen doma. Semtam, kdyz proleti nejaka poradna moucha nebo ptacek, to se kocicaci muzou pretrhnout, aby je ulovili, ale po vetsinu casu jsou nekde rozplacli a jentak si lenosi. A jak kdysi prohlasili nasi sousedi - nase kocky jsou opravdu kocky domaci. Kdyz na balkone nikdo z nas neni, nejsou tam vetsinou ani kocky, protoze jsou radsi s nama vevnitr ;)
Posilam zas par ilustracnich fotecek na dukaz domaci pohody, ktera u nas vladne...

16.4.2014
Zdravíme do Hodonína.
Strašně to letí. Apolenka, Dominik a Oskar, které jsme si od vás před 3 lety vzali domů, budou pomalu slavit čtvrté narozeniny, tak posílám nějaké fotečky a píšu, jak se jim vede.
No, já bych řekla, že výborně. Z fleku bych si to s nima vyměnila. 
Strava slušná - ráno masíčko, přes den granulky a večer nějaká dobrá konzervička... a to nám ta naše pruhovaná madam nesní jen tak nějakou. Jak to je paštika a nebo to má míň než 50% masa, tak od misky s opovržením odchází :)
Když je hezky, mají neomezený přístup ven na velký zasíťovaný balkón nebo jsou s náma na zabezpečené terase.
Celý den pohodička a leháro. Semtam jeden prožene druhého nebo nějakou tu myšku či provázek, semtam zalaškují s páníčky nebo malým Oliverkem (přičemž sžívání s ním proběhlo v pohodě). Jsou to zlatíčka. A každý je úplně jiný.
Apolenka je trošku takový solitér. Kluci jí sice vůbec nevadi, semtam si pohrají a navzájem se proženou, ale nějak extra jejich společnost nevyhledává. Zato mně je povětšinou nablízku, když přes den pracuju. I teď ji mám vedle sebe (viz dnešní foto s Objektivní překážkou v práci :)). A v noci mi spává v nohách, přitisknutá ke mně a krásně si vrní a je to celé tak fajn, že mi vůbec nevadí, že mi zabere pěkný kus postele a já jsem ráno rozlámaná, protože se neodvážím pohnout, abych tu chlupatou holčičku nebudila... Je to taková moje divoženka. U všeho asistuje a je strašně roztomilá, když drze odmlouvá, dělá-li něco, co nemá. A taky akrobatka, co miluje výšky a skoky a neustále vyhrožuje všem ptákům venku, že kdyby nebylo té sítě, mají to spočítané :)
Dominik je pořád stejný miloučký medvídek a blázínek. I když v jednom se trochu změnil. Dřív spíš uhýbal hlazení, stačila mu schvilka mazlení a dost. V náruči ani na klíně nevydržel ani minutu. Teď je z něho mazel labužník. A dokonce si potichoučku vrní a někdy až pochrochtává. S Oliverkem je jedna ruka a jako jediný se aktivně účastní, když na návštěvu přijdou další děti (a to je teda někdy pořádný rámus).
Na rozdíl od Apolenky, je to kocour zcela přízemní. Veškeré výšky jsou mu cizí a jen občas vyskočí až nahoru na škrabadlo nebo na skříň a to má pak výraz velkého průzkumníka.
Oskar zůstal plašanem, kdy se před návštěvami, vysavačem a někdy i "podezřelými" zvuky z venku běží schovat pod postel do ložnice nebo pod peřinu. Takže nám nechtějí věřit, že máme fakt tři kočky, protože Oskara nikdo nikdy neviděl... I když je to už trochu lepší, hlavně večer se někdy osmělí a odváží opatrně ukázat i některým návštěvám.
K nám je mazel umazlený, jediný, co si sám velice často vleze na klín a hoví si tam klidně hodinu nebo dvě. A při mazlení dokonce slintá blahem :) A taky je na něm vidět, jak moc potřebuje společnost, naši nebo kočičí. Je to vždycky on, kdo se jde ke druhému vmáčknout a přitulit do pelíšku. A všechny něžně opečovává.
A je nejplyšovější ze všech. Kožíšek má nádherně hustý a jemňoučký, což je zvláště teď vidět v celém našem bytě i na nás, protože jak líná (no to je stejné u všech), je to tu samý chlup Přejeme vám všem krásné Velikonoce, hlavně zdraví aby bylo a na umisťovací výstavě hodně dobrých duší, co poskytnou domov vašim chlupáčkům. Nové fotky
zde.

13.1.2015
Dobry den vsem v Hodonine,

Moc dekujeme za kalendar i za rychlost jeho poslani!

Konecne dostavam svemu slibu a pisu, jak se maji nasi vasi Apolenka, Oskar a Dominik.

Dlouho jsme se neozvali, ale ono vlastne nebylo, co moc psat. Jak muzete posoudit na  prilozenych fotkach, dari se jim dobre. Teda, aspon si moc nestezuji, jenom Dominikovi  prezdivame "odborovy predak", protoze jak se v sest neserviruje vecere, tak si najde nejblizsiho cloveka, prijde k nemu a zacne se o veceri dost hlasite hlasit, pricemz nenapadne ustupuje smer kuchyne :D Jsou to jinak velici pomocnici, jak jde o to neco zachlupatit, v tom jsou samozrejme mistri nad mistry. Nikdo je pak nerusi v zaslouzenem odpocinku. 

Vanoce byly pohodove, jen se kocicaci trochu spletli a chteli veskere ozdoby ze stromku sundat jiz v okamziku nazdobeni. Tudiz se postupem casu vsechny ozdoby presunuly na vrsek stromku. Stromek je vubec vyborna atrakce. Sice uz na nej nelezou jako prvni rok, ale je v nem bezva schovka a honeni kolem stromku je taky skvela zabava.Takze ho jeste porad mame v obyvaku a kazdodenne poctive zametame narustajici hromadku spadaneho jehlici rozptyleneho vsude kolem, protoze se s nim taky vyborne sprta po podlaze pri jejich "fotbalovych" hratkach.

Znova Vam tedy musime podekovat za uzasne cleny nasi rodiny, kteri nam rozdavaji spoustu radosti a lasky.

Kez jste v tomto roce vsichni co nejvic zdravi a kez co nejvic vasich chlupacku dostane milujici sluzebnictvo.

Zdravime z Brna,

Zdenka a spol :)


15.4.2015
Dobry den do Hodonina,
abych to zas nepropasla jako posledni rok, posilam par fotecek nasich/Vasich darecku, kteri uz s nami bydli pres 4 roky. Neni to nic moc akcniho, spis jen par portretek, ktere by se Vam mozna mohly hodit do kalendare...
Kocicaci dostali konecne nove skrabadlo (vlastne 2), protoze to, co jsme koupili pred 3 lety se uz zacalo pekne rozpadat. Jedno, co jsme kupovali od Vas, kdyz jsme si kocky brali, tak to jeste porad jakztakz slouzi, ale uz to taky neni uplne ono, takze asi budem brzo realizovat dalsi vymenu. Ale co by clovek pro ty chlupace neudelal, ze :)
Prejem krasne dny (teda zrovna dneska je nadherne a kocici bandu jsme vypustili na terasu, takze se tam prave vyvaluji),
Zdenka & spol.

 

29.3.2017
Pekne jaro do Hodonina,
 strasne to leti a je az k neuvereni, ze to bylo nedavno uz 6 let, co jsme si od vas privezli nejdriv Oskara a pak Dominika a Apolenku.
Dlouho jsem zas nenapsala, ale to proto, ze se mame vsichni dobre a chlupaci myslim zvlast. Posilam zase par ilustracnich fotek, muzete pripadne nejakou vylosovat do kalendare, budem se pak na ten tyden zvlaste tesit.
 Vlastne ano, jednu novinku u nas mame. Jelikoz nemame "lidskou" televizi, poridili jsme aspon televizi kocicakum. Aneb muj muz se vratil k akvaristice, kterou u nich v mladi pestovali a mame tedy mensi akvarko, u ktereho ted hlavne Dominik a Oskar casto vysedavaji a snazi se pres sklo neco ulovit. Nastesti se jim to nedari,  jen muj muz musi akvarko porad pucovat, protoze je
oskar350.jpgneustale potapkane a poslintane. Ale aspon meli trochu zabavu, kdyz jsme byli minuly tyden na horach a meli jsme jen "pani na hlidani", ktera je prisla akorat jednou denne nakrmit, trochu pomuchlat a vycistit zachodky. No vsak nas taky po navratu vsichni zavalili laskou, mazlici nedomazleni... 
 Uz zase koncim, Dominik alias odborovy predak mi tu leze do klavesnice a mnouka, ze chce veceri. Chlapec si ale nejak plete cas. Kdyz v zime dostavali jidlo po seste, tak to prece neznamena, ze ted podle letniho casu to bude zase po seste, tzn. o hodinu driv! Tak ho jdu zabavit mazlenim, at tu zbylou pulhodinku jeste nejak prezije :-)
 Prejem krasne dny a hodne zdravi pro vas i chlupace,
Zdenka a spol.

Fotky z jejich nového domova zde.

 

Náhledy fotografií ze složky Oskar, Apolenka a Dominik

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nádherný kočičí svět,

(DANIELA SE SVOU MAXIKOČKOPARTOU, 2. 4. 2017 21:27)

tam u vás,jste zlatí a kočeny spokojené a krásné,blahopřejeme,jen tak dál!

Krásná kočkoparta!

(Daniela se svými osmi kočkoláskami, 19. 4. 2015 12:54)

Jako u nás doma se mají vaše číče-superpohoda a tak to má být!Přála bych to všem kočkám na světě!!!

Reportáže

(Jorga, Teplice, 21. 3. 2012 9:20)

...no tedy můžu Vám říct, že jsem kvůli Vašim raportům až skoro zapomněla pracovat, protože od toho Vašeho poutavého psaní se nedá odtrhnout...!!! a taky jsem se zatajeným dechem četla reportáž o Agátce, protože my teď aktuálně taky máme problém s játry (tedy Pusinka, taky z Hodonína), jsme zrovna ve fázi léčby a pořád to ještě není tak úplně ono, tak doufám... Vám přeji hodně zdraví pro celou širokou rodinku:) a hezké jaro!

Re: Reportáže

(Zdenka, 15. 4. 2012 11:32)

:) těší mě, že se Vám naše povídání líbí!
A moc držím pěsti Pusince, ať je brzo zdravá. S játry je to prý vždycky běh na delší trať, takže hlavně vydržet...
Děkuju za přání - nápodobně, i Vám - především hodně zdraví!