Krásný zrzeček Čiko se narodil na půdě plaché kočce, která se jednoho dne nevrátila... Byl hodně plachý a podařilo se nám jej chytnout jen díky tomu, že byl pořádně vyhladovělý. 1.9.2007 byl spolu s Rebekou umístěn do Brna k lidem, kteří původně chtěli jen jeho, kvůli jeho plachosti si však prozatím vzali i Rebeku s tím, že ji kdyžtak mohou vrátit, až se Čiko více ochočí.  15.9.2007 nám byla Rebeka vrácena, Čiko je spokojeně umístěn dodnes. Jeho nová majitelka nám napsala: 

2.9.2007:
Dobrý den,
včera jsem si u Vás vzala dvě kočičky, Čika a Rebeku. Psala jsem už včera, ale nevšimla jsem si, že se mi email vrátil . Obě kočičky absolvovaly cestu v pořádku. Rebeka hned po otevření přepravky začla šmejdit okolo, mazlit se se všema a hned se napapala, v noci se přišla tulit, je velmi přátelská. S Čikem to jde taky dobře, troufám si tvrdit, že až nad moje očekávání. Sice pořád vyhledává tmavé kouty a ukrytá místa, ale už před náma tolik neutíká, dokonce se nechává hladit, což považuji za značný posun vzhledem k tomu, že včera syčel a vůbec se k nám nepřiblížil. K ránu i vyskočil s Rebekou na postel, ovšem hned zase slezl. Jakmile jsem ovšem donesla kousek masa, ochotně přišel blíž .
Zároveň Vám ovšem musím říct, že taťkova "léčba šokem" příliš nezabrala a dvě kočičky si ponechat nebudeme moci. Sestře se velice líbí Čiko, takže jsme se zatím pořádně nedomluvili, kterou z kočiček si necháme. Zítra dám vědět, co je nového.

4.9.2007 ráno:
Dobré ráno,
Čiko i Rebeka se mají výborně. Vezmu to popořadě. Včera ráno mi začal hrát budík na mobilu, mám tam jako písničku Hvězdáře i s vibrováním oba je to neuvěřitelně zajímalo asi to považují za vrnění a než si uvědomili co dělají oba už byli na postýlce, Rebeka se tulily, Čiko sice ne, ale už se sám přibližoval.
Odpoledne přišla na návštěvu moje spolužačka a Rebeka se ukázala jako naprosto společenský mazlík, hned si všechno očuchala a pak se nechala od návštěvy i pohladit. Je to velice vděčná kočička a nám to dokazuje kdy jen může svým chováním. Takže jsem se rozhodli, že si necháme ji.
Není to snad proto, že by to s Čikem šlo špatně, ba naopak. Včera se před návštěvou i napapal. Nevím, jestli je to takový zázrak, ale znamenalo to, že se k mé spolužačce přiblížil asi na půl metru!! A to úspěch rozhodně je.
Odpoledne si oba dva neuvěřitelně vyhráli s takovýma malýma myškama, co jsme jim koupili. Čiko běhal z jedé strany pokoje na druhou a průběžně chytal jednu nebo druhou a u toho skákal jako veverka . Zároveň si začal lehat kdekoliv po pokoji, takže už tak moc nepoužívá svoje schovky. Když si lehne, tak dokonce občas vystrčí bříško, ale jakýkoliv prudčí zvuk nebo zavrzání ho okamžitě polehá a už je na všech čtyřech a kouká, co se děje.
Oba dva jsou hrozně hraví, obzvláště pak kolem půlnoci , ale nejsou moc hluční. Čiko začal spávat v mé skříni, kam jsem mu dala pelíšek, je to takové tmavé místo, tak jsem myslela, že se mu tam bude líbit. Oba si ale nejvíc oblíbili postel a já jim to nijak nerozmlouvala . Čiko na ni už neuhroženě leze i bez Rebeky, a to i v noci, kdy si za mnou dnes přišel lehnout!! Lehl si do noh a nejdřív jen koukal, ale potom se stočil do klubíčka a začal spinkat.
K ránu přišla i Rebeka, a tak se oba schoulili u mé hlavy. Pohladila jsem několikrát Rebeku a ta okamžitě začala příst, je to prostě mazel, potom jsem začala pomalu sunout ruku směrem k Čikovi a vůbec neuhýbal, nechal se hladit a koukal na mě. Potom dokonce natáhl krk a čuchal mi k vlasům a k nosu, tak asi pochopíte, jak daleko oba byli . Plachý sice pořád je,ale určitě je to na dobré cestě.
Pac a pusu posílají
Čiko a Rebeka

4.9.2007 večer:
Ahoj Lucko,
je hrozně hezké vidět, že se lidé o Vaše stránky tak zajímají a máte stálé náštěvníky . Bohužel ač bych si ráda nechala obě kočičky, taťka je v tomto směru neoblomný, aspoň zatím. Možná je to i dobře, protože mi přijde, že se Rebeka trošku vzteká, když se věnujeme Čikovi. Začne hned mňoukat a upozorňovat na sebe. Dokonce bych řekla, že jí jako jako samotné bude líp. Na to, že je tak malinká, se chová jako o hodně starší kočka, což je samozřejmě způsobeno tím vším, co zažila, ale když už si večer lehne, chce klid a když na ni začne Čiko dorážet, není z toho zrovna nadšená. Když bude "jedináček", bude si moct dělat, co chce a bude víc v klidu, což je možná i lepší.
Byli jsme u naší paní veterinářky ukázat obě kočičky a poradit se, co s Rebekou, zda jí něco dávat nebo ne, a také se nám nelíbilo Čikovo očičko, pořád ho přivíral a hrozně mu z něj teklo. Čiko tedy dostal na očičko kapky a už poctivě kapeme, začali jsme sice až dneska, ale už tolik neslzí, možná by to přešlo samo, ale jistota je jistota a vážně mu z něj hodně teklo. Když mu kapu do očička, vůbec se nemrví, ani trošičku , dokonce se pak ještě nechá chovat, ale bez držení, jen ho nechám na klíně a kdykoliv chce odejít, může. Chvíli se teda nechá hladit a potom šupky dupky k hračkám
Rebeka hned šmejdila po celé vyšetřovně, ke všem se hlásila a byla to prostě Rebeka . Paní veterinářka říkala, že její chování není úplně normální a že se i divně kouká na zářivku, kterou má na stropě, proto zavolala kolegyni a společně usoudily, že to vypadá jako překonání těch herpes virů. Přišly s teorii, že se tím nakazila už hodně dávno, ale vaše léčba byla úspěšná a teď už vypadá, že má dost obranných látek, takže se ty viry nezmůžou na nic jiného než na nervové nesrovnolosti, jako například podle nich podivné chování. Nevím, jestli jsem to správně vysvětlila, ale výsledek je takový, že už jí ty viry nemůžou přitížit, očičko už se asi nezlepší, i když doufat pořád můžu, a i kdyby, vůbec jí to nevadí a zanešení dýchacích cest by se mělo spíše zlepšovat . Navrhla nám sirup na zlepšení imunity, se kterým jsme měli trochu strach, jak ho do ní dostaneme, ale evidentně jí chutná.
Uvidíme, jak se všechno vyvrbí.

9.9.2007:
Ahoj,
právě včera jsme se snažili sblížit Rebeku s naším psem . Dopadlo to vcelku dobře, všichni účastníci přežili, náš pes je bohužel takové velké neohrabané tele, zvyklé, že si od něj předchozí kočka nechala líbit celkem hodně, takže by byl nejradši kdyby Rebeku, stejně jako předtím Maju, hodil na záda a celou ji oslintal. To by byl úplně nejšťastnější. Tohle jsme ovšem nechtěli, a tak jsem psa drželi a Rebeku nechali, ať se přibližuje, jak uzná za vhodné. Byla od něj už jen kousíček, ale Baldy to nevydržel a zahrabal nohama i s drápy, Rebeka se lehla a utekla, pak ho se zájmem pozorovala z výšky asi dvou metrů ze schodů, ale dolů už si za jeho přítomnosti netroufla.
Vyzkoušeli jsme, co bude dělat Čiko. Reagoval líp než Rebeka a dokonce k Baldymu čuchl, ale jelikož ho pořád děsí prudké zvuky, tak drápy byly i pro něj moc Tak s Rebekou vyhopsli na postýlku a spinkali.
Čiko dělá obrovské pokroky, když jsem mu dneska kapala do očiček a pak ho jako vždycky ještě hladila, tak dokonce začal příst. Když donesu masíčko, tak už bez problému přijde, vleze na klín a doslova žangá co se dá.
Rebeka je neuvěřitelný mazel. Když jsem dneska psala něco u stolu a myslela, že Rebeka spí, tak mi najednou do noh zajely drápky a hup už sem ji měla na klíně a předla
Rebeka a Čiko