Jdi na obsah Jdi na menu
 


Erik, Alenka 02 a Suzi

18. 4. 2019

erik15.jpgBílomourek Erik přišel 26.10.2010 k jedné paní na dvůr, paní zavolala nás, protože ho tam honil její pes. Měl velké krvácení ucha, které nešlo vůbec zastavit. Nyní už je v pořádku. U nás se projevuje jako milý, bezproblémový kocour. Po téměř dvouletém pobytu u nás byl 2.7.2012 umístěn do Vacenovic ke 13letému kocourkovi, kterému umřel bráška, a přejmenován na Vilíka.

Děkujeme manželům Břečkovým & Tosce, kteří Erika během jeho pobytu u nás podporovali formou adopce na dálku.

Fotky Erika z doby jeho pobytu u nás najdete zde a z nového domova Erika najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.

alenka200.jpegKočka, nar. 5/2014

Alenka je jednou ze čtyř kočičích slečen, které jsme přijali z útulku pro psy v ZOO Hodonín, kam je někdo přinesl, protože je našel v zahrádkářské kolonii. Alenka je jako každé koťátko, roztomilá, hravá a dovádivá a ke svým hrám potřebuje parťáka. Do nového domova by mohla odejít s kterýmkoliv kotětem od nás. 30.8.2014 byla Alenka umístěna do Vacenovic k Erikovi (dnes Vilíkovi). 15.4.2019 - Alence Žofince selhaly ledviny a odešla do kočičího nebe.

Další fotky z pobytu u nás zde.

 


suzi271.jpgKočka, kastrovaná, nar. 7/2016
Umístění:
depozitum Hodonín I.

7.11.2016 - Suzi je jedním s koťat, která jsme brali ze Štěpnice. Více zde. 7.3.2019 - Suzi čeká na domov už 2,5 roku. Je to milounká a jemná kočička, trochu opatrnější a bude potřebovat čas a trpělivost. S kočkami vychází, ale když nebudete celý den pryč, může být i jedináček. 18.4.2019 - Suzi odjela do nového domova, do Břeclavi, do bytu, ke kočičce, která přišla o svou kamrádku.

Další fotky zde.

Suzi byla adoptovaná na dálku - její adoptivní rodinou byla rodina Ludvíkova, kocouři Max, Chip, Muf, Márty a kočička Bezinka. Děkujeme!

 

Z nového domova Erika máme tyto zprávy:

4.7.2012
Dobrý večer. Erik je opravdu mazel. Pořád se bojí, ale když ho nepřestáváme hladit, ak si lehne na záda a chce škrabkat na bříšku. Musíme ale za ním do sprchového koutu, tam se mu líbí nejvíc.

8.7.2012
Dobrý den, Erik si zvyká opravdu rychle. Když se chce hladit, tak už přijde sám. A pořád nám okusuje prsty. V noci se toulá s Tomem po baráku a celé dny pak prospí na pelíčku. Je opravdu hrozně hodný. Děkujeme! Brzo pošlu slíbené fotky.

14.7.2012
Dobrý den.
Posíláme Vám fotky, jak se u nás Erik zabydluje. To, že se líp spí na posteli v duchnách, než na koberci, zjistil opravdu brzo. A Tom je rád, že má nového kamaráda. Přes den jsou většinou každý sám a na svém, ale jak se setmí, mají sraz na verandě a vyrážení spolu na obchůzku. Nečekala jsem, že si Erik bude zvykat v novém tak rychle.

23.7.2012
Dobrý večer.
Posílám Vám další fotky Erika. A jak na nich uvidíte, už si našel svoje oblíbené místo. V okně. A zvládá všechny! Jak se něco na ulici nebo na dvoře pohne, tak letí. Nic mu neunikne. Už se na něho ptají i sousedi, kteří ho tam vídají sedět každý den. Tento týden plánujeme, že mu všechny parapety polepíme kobercem, aby se mu sedělo pohodlněj.

30.7.2012
Erik je neuvěřitelný mazel! Jak si někdo sedne nebo lehne, hned je na klíně. V pátek sme jim pořídili koulodráhu (viděli jsme ji na Vašem videu). S Tomem si utvořili svoje vlastní pravidla. Místo packama si pinkajů nosem a snažijů se kuličku chytit zubama. Když se jim nedaří, tak tu dráhu zalehnů a je dohrané. Myslím ale, že se jim tento dárek líbí. Za Erika mockrát děkujeme. Je úžasný! A na Tomovi je na první pohled vidět, že je spokojenější a hravější.

15.8.2012
Dobrý večer,
posílám další fotky Erika (teď už Vilíka) s Tomem. Dárečky jsem jim předala a vypadali spokojeně. Dokonce tak, že jedno hrkátko jsem už musela sešívat. Největší úspěch měla asi šantakulička. Tom ji 2 dny nenechal napokoji, dokonce na nás vrčel jak pes, když se ke kuličce nekdo přiblížil. Opravdu skvělé hračky. Děkuji za ně!
Mějte se moc hezky, uvidíme se v
Křenovicích.

9.10.2012
Dobrý večer,
v neděli byly ve Vacenovicích hody, tak Vám posílám fotky jak si Vilík první hody u nás užíval. Dopoledne hlídal i s Tomem králičici Marcelku. U hlídání ale víc oba kocourky zajímala její svačina (mrkev) víc, než ona sama. A odpoledne si už užíval zaslouženého odpočinku na taťkovi. Je to jeho nejoblíbenější peřina. Když mě Vilík poprvé viděl v kroji, tak si i trochu zavrčel. Nejspíš mě nepoznal (to se mu ani nedivím, ale potom ho zvědavost přemohla a došel si ho pořádně prozkoumat. Tak se mě snad za rok, na hody, nelekne.


18.7.2013
Dobrý den.
Bylo 2. července roku 2012, když jsme si od Vás přivezli kocourka jménem Erik. Ihned po příjezdu domů jsme si kocoura přejmenovali na Vilíka. Je tu u nás už víc než rok a proto vám píšu o všech změnách, které u Vilíčka nastali.
Vilíčka jsme si brali od Lucky Malečkové, která nám o něm prozradila, že je to tichý, nenápadný kocourek. Nerad se chová, ale na klín se přijde lísat a přitom jemně kouše prsty. Tak a po roce je všechno jinak :-D Už asi po dvou měsících tady jsme zjistili, že snad neumí chodit pomalu. Pořád běhal. Běhal do duchen, k miskám, na záchod, z okna do okna, po balkóně, po stole...život v běhu. Tudíž sme museli značně omezit květináče, suvenýry z dovolených a nádobí :-) Jenom o Vánocích byl celkem klid, to se Vilík soustředil na jediné - na stromeček. Zazněl tady i návrh, že zavřem na dvůr buď stromek nebo Vilíka, ale nakonec to dobře dopadlo a oba mohli zůstat v obýváku. Když skončily Vánoce a my vyhodili ten zbytek, co nám zbyl z vánočního stromku pryč, zdálo se nám, že se Vilíček umoudřil a zklidnil. Stal se z něho neuvěřitelný mazel. Odmítal chodit sám a pořád se chtěl chovat. Nastal u něho obrat o 180°. Jakmile si někdo sedl, už je na klíně a odmítá odejít. Co mu zůstalo je to okusování prstů :-) Všimli jsme si, že čím víc se lísá, tím víc u toho kousání slintá. Tak to máte pak pocit, že jste se lísali s bernardýnem a ne s kocourem. V očkovacím průkaze, který jsme k němu dostali bylo napsané, že se narodil v dubnu. Tak jsme mu přesný datum narození stanovili na 20. dubna. A v tento den se tady konala velká oslava. Vilíček měl 3 roky a to se muselo pořádně oslavit. Oslavenec dostal dort s velkou trojkou, smetánku, masíčka, kulodráhu a o všechno se rozdělil se svým kamarádem Tomem. Za tu dobu, co tady Vilíka máme se z něho a z Toma stali nerozluční kamarádi. Spolu spí, spolu jí a spolu vymýšlejí, co by kde vyvedli. Jenom v jednom mu už Tomášek nestačí - a to v běhání. Přece jenom, náš Tom je už ,,kocour v nejlepších letech" (příští měsíc mu bude 14) a tak se raději někde povaluje, než aby se účastnil závodu do schodů, které zase baví Vilíka až moc :-) Tak jsme se rozhodli pořídit dalšího kocourka. Známým se na Velikonoce narodily koťátka a tak bylo všechno jasné. 16. června jsme donesli Tondu. Doufali jsme, že Toník zabaví Vilíka a Tom bude mět více času na svoje spaní. Podařilo se. Toník si s Vilíkem ihned padli do oka. Na co jsme ale tak trochu zapomněli bylo to, že tři kocouři jsou víc než dva :-) Na všechno, co Vilíček zvládal sám (když Tomášek měl zrovna přestávku), teď má posilu. Někdy to tu zní, jako by se na chodbě prohánělo spíš stádo slonů, než něžné a heboučké kočičí tlapičky :-D
Za Vilíčka jsem hrozně ráda. Je to takové naše mazlivé zlatíčko. A tímto bych Vám za něho chtěla ještě jednou moc poděkovat. Doma nám už nehrozí, že se budeme nudit. A pozorovat tu naši huňatou skupinu je někdy 100x lepší než cokoliv jiného. Posílám i pár fotek. Doufám, že paní Malečková ještě Vilíka (u ní Erika) pozná.
Přeji Vám, aby co nejvíce Vašich kočiček našlo nový domov.

Video z depozita Lucky Malečkové - 10.3.2011

 

 

Zprávy z nového domova po příjezdu Alenky:

30.8.2014
Alenka se zabydluje. Doma vylezla z přepravky, všechno očichala a napila se vody. Uplně jí padala hlavička, jak byla unavená. Vzala jsem si ji na klín a ihned usnula. Asi za 10 minut se vzbudila, začala příst a otírat se o ruku. Pak si ale asi uvědomila, že nezná prostředí a tak si vlezla na záchodek a teď dospává tam. Kocouři na ni ze začátku syčely, ale teď už převládla zvědavost a navzájem se očichávají. Zitra zase určitě napíšu, jaké budů pokroky. Přeji krásný večer. F.

1.9.2014
Dobrý den.
Měla jste úplnou pravdu, je to ďábel :-D Běhá, mňouká, dělá kotrmelce, koulí si s kulodráhou... Hned ten první večer se nechala nalákat na syrové kuřecí maso a od neděle od rána už jí granule. Ze začátku nechtěla pít, ale když viděla u misky Vilíka, tak jí zvědavost nedovolila a šla se napít taky. Když se na chvilku zklidní, tak se někomu lísá na klíně. Myslím, že si zvykla až moc rychle, jenom Toník s Vilíkem si pořád nezvykli. Oba se kolem ní ježijů a moc se jim k ní nechce. Zatím to Alence ale nevadí a řádí si po svém. Už se dokonce stačila předvést aj před sůsedama.
Hrozně moc děkuju. Ani nevíte, jak jsem teď ráda, že jsem si ji vzala .

13.9.2014
Zdravím všechny od Koček SOS.
Je to už 14 dní, co máme Alenku doma.  A nejsme si jistý, jestli je to kočka nebo netopýr :-) Pořád je někde hlavou dolů! V prvních dnech pořád lítala, všechno bylo hrozně zajímavé, u všeho musela byt. A tak se nakoupily balónky, plyšové myšky, hrkací myšky, šanta... Teď je všady po baráku plno hraček a Alenka si celé dny nosí v papulce vytažené šňůrky z tepláků :-D Ale jak říkám, je to snad netopýr. Pořád hlavou dolů! Z postele, z gauče, ze stolu, ze schodů! Je to ďáblice :-) Klukom se už taky začíná společnost mladé slečny zamlouvat a občas se už o ni lísnou. Ale pořád jí tak nějak dávají najevo, že oni tady byli první. Alence to ale moc nevadí a žužle si svoji šňůrku. Někdy se nám ji nepovede ani odchytit, jak je rychlá. Jak se ale setmí, nechá všechno ležet a nemůžeme se jí zbavit. Pořád za nama chodí do obýváku a láká nás do ložnice (chce jít spat a samotnou ji to tam nebaví). Jak si k ní takto večer sedneme, tak se mazlí a mazlí...takový černobílý mazel :-)
Ven nechodí. Čekáme až po kastraci. Alenka se pořád natřásá v okně, aby se nechala obdivovat. O okna teď u nás je každodenní boj. Jak uvidí některého z kocourů u okna, musí tam hned taky, ale sama. Přece nechce, aby jí někdo zacláněl :-)
Zkoušeli jsme jí několikrát dat masovou kapsičku, ale nechtěla ji. Tak dostává pravidelně tvaroh nebo jogurt, to jí chutná nejvíc. Ale z jídel jí nejvíc chutná syrové maso. A úplně nejlepší je, když si kousek masa može sama ulovit a ukázat tak těm dvěma velkým kocourům, jaký je lovec. Tak si vždycky kousek masa položí na zem, zavrčí, zase ho poponese, zavrčí... až ho nakonec zbaští. No, nuda s ní určitě není a do té naší chlupaté party zapadla jedna radost :-)
Všechny moc zdraví  Blanka, Josef, Soňa, Vilík, Toník a Alenka!


Zprávy z nového domova po příjezdu Suzi:

19.4.2019
Dobrý večer paní Tomalová,
před chvilkou mě manžel neskutečně překvapil, když od Vás přivezl nádhernou Suzi. Hned, jak ji vypustil, kočička vběhla pod radiátor, ale jak jsme ji tam začali hladit, začala příst a lísat se o ruky. Naše Jůlinka zatím všechno očichává a nevěří tomu, co se tady děje :-D
Před 7 lety jsme si od Vás přivezli prvního kocourka. U Vás se jmenoval Erik, my si ho přejmenovali na Vilíčka. Přivezli jsme si ho proto, že nám zemřel původní kocourek a jeho bratříček moc tesknil. Vilíček za dva dny slaví své 9. narozeniny. A je to mazel, že by se tím mohl i živit :-D Má i svého nejvěrnějšího parťáka Toníka, bez kterého nedá ani ránu.
Před pěti lety jsme si ale tu naši kočičí partu chtěli rozšířit a dovezli si od Vás tenkrát maličké koťátko. U Vás se kočička jmenovala Alenka, my jí říkali Žofinka a byla to asi ta nejhodnější a nejklidnější kočička, kterou jsem kdy poznala. Nejraději by celý den trávila na klíně nebo v posteli na něčích zádech. Aby nebyla jediná dáma mezi kocourama, tak jsme k ní pořídili další slečnu, Jůlinku. Z těchto dvou se staly nerozlučné kamarádky. Jůlinka ke starší Žofince vždycky vzhížela a vždycky se ji snažila napodobovat. Žofince bohužel v pondělí selhaly ledviny a my tak přišli o našeho mazlíčka, ale hlavně Jůlinka se od pondělka viditelně trápí, pláče, pořád ji hledá. A tak se manžel dnes rozhodl, že když nám osud vzal Žofinku, dáme domov nějaké kočičce od Vás.
V příloze posílám fotky té naší chundelaté skupiny (Toník - mourek, Vilíček - bílo-mourek, Jůlinka - černobílá a ještě i Žofinka - černá s bílými flíčky)
Jak se u nás bude pomalu zabydlovat Suzinka, Vám budu postupně psát :-) Zatím ale všechno vypadá dobře, už si zblajzla i pár granulek, tak věřím, že s trochou trpělivosti se všichni rychle skamarádí.
Moc Vás všichni zdravíme...

img_20190426_173402.jpg30.4.2019
Dobrý den.
Už to budou dva týdny, kdy mě manžel tak překvapil a přivezl k nám Suzi. :-)
První tři dny byla schovaná a na výpravy po bytě chodila jenom v noci, když si myslela, že spíme :-D Jůlinka z ní byla hrozně nervózní, protože je zvyklá chodit s náma spat a teď ju pořád někdo rušil.  Většinou se schovávala pod postel, ale když jsme se tam za ní nasoukali, tak se hned začala lísat a vrnět.  4. den už ji to schovávání se přestalo bavit, vylezla ven a všem doma dala jasně najevo, kdo u nás bude pán (nebo spíš paní) domu. Ihned si zabrala Jůlinčin papírový domeček, večeře je nejlepší od nás na stole a né u ní v misce, v noci se snaží rozvalovat v posteli tak, aby se tam už nikdo nedal. A pořád se mazlí a mazlí. V tom má největší výdrž. :-D Už i naše Jůlinka si na ni zvykla a nejčastěji se hádají, která se chce nejvíc mazlit ... jsou to umazlenci, obě dvě.  Chtěla jsem vám za kočičku moc poděkovat. Je naprosto dokonalá!

Do Hodonína zdraví celá rodina K.

Fotky z nového, společného domova Alenky a Vilíka zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Moc pěkné počteníčko!

(Daniela, 22. 7. 2013 8:19)

Dobrý den,děkuji za moc pěkné počteníčko o kocourkovi Vilíkovi a jeho rodince.Přeji moc krásných let a šťastný život všem u Vilíka doma a zdravím pana Vildu od Zachariáška,taktéž Zachariáška samotného!Mňauky.
Daniela Jestřábová z Milotic a jejich sedm kočičích miláčků zrovinka na ranním šmejdění po zahradě a v "divadle"kde je každodenní stále stejná scéna tj.krmení jezírkových rybiček,jejda to je pokoukáníčko!
Pěkný slunný den všem kočkomilům.

Vilík

(V. K., 21. 7. 2013 22:51)

Dobrý den, moc rád jsem si přečetl o Vilíkovi, neboť já jsem také Vilík ;-)
Zdraví Vás srdečně ten pán od Zachariáše.