Mourečka se zrzavým žíháním Katrinka má nádherně hebký kožíšek. Potulovala se po sídlišti, kde ji hodná paní krmila. Uvítala by domov s výběhem, protože přece jenom žila venku. 12.3.2007 byla umístěna do Brna. Bude bydlet v domku se zahrádkou a společnost jí bude dělat roční kocourek Oldříšek přezdívaný též Pólo.

Její nová majitelka nám napsala:

15.3.2007:
Katy se u nás zabydlela mnohem lépe, než byla přijata Pólou. V noci chodí po obývacím pokoji a v kuchyňi a každé ráno má mističku práznou ona i Póla (který nechce jíst, vše sní Katy). Také každou noc hledá cestu ven, aby se mohla vrátit zpět do Hodonína, ale to se jí nepodaří! Během dne si našla nové útočiště za kuchyňskou linkou (sotva se tam vejde, ale Póla tam nevleze, proto se zřejmě přestěhovala). Včera večer se odvážila ven a prohlížela si z dálky celou naší rodinku, jak koukáme na Tv. Několikrát se nechala pohladit a dokonce předla. Ale nikoho k sobě nepustí, pokud příchozí nemá přivřené oči a občas na ni mrkne, pak je moc mazlivá. Snažíme se ji moc nemazlit před Pólou, který ji sice pustí k sobě na kaďák (nemá na výběr, i když již máme tři kaďáky, Katy si žádný nepřisvojila a chodí pro jistotu na všechny tři), nechá si vyjíst misku, ale stále na ni vrčí, ježí se a má oči vyvalené. Nechce chodit do místnosti, kde je Katy, vždy je jinde a pozoruje ji z dálky. Včera jsem ho volala k jídlu a přiběhla i Katy, Póla začal vrčet a naježil se. Vzpomněla jsem si na vaši radu a začala jsem ho hladit, což pomolo. Katy to také nevadilo, začala vrnět a otírat se o nohu stolu. Pak se oba dlouze z velké vzdálenosti pozorovali, až byla noc a já vzala Pólu spát do ložnice v patře.
Přečetli jsme pečlivě vaše rady a musím konstatovat jako amatérský chovatel koček po celý můj život, že Vaše poznatky jsou mimořádné a popsané tak, že je pochopí a přijme za své každý!
Jinak mě moc mrzí, že se vrátila Fiona, protože to byla má favoritka, a trošičku mě mrzelo, že je již zadaná. Tak ji za mne pohlaďte a vyřiďte jí, že je jedna z nejkrásnějších kočiček, které jsem viděla.

20.3.2007:
Dobrý den,
už prošel celý týden, co je s námi Kyty a situace se začíná vyjasňovat
Póla už vrčí velmi málo (naposledy, když viděl Kyty v ložnici, kterou stále považuje za výhradně své území). Nedělá mu problém přijít do místnosti, kde je Kyty a z malé vzdálenosti ji pozorovat (no pozorovat, není mu trapné na ni civět celé dlouhé minuty a myslím si, že se tu rodí krásné přátelství).
Jak jsem se zmínila, poslední týdny nám nechtěl Póla moc jíst. Poslední dva dny jí, jak už dlouho nejedl A z našeho malého koťátka se stal mladý dospělý kocourek, který se vyznačuje svou rozvahou, klidem, galantností (vždy jí první Kyty a Póla čeká, co zbyde - nezlobí se, když mu Kyty jí z mističky a rád si od ní také zobne) a svou pověstnou pomalostí (než někam vyskočí musí tak čtyřikrát zaměrit, to je sranda).
Kyty je pravý opak. Chvíli neposedí, hned je zde a za okamžik jinde, dělá rychlé pohyby, ale je velkou milovnicí hraček, které dokáže ocenit. Ráda se nechá od nás mazlit (hladíme ji, přede, ometá se kolem), nikdy nemá dost. Za linkou už nesídlí, čož jsme rádi, ale občas si zaleze za pohovku, to když uklízím nebo vařím, domácí práce ji trošičku děsí (jako každou ženu).
Kyty je moc komunikativní nejen s námi, ale mluví i s Pólou, který ji vyslechne, ale stále si drží rezervovanost. Už teď cítím, že to nebude dlouho trvat a začnou si hrát. Zasílám nějaké foto z dnešního dne.

Stejně si tě prohlédnu!	Konečně je chvíli v klidu.

20.3.2007:
Ještě jednou,
prohlížím si vaše umístěné kočičky a koukám, že se mi Katy podařilo přejmenovat na Kyty. Tak se neděste, dělám to často. Kocourek byl nejprve - Oldřich, pak Olda, Oloušek, Koloušek, Poloušek, Poly a teď je Póla. Katrinka byla Katy a teď je Kyty, časem jí budu říkat možná jinou zdrobnělinou, ale stále je to Katrinka. Zapomněla jsem napsat, že ráda sedává na okně a pozoruje, co se venku děje, ale zatím ven nesmí.

Kyty, tak se nestyď.	Ani na staré dece se neschováš.

4.4.2007:
Dobrý den,
omlouvám se, ale uvod dopisu bude smutný. Nebojte Kyty je v pořádku a šťastná, ale pomalu jsem složila její příběh. Dnes jsem si jistá, že naše Kyty jako malé koťátko žila s lidmi v bytě nebo domku. Ti lidé měli malé děti, které Kyty trápily. Z jejich gest jsem pochopila, že ji někdo opakovaně tahal za ocásek, křičel na ni a bil ji rukou.
Příklad: přijdu z obchodu a donesu si plyšovou želvu v papírovém pytlíku a položím ji v kuchyňi na stůl. Jdu do obývacího pokoje a převlékám se. Slyším, jak Póla leze do velkého pytlíku a snaží se na želvě uvelebit. Koukám na Kyty jak se začíná bát, kouká směrem ke kuchyňi a střídavě na mne. V jejich očích čtu strach z křiku. Uklidním ji a jdu pohladit Pólu tak, aby to viděla. Uklidní se.
K ocásku: Když hladím kocourka vždy má vztyčený ocásek a já ho něžně pohladím až do konečku ocásku. Ale Kyty se vyděsí, hned když má pocit, že jí na ocásek sáhnu. Pozoruje Oldu, jak se chová a začíná také chodit se vztyčeným ocáskem, ale hladit se na něm zatím moc nenechá.
Proč si myslím, že Kyty trápily děti? Nemusí to tak být, ale když tuhle slyšela, jak venku mluví děti, hned se tryskem utíkala schovat (když slyší venku dospělé, pouze se přikrčí) a to dokonce za linku, kam již nechodí. Myslím si, že když z Kyty začala být kočička a né koťátko, tak ji někdo sprostě vyhodil nebo se ztratila, což není moc pravděpodobné, ale může se to stát. Potom se toulala venku. Než našla paní na sídlišti, která ji začala krmit. Moc smutný příběh.
Není proto divu, že Kyty je plachá a u vás plakala. S lidmi do té doby zřejmě neměla dobré zkušenosti a tak ví jen ona, co se jí u vás honilo hlavou.
Vlivem těchto událostí jsem rychle pochopila, že nesmím již nadále upřednostňovat Pólu, ale je nutné se věnovat oběma. Dělám to tak, že se každému z větší míry věnuji individuálně a to tak, aby to ten druhý nevěděl. Když jsou spolu, jsem k nim spravedlivá (hladím je zároveň). Póla je vyrovnaný a nese to statečně (celé noci spí manželovi na hlavě, což dělal hodně jako koťátko).
Když to Kyty nevidí, Ola se nechá hladit, vrní a hraje si, ale když se Kyty dívá, tak se tváří, že ho to nezajímá
To byla situace před týdnem. Dnes si spolu hrají, navzájem se myjí a chodí spolu ven, i když Katrinka tam dlouho nevydrží. Je nádherné pozorovat dvě naprosto šťastné kočičky.
Proto jsem Vám chtěla moc poděkovat za Katrinku a všechny kočičky, pro které toho tolik děláte. Odměnou Vám bude můj velký vděk i za Oldříška, který úplně kvete. A občas Vám pošlu šťastné fotky naší Katrinky.
Děkujeme Já, Katrinka, Oldříšek a manžel