Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lolita (nyní Šeri)

17. 1. 2009

ObrazekKrásná dlouhosrstá Lolita byla spolu s dalšími 3 koťaty nalezena v zahrádkách v plechové garáži. Našla je tam paní, která je začala krmit a pak je nahlásila nám. Lolita je trochu bojavá, ale v náručí vrní a ráda se nechá hladit. 17.1.2009 byla umístěna do Prahy a přejmenována na Šeri.

 

Z jejího nového domova máme tyto zprávy:

18.1.2009:
Dobrý večer, paní Tomalová,
tak máme s Lolitkou za sebou první den přivykání v novém domově.
Dnešní dopoledne strávila na chodbičce a přesto, že jsem jí podle Vaší rady nabídla krabici, zprvu se jí do ní ani nechtělo. Do chodbičky vedou prosklenné dveře z obýváku a Lolitka si později z koutku přeběhla tak, aby na mě viděla. Dokud mě mohla pozorovat, bylo to v pořádku, jakmile jsem se jí ztratila z dohledu, mňoukala a když jsem si s ní přišla povídat, zavírala očička a uklidňovala se. Přesto však jakýkoliv pokus o pohlazení odmítala a bylo vidět, jak moc se bojí, proto jsem od toho prozatím upustila.
Odpoledne si přeběhla zase do koupelny, kam jsem nechala z chodbičky otevřené dveře. Odnesla jsem jí tam zpátky krabici, jídlo i záchůdek. Po chvilce, když jsem se na ni zašla podívat, jsem zjistila, že se  v krabici zabydlela. Lehla jsem si k ní, aby na mě viděla, a daly jsme si obě dvacet. Potom jsem ji tam nechala zase asi 20 minut samotnou a zjistila jsem, že trošku zobla a krásně se vyčůrala do písečku. Tak to je prozatím celý úspěch dnešního dne. Myslím, že krabice byl dobrý nápad, cítí se v ní určitě bezpečněji a tolik netrpí stresem. Zítra zkusím sehnat ten difuzer a uvidíme.
V příloze Vám posílám malou fotodokumentaci, bohužel zatím nepříliš radostnou, ale my to určitě spolu časem zvládneme. Také jí tam zkusím nainstalovat drbátko a dám jí tam nějakou hračku.
Přeji Vám hezký večer a budu Vás zase brzy informovat, jak si vedeme.

20.1.2009:
Dobrý večer, milé paní Tomalová a Malečková,
děkuji Vám jménem svým, mé dcery Andrey a Lolitky za rady, dopis a vůbec za Váš krásný přístup ke všem kočičím miláčkům, kterým dáváte šanci na lásku.
Musím se s Vámi podělit o radost, kterou nám Lolitka už dneska nečekaně nadělila.
Včera večer Lolitka usínala v koupelně a já jsem si šla lehnout vedle do ložnice. Asi tak po hodině mě Lolitka vzbudila mňoukáním, tak jsem si šla ustlat k ní do koupelny, aby jí nebylo smutno. K ránu mě vzbudilo zamňoukání, které ale nevycházelo z krabice. Lolitka seděla za mnou na vaně. Tak jsme na sebe chvilku koukaly a obě jsme se bály, co ta druhá udělá. Maloučko jsem k ní natáhla ruku, Lolitka chtěla couvnout, vtom jí ale ujela nožička a sjela do vany. Zase jsme na sebe koukaly a přemýšlely, co s tím strachem uděláme. Po chvilce se podívala stranou a já jsem si řekla, že to je moje šance chytit ji za kožíšek, jak mi radila paní Tomalová - teď, nebo nikdy. Přestože jsem nebyla ani rychlá, ani zručná, Lolitka mi pomohla - neprotestovala, dokonce ani nezasyčela a najednou jsem ji držela v náručí. No a pak už to byl koncert - tu "tvrdou postel" mi doslova vynahradila (a nejenom tím, že mi ušetřila těch několik stovek za difuzer!). Myslela jsem, že se vymazlí z kůže, jako by měla absťák za ty dva dny stresu! Od té chvíle se už nechala bez problémů kdykoliv chytit a stejným způsobem se dopoledne dosyta vymazlila i s dcerou Andreou.
Nejenom, že stres byl ten tam, ale poprvé do příjezdu se pořádně i napucla.
Odpoledne jsme musely s dcerou odjet a Lolitku jsme nechaly v koupelně. Byla naprosto v pohodě před naším odchodem i po našem příchodu, místo do krabice se uvelebila na okně, odkud měla dobrý výhled na celou místnost. 
Večer po nějaké chvilce mazlení proběhlo první opravdové kolo seznamování s naším kocourem Dykem. Nechybělo dokonce oboustranné rituální našlapování. Ještě úplní kamarádi sice nejsou, ale mají k tomu evidentně velmi blízko, oba jsou na sebe neuvěřitelně zvědaví. Dykouš dával mručením najevo, že je pán tvorstva a ještě k tomu tak 10x větší a starší, než tahle malá chlupatá cácorka, aby to tedy Lolitka vzala jaksepatří na vědomí. Lolitka to akceptovala naprosto bezstarostně, jako by dávala najevo, že v životě zažila rozhodně horší věci než chvástání jednoho kocoura. Dykovo
výmluvné a rádoby hrozivé mručení přešla jako opravdová dáma, aniž by se k něčemu takovému sama snížila. A když tak potom chvilku proti ní ležel klidně a prohlížel si ji, celá se před ním umyla, asi aby mu hezky voněla...
Tak myslím, že první jednání pohádky máme za sebou. Ilustraci posílám v příloze...
Za nějaký čas zase dáme o Lolitce vědět. Pro dnešek musím končit - Lolitka mě už volá. Doufám, že si uvědomuje, že tentokrát je na řadě ona vyzkoušet pro změnu moji měkčí postýlku v ložnici...
Přeji Vám oběma dobrou noc!

27.1.2009:
Po týdnu spolunažívání s Lolitkou musím říci, že je to nejúžasnější kočička na světě a znovu Vám za to zlatíčko moc děkuji. Není nic, co by nezvládala na 100%. Zamiloval se do ní i náš Dykouš, dokonce jí dneska večer uvolnil svoji misku s jídlem :))). Lolitka je veselá, hravá, mazlivá, šikovná, čistotná (na záchůdek chodí naprosto vzorně), i poslušná - např. po namazání očiček (kolem poledního a kolem půlnoci, když ji vždycky uložím spinkat, aby mastička zabrala, Lolitka to akceptuje, jako by tomu všemu rozuměla). Vedle toho je to samozřejmě velký průzkumník a už pochopila, že občas může kytka, květináč nebo prkýnko z kuchyňské linky spadnout - to pak rychle uhání pod gauč a pozoruje, jestli ji za to někdo nepokárá. Ale potvůrka už dobře ví, že nás má v hrsti, i kdyby udělala cokoliv.:))) V posledních třech dnech rozšířila své teritorium o vstupní halu, schodiště, podesty a část bytu Andrejky (zatím tam, kde nehrozí, že by někam zalezla) a vypadá to, že se jí u nás líbí a že se tu začíná cítit doma.
Převčírem jsme se s Andreou opravdu nasmály. Najednou nám Lolitka někam "skutečně" zmizela a vypadalo to, že tentokrát se musela snad vypařit. Asi po dvaceti minutách hledání mě napadlo, jestli nevlezla pootevřenými dvířky do komory, kde máme kotel a bojler, ale ani tam nic. Po dalším kolečku jsme skončily opět v komoře a najednou koukám - Lolitčina kulatá očička na mě šibalsky pomrkávají z průduchu od komína. Jednalo se sice o prostorný průduch nevyužívané části komína, který někdo před časem pootevřel kvůli lepšímu přísunu kyslíku ke kotli, ale přesto plný napadaných sazí, takže si dovedete představit, jak vypadala nejen ta naše malá pionýrka, ale i naše oblečení a všechno, čeho se pak dotkla a kudy prošla. Průduch jsme už radši uzavřely, aby si to nechtěla zopakovat... Tak se z "princezny z Hodonína"  stala "princezna z komína"... :))))

21.2.2009:
Dobrý večer, paní Tomalová,
myslím, že je na čase, abych Vás zase aspoň v krátkosti informovala o té naší malé princezně. Nebude to tentokrát dlouhý mail, protože vše se dá shrnout do jedné věty - je nám všem spolu dohromady moc hezky. Lolitka na svoji bojácnost už dávno zapomněla, i na svůj první malý prostůrek v koupelně. Prohání se po celém domě. S Dykoušem se naprosto skamarádili, mazlí se, kočkují, Dykouš jí čistí kožíšek, ona ho provokuje...  Dykoušek s ní doslova ožil a ona se také nenudí, takže už ani nemáme pocit, že by potřebovala dalšího kočičího parťáka. I návštěvy snáší velmi dobře, zejména, když si ji nejdříve vezmeme do náručí a nového návštěvníka jí pomalu představíme - nechá se hned i pohladit.
Nejprve jsem měla vždycky strach, aby nám náhodou neutekla, když někdo nechá otevřené dveře na chodbu nebo když pouštíme Dykouška na chvilku ven. Zdá se však, že to nemá vůbec v ůmyslu, což je dobře. Asi si pamatuje, že venku ji nečeká nic pěkného. Takže do doby, než bude vykastrovaná a než začne být hezky, to nevypadá na žádný potencionální problém. Přesto si však stále dáváme velký pozor.
Ještě se u nás udála malá změna - Lolitce jsme začali říkat Šerinka (Cherie - miláček), zdálo se nám to mazlivější a ona je opravdu neuvěřitelný mazlík a miláček. Jméno Lolitka se k ní ale také báječně hodí - je v ní přes kotěcí hravost cosi aristokratického a je to hlavně rozená koketka, takže jí tak také občas řekneme. Prostě - princezny si mohou dovolit mít i dvě jména, že?
V příloze Vám posílám zase několik obrázků z poslední doby.
Přejeme Vám hodně zdraví, pohody a radosti z Vaší práce!

26.2.2009:
Šerinka už má za sebou první mrouskání. Trvalo to 3 dny, už je naštěstí v klidu. Dykouš si s ní poradil, vždycky ji zpacifikoval tak, že ji chytil za krk, dokud se neuklidnila. V příloze posílám pár "mrouskacích" fotek.
Příští týden půjdeme na kastraci.

6.1.2011:
Vážená paní Tomalová,
přijměte prosím od nás ještě jedno opožděně přání Vám i všem milým bytostem a bytůstkám kolem Vás, aby Vám nový rok přinesl hodně štěstí, zdraví, lásky, nových domovů a lidského pochopení. Se zájmem jsme si s dcerou přečetly Váš e-mail. Pošleme Vám pár lékarniček...
Rády bychom se Vám pochlubily s nejkrásnějším dárkem letošních Vánoc, které nám dala naše Šerinka.
Na jaře loňského roku vážně onemocněla peritonitidou a vypadalo to s ní moc zle, byla několik dní na kapačkách ve veterinární nemocnici v Praze 4 na Libuši a lékaři jí dávali naději pár dnů, maximálně měsíců. Už jsme něco podobného prožily s nalezeným kocourkem Čírkem, kterému koncem roku 2008 v jeho sedmi letech selhaly ledviny (a poté jsme si v lednu 2009 vzaly od Vás Šerinku - tehdy Lolitku). Naštěstí se tentokrát smutná historie neopakovala, Šerinka se "chytla", hodnoty jí klesly, začala jíst a mít se opět k světu. Přesto lékaři předpovídali, že se problémy pravděpodobně brzy vrátí a abychom přišly hned, jakmile budeme pozorovat nechutenství nebo apatii.
Dnes jsme byly se Šerinkou v nemocnici na testech krve a pro kapičky proti parazitům, protože se nám začlo zdát, že méně jí a je méně hravá a u zadečku se jí občas objevila bílá placatá "semínka". Na výsledky testů jsme si počkaly a... stal se asi zázrak - všechny hodnoty má nejen ještě nižší, než bezprostředně po kapačkách, ale dokonce naprosto v normě, jako by nikdy nebyla nemocná. I paní doktorka se tomu velmi divila. Nechuť k jídlu způsobila tasemnice, která se projevila těmi "semínky", ale s tou bude po dnešním přeočkování brzy amen!... Možná pomohl i léčitel, který ji léčil na dálku, nevíme, ale to není důležité. Jsme hrozně moc šťastné a chtěly jsme se s Vámi o naše štěstí podělit.
Uvědomujeme si, že všechny kočičky nemají stejné štěstí nebo možnost absolvovat drahou léčbu, která by jim dala šanci na uzdravení. Proto Vašim kočičkám posíláme místo krmiva, které jsme původně chtěly poslat, finanční částku 5.000,-Kč prostřednictvím naší firmy BONTON reality s.r.o., kterou můžete flexibilněji využít třeba právě na jejich zdravotní péči.
Moc Vás všechny zdravíme a Šerinka Vám posílá několik svých fotografií z letošních Vánoc (a také jednu trochu starší s Dykouškem).

Naše odpověď:
Dobrý večer, Lído a Andreo,
moc Vám děkujeme za milou zprávu! Paní Tomalové jsem ji vytiskla. Byly jsme moc překvapené a taky máme velikou radost, že Šerinka je taková bojovnice! Popravdě kočičku, která by se vyléčila z peritonitidy jsme ještě neviděly. Je to něco úžasného. Jakou formu měla a čím jste ji léčili? Vážně děkujeme za takovou zprávu! A jsme šťastné s Vámi. Ještě jednou Vám moc děkujeme, pohlazení Šerince a Dykouškovi.
Lucie Malečková

7.1.2011:
Dobrý večer, paní Malečková,
i my Vám moc děkujeme za milou odpověď. Šerinku i Dykouška jsme za Vás podrbaly pod bradičkami (nesmíme je po aplikaci odčervovacích kapek 3 dny hladit, což dá neskutečné sebezapření......
Jakou měla Šerinka formu peritonitidy přesně nevíme, ale zeptáme se. Testy jsme nechaly udělat dokonce dvakrát, abychom měly jistotu (ten druhý se posílal někam do Brna, byl relalivně drahý, ale na rozdíl od toho prvního stoprocentní - i ten však bohužel potvrdil akutní formu peritonitidy).
Šerinka byla tenkrát několik dní hospitalizovaná a na kapačkách, co všechno však léčba obsahovala nevíme (také zjistíme a dáme vědět!). Celkově nás vyšla asi na 15 tisíc Kč (jinde by ale vyšla určitě levněji, veterinární nemocnice na Libuši patří k nejdražším v Praze - pro srovnání např. za kastraci jsme zaplatily 2500,-Kč). I když je to drahé, vůbec jsme neuvažovaly, že bychom Šerince kvůli penězům nedaly šanci na život. Jsme moc rády, že se ukázalo, že to může vyjít!
Tenkrát jsme se s dcerou rozhodly nepřemýšlet, jestli s námi bude Šerinka pár dnů, týdnů nebo měsíců, rozhodly jsme se zapomenout na to, že je nemocná, ale radovat se z každého společně prožitého dne. A vida, možná jsme tím tu nemoc a negativní energii úplně vytěsnily. Pro úplnost musím ale dodat, že paní doktorka říkala, že když už se takovýhle zázrak někdy stane, může ještě i po několika letech - většinou kolem 10.roku věku kočičky - přijít recidiva, většinou v suché formě. Spouštěčem bývá většinou stres - například po umístění v "hotelu" pro kočky. Něco takového u nás naštěstí nehrozí, do hotelů kočičky nedáváme, a doma - díky těm našim kočičákům - máme absolutně antistresové prostředí, takže šance je veliká!
Mějte se moc hezky, pozdravujte paní Tomalovou a bližší informace k léčbě zkusíme zjistit a dáme vědět.

8.1.2011:
Dobrý den,
tak se ještě jednou ozývám ve věci slíbeného popisu léčby Šerinky. Mluvila jsem včera telefonicky s paní doktorkou, která mi vše ochotně vysvětlila. Doufám, že to moc nepopletu...
Šerinka samozřejmě vyléčená není, jen úžasně stabilizovaná. Infekční peritonitida koček u ní byla bohužel definitivně potvrzena (upřesňuji, že testy dělali v Plzni, ne v Brně) a nikdo nezmění asi nic na skutečnosti, že je v současnosti tato nemoc opravdu nevyléčitelná. V nemocnici jí tedy nasadili léky za zmírnění příznaků FIP. U Šerinky se jedná o suchou formu (sono břicha neprokázalo tekutinu v břišní dutině), a na základě propuknutí této nemoci a mutace viru jí začaly selhávat ledviny.
Hospitalizována byla od 5. do 7.5.2010 a po tyto tři dny jí byly dodávány následující infuze:
- fyziologický roztok,
- antibiotika (Amoxicilin + kyselina klavulanová),
- léky na zklidnění trávicího traktu - Ranital
- B neuron (skupina vitamínů B).
Současný téměř zázračný stav Šerinky si vysvětluje paní doktorka jako důsledek spojení několika faktorů:
- léčba byla zahájena včas - na počátku propuknutí nemoci
- obranný systém Šerinky výborně zapracoval
- poškozená byla jen jedna ledvina a po stabilizaci zdravá ledvina převzala zcela funkci té poškozené
- Šerinka přijímá velmi kvalitní stravu, je obklopena láskou (lidí i kočičího kamaráda a s Dykouškem mají opravdu mimořádně láskyplný vztah) a pohodou (v domě je pořád někdo, málokdy je sama, když nechce, ale na druhou stranu má kam "utéci", když chce mít úplný klid - třeba na půdičku, i ven za dalšími kočičími kamarády), není vystavována stresu, a jak říkáte - je náturou bojovnice (to už projevila na začátku, když jsme si ji přivezly k nám - syčela, škrábala, ta panečku nebyla ochotná nechat svůj živůtek jen tak ohrozit)...
Co se týče stravy, i tady vidím šťastnou souhru náhod typu "všechno špatné je k něčemu dobré" - když jsme se kdysi Dykouška ujaly, měl velké problémy s trávicím ústrojím, takže oběma kupujeme co nejkvalitnější a nejšetrnější stravu (musíme oběma stejnou, protože si vzájemně ochutnávají ze svých misek, kdo to má lepší... - granule většinou Royal Canin Sensible a konzervičky si necháváme posílat přes Zoohit z Německa - nejraději mají různé druhy zn.Cosma apod. (výborné maso a ryby, žádné náhražky). Šerinka si venku jídelníček občas bohužel zpestří nějakou tou myškou a tudíž oba kočičáky musíme odčervovat, ale s tím nic nenaděláme...
Vím, že lékaři většinou neuznávají léčitele, ale s dcerou jezdíme již léta několikrát ročně k vynikajícímu léčiteli Ing. Milanu Mikešovi do Rohozné u Pelhřimova. Dcera byla velmi vážně nemocná, pan Mikeš ji vytáhl hrobníkovi z lopaty (je mezinárodně uznávaný, dokonce i mezi lékaři - spolupracuje i s nemocnicemi, je také skvělý diagnostik). Nevyléčitelné nemoci většinou vyléčit neumí ani on, řekne vždy předem šance pacienta, ale spoustu z nich dokáže zastavit a stabilizovat. Umí léčit i na dálku, i když je to zdlouhavější a složitější (naší známé např. vyléčil koně, kterému již nikdo nedával naději), na Šerince také několikrát zejména v kritickém období pracoval. I toto může být jeden z významných faktorů našeho "zázraku"...
No, a samozřejmě důležitým léčebným prostředkem je vždy akceptování kočičích práv ze strany všech dvounohých spolubydlících a návštěv - jejich výčet přikládám v příloze .... Doporučuji rozposlat a vystavit!... Kočičákům se pak mezi námi zkrátka líbí a mají důvod za svůj život bojovat ze všech sil...
Přeji Vám všem krásný víkend!

11.1.2012:
seri351.jpgV příloze Vám posílám pár fotek z poslední doby. Šerinka i naše nová Sárinka jsou krásné kočičky a staly se z nich ohromné kamarádky. Dykoušek sice předal žezlo dominátora, je mu už 16 let, ale jinak se má také dobře. Začaly k nám docházet ještě tři další přespolní kočičky, kterým jsme pořídily na zahradě polystyrénové boudičky a krmíme je.  Jinak všechny kočičí kalendáře už jsme rozdaly, všem obdarovaným se moc líbily, a ještě jednou děkujeme.
Posíláme Vám všem moc a moc pozdravů a držíme palce, abyste i letos všechno zvládali a aby Vám kočičí svěřenci přinášeli co nejvíce radosti.


6.3.2013
V příloze Vám posíláme pro potěšení jednu z posledních fotek Šerinky – je to naprosto spokojený a úžasný miláček a medvídek (právě asistovala u dcery, která se připravuje na zkoušky). Její láska Dykoušek je už sice v kočičím nebíčku, ale na nedostatek kamarádů si Šerinka nemůže stěžovat - naše kočičí společenství se po letošní zimě rozrostlo už na 5 nalezenců. Dům je naštěstí velký, takže nikdo nikomu nepřekáží a každý si svůj oblíbený koutek našel sám - mainka Sárinka pasovala za své hlavní teritorium přízemí a přirozeně převzala roli vůdce a ochránce celého společenství. V přízemí se pomaloučku polehoučku adaptuje i chudinka Flíček, kterého jsme se s dcerou ujaly vloni v září. Zánět kostí po zanedbaných zlomeninách obou předních tlapek jsme mu už sice vyléčily, ale devastované dušičce po utrpení, kterým prošel, to ještě nějakou tu chvilku potrvá a strach je ještě pořád větší než zvědavost prozkoumávat místa mimo byt. Přesto však udělal ohromný pokrok – přestal se schovávat, lekat, a objevil kouzlo her a mazlení... Šerinka naopak šéfuje v bytě u dcery a s nadšením se vžila do role „adoptivní maminky“ nejmladších kočičáků. Vychovává je jako by byli její vlastní - s grácií, důsledností a láskou. Je obdivuhodné, že ji o tyto schopnosti kastrace vůbec nepřipravila.
Kromě toho nám obě kočičandy, z nichž se staly ohromné a nerozlučné kamarádky, pomáhají kde mohou – dceři při učení, a mně chodí pravidelně každý den asistovat při práci – viz příloha. Jsou to chytré a empatické holky - vědí, že musí pomáhat, aby bylo na kapsičky...:-)
Přejeme Vám hodně potřebné energie, štěstí a zdraví!

3.8.2016
Dobrý den Lucko, paní Tomalová a celé hodonínské kočkočlověcí obsazení,
posílám pozdrav od Šerinky.
L.

serinka-na-dece-1-2022.jpg9.1.2022
U Šerinky právě probíhá léčba FIP. V příloze Vám posílám aktuální fotky Šerinky – moc Vás pozdravuje!
L.

10.10.2023
Tak se rok s rokem sešel a náš miláček Šerinka je tu s námi pořád a nejen to. Ten kulíšek má opravdu sedm životů.
Dáváme jí sice stále 4x denně léky na srdíčko a na štítnou žlázu, ale léčba fantasticky zabrala, Šerinka se má skvěle, dobře papá, takže už ji nemusíme ani přikrmovat (pouze s práškem jí dáváme stříkačkou kočičí drink na zapití) a přes den běhá venku. Máme hlavně velké štěstí na veterináře – kardiologa, je z ní přímo nadšený a při poslední prohlídce konstatoval, že má nejlepší výsledky, jaké kdy měla, a další kontrolu naordinoval až za půl roku. Co víc si přát, že? V příloze posíláme dvě fotky z tohoto roku (jedna je z jara t.r., byla tehdy zima, tak jsme ji měly na vodítku, aby se nezatoulala a neprostydla) a pevně věříme, že ji ještě vyfotíme do příštího kalendáře :-) …
Mějte se moc hezky a pozdravujte od nás všechny kolegyně i kočičky.
S přátelským pozdravem Lída a Andrea

24.2.2024
Dobrý den,
s velkým zármutkem Vám sdělujeme, že nám náš miláček Šerinka v neděli 18.února odpoledne odešla do kočičího nebíčka. Nebyly jsme ani schopné Vám dřív napsat…
Ještě ráno nás přivítala, sice už nechtěla nic papat, ale šla se ještě sama projít na zahradu, tak, jak to každý den dělávala. Kolem poledního se jí ale udělalo špatně, tak jsme s ní s dcerou hned odjely do veterinární nemocnice, kde jí nabrali krev a zjistili, že jí začínají selhávat skoro všechny orgány. Když jsme ji odvezly domů, přitížilo se jí ještě víc, začalo se jí špatně dýchat a už se nechtěla ani stavět na nožičky. Tak jsme zavolaly Pet medic a nechaly jsme ji uspinkat, aby se netrápila.
Vybojovala toho ve svém živůtku hodně, ale všechno má svůj konec a ten bohužel přišel. Doufaly jsme, že se ještě dožije aspoň 16. roku, ale nepovedlo se. Přinesla nám do života moc a moc štěstí, byla to naše nejmilovanější kočička, opravdové zlatíčko, a moc Vám za ni děkujeme.
Posíláme několik fotek z poslední doby. Už byla hubeňounká, takový malý ptáček, ale přesto do poslední chvíle spokojená, čilá a životachtivá…
Mějte se hezky a pozdravujte všechny čtyřnohé i dvounohé miláčky kolem Vás.
Lída a Andrea

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz a od 6.3.2013 zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nádhera!

(Daniela se svými osmi kočkoláskami+dalšími třemi nalezenci, 5. 8. 2016 20:33)

překrásné kočeny,gratulujeme!!!!Vše nejlepší!

Lolitka

(Anna, 30. 1. 2009 19:31)

Mám velikou radost z pokroků,které Lolitka dělá.Za chvíli z ní bude jistě veliký mazlík :)