Zrzečku Luisu jsme spolu se sourozenci Lotkou a Adámkem dovezly od lidí z Bojkovic, kterým se namnožily kočky a oni neměli tolik peněz, aby je všechny mohli uživit. To, že majitelé neměli peníze, bylo vidět i na kočkách - všechna tři koťata byla velmi hladová. Kromě nich mají ještě tři 3týdenní koťata, ty taky přijmeme a kočku jim po kastraci vrátíme. Luisa je milá mazlivá kočka, v depozitu není šťastná, protože ostatní kočky ji řežou. 21.8.2012 byla umístěna ke kocourkovi Čikovi do domku se zahrádkou do Brna a přejmenována na Lili.

Fotky Luisy z doby jejího pobytu u nás najdete zde.

Jitka Nešporová & kočky Mína+Eliška+Julča, kocour John a fenka Bobi, kteří Luisu během jejího pobytu u nás podporovali formou adopce na dálku. 

 Z jejího nového domova máme tyto zprávy:

23.8.2012:
Dobrý den, zdravím z Brna a podávám zprávu o kočičce Luise, kterou jsme si od Vás v úterý přivezli.
Jak už jsem Vám sdělila částečně telefonicky, chvilku jsem i pochybovala, zda jste nám nedala jinou kočku, protože dle Vašeho sdělení plachá Luisa vypochodovala z přepravky jako královna a bez jakékoliv známky strachu si okamžitě obešla vše, co jsem ji prozatím nabídli (dle instrukcí zatím jen 1-2 místnosti). A se všemi „dvounožci“ byla hned velký kamarád a když se nabažila hlazení, lehla si pod stůl, odkud měla přes veškeré dění v kuchyni dostatečný přehled. Její seznamování a žádosti o pozornost trvaly asi do 3 hodin ráno.
Ale máš kocour Čiko, z ní byl hrůzou bez sebe! Toto jsme zase pro změnu neočekávali my, protože byl zatím s jakýmkoliv zvířetem okamžitě velký kamarád a kočičí partnerku jsme mu hledali hlavně proto, aby se s ní mohl vydovádět. Dokonce odmítal doslova „zuby-nehty(drápy)“ vylézt do 1.patra, kde byla Luisa, zatímco ta si ho úúúúúúúúplně v pohodě prohlížela roztažená na schodišti.
Byl tak vyděšený a snažil se tak úpěnlivě vymňoukat odchod na zahradu, že jsem řešila dilema, zda ho tam pustit, protože jsem se obávala, jestli se vrátí. Nakonec jsem ho po konzultaci s Vámi pustila a zůstala s ním venku, což ho zdá se celkem zklidnilo. Po pomazlení a nakrmení se tedy odporoučel zkoumat okolí a navečer se zase objevil. Domů se mu sice nechtělo (pořád upřeně zíral na schodiště, kde předtím ležela Luisa, ale už se tak vehementně nebránil.
Tak jsem trochu zariskovala, přenesla jsem ho do 1.patra a zavřela, aby nemohl utéct. Zpočátku se schoval v koupelně, odkud měl z vany dobrý výhled na Luisu a pak se pomaloučku (za pomocí dobrot) nechal přemluvit, aby vyšel ven. Když si pak obešel své dřívější teritorium a shledal, že mu nic nehrozí, uklidnil se. I s Luisou už se navzájem zkoumají. Zatím se však k sobě přiblížili na necelý půlmetr a bez syčení a vrčení se to zatím neobešlo. Oba už však zvládli svou přítomnost, jedli, a dokonce si i na nějakou hodinku schrupli. Dnes až se Čiko vrátí z „výletu“ zase budeme pokračovat a věřím, že to už bude jen lepší.
A i já snad už budu moci dospat svůj spánkový deficit posledních 2 nocí.
Ještě mám dotaz. Luisa má na levém boku pravděpodobně původně vyholený flek. Mám na něco dávat pozor?

Naše odpověď:
Moc děkujeme za podrobnou zprávu z nového domova. Suverénnost Luisy nás opravdu překvapila! :) Ale i to se někdy stává.. že se kočka v novém domově, kde má veškerou pozornost a méně koček kolem sebe, projevuje zcela jinak než u nás.. Jinak seznamování myslím probíhá standardně.. Těžko čekat, že si hned padnou kolem krku.. :) Uvidíte, že za pár dní budou kamarádi, jen to chce překonat ty počáteční nervy.. :) Dejte vědět, jak to pokračuje, jsme zvědavé.
Jinak to vyholené místo je od kastrace.. Časem jí doroste, nemusíte se ničeho bát.

26.8.2012:
Dobrý den, tak podávám po týdnu zprávičku o Luise.
S přibývající suverénností našeho kocoura sice malinko ztratila své počáteční sebejistoty, ale ne zas až tak, že by se začala schovávat, spíš se mu vyhýbá nebo po něm vyjíždí packou (a drápky má opravdu ostré jak břitva!!!). Nejvíc se jí líbí pospávat v obýváku pod stolkem, nebo na chodbě na kamenných schodech, čemuž se v těch parnech ani nedivím. Pořádám jim noční seznamovací „večírky“ – tj. nechávám je společně na chodbě (p.s.!!!chodba nám zabírá téměř ¼ domu) a od té doby už na sebe nesyčí – spíš mi připadá, že se povídají (mroukají). Vyloženě do náruče si zatím sice nepadli, ale už se očichávají a náš kocour si s ní chce hrát. Většinou však dostane drápkem, tak se urazí a odejde.
Ráda sedí za oknem a pozoruje ruch na ulici nebo na zahradě (zatím ji nepouštíme).
Jinak Luisa paštikám moc nedá (asi půlku denně), ale „dlabe“ granule, takže hladová určitě není. Avšak i když paštiku nesní, určitě se nezkazí. Náš „kočičák“ by jich zvládl klidně několik najednou.
A ještě jedna informace upravili jsme si Luisino jméno na „LILI“ – nějak tak se nám lépe pamatuje.

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.