Lulu nám byla nahlášena 27.6.2012 z Veselí, kde ji lidé našli bezradně sedět na silnici vedle jejího přejetého sourozence. Je to milá, roztomilá kočička - očka a pohled má jako ze Shreka. Hlavně když chce jíst (a to chce skoro pořád) - dojde za vámi, koukne na vás těmi jejími velkými kukadly, řekne to její dotčené mňau a v tu ránu máte úsměv na rtech. Její hlavní zábava a smysl života je hrát si, spát a jíst a to doslova - je to takový malý Otesánek s věčně plným a kulatým bříškem, který jí dokud je co. Když se nese jídlo, tak Lulu, ať už je v jakékoli části bytu, valí jak blesk, všechny předběhne, jen aby byla u misky první. Když byla menší, mazlení jí moc neříkalo, ale čím je starší, tím víc si ho začíná užívat. V prosinci 2021 přišla smutná zpráva, Lulu Mercy podlehla selhání ledvin. Je nám to líto.


Ori pochází z Mikulčic. Narodil se zde kočce, kterou dostala paní od svého vnuka, ale o ni ani o koťata se vůbec nestarala. Jen občas jim prý dala nažrat, když měla nějaké zbytky...
Naštěstí si koťat všimli naši známí. Po Orim jsme ještě odchytly 5 jeho sourozenců a když jsme zjistily majitelku, tak i jejich matku. Ta byla ve velmi zuboženém stavu, dokonce jí chybí packa - staré neléčené zranění. Koťata byla také nemocná, a velmi hladová. Ori měl zahnisané oči, rýmu, svrab, ale už je v pořádku. 3.9.2012 - Lulu a Ori byli společně umístěni do bytu do Brna.

Fotky Lulu z doby jejího pobytu u nás najdete zde, fotky Oriho zde.

Fotografie z nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz. a od 1.5.2014 zde.

Děkujeme Mirce Vojáčkové & kočce Selly a kocourovi Honzíkovi, kteří Oriho během doby jeho pobytu u nás podporovali formou adopce na dálku.

Kočka, kastrovaná, nar. 10/2019
Umístění:
dočasná péče v Mutěnicích

7.7.2020 - Dnes jsme přijali kočičku, zuboženou a vyhublou na kost, přitoulala se k bistru v Rohatci. Dostala jméno Gwendolyn, je umístěna do karantény a odpočívá. 24.7.2020 - Gwendolyn se bojí velkého množství koček, odmítá se pohybovat a tak byla přemístěna do dočasné péče v Mutěnicích. 23.8.2020 - Gwendolyn se po 8 týdnech zlepšila, vypadá lépe, ale je stále bázlivá. 12.10.2020 - Po třech měsících pobytu u nás udělala Gwendolyn velký pokrok a může do nového domova. Po starším neléčeném zánětu ucha má zřejmě poškozené rovnovážné centrum a zůstala jí trošku nakloněná hlavička, ale je bez problémů. Je to kočička mladá, hravá, miluje hlazení, škrabkání a spinkání v posteli, ale je opatrná a velký hluk nebo prudké pohyby nepatří k jejím oblíbeným, proto není vhodná do rodiny s dětmi. Velkou slupinu koček ráda nemá, v menším kolektivu je dobře toleruje a může být umístěna k jedné kočičce. 25.3.2021 - Gwendolyn se občas objevuje zánět v očičku, je to chronické, nutné vždy přeléčit. 5.1.2022 - Gwendolyn dnes odjela do nového domova, do Novosedel, kde na ni čeká Ori, který přišel o kamarádku.

Další fotky zde.

Gwendolyn byla adoptována na dálku - krmivo jí hradil kocour Čertík. Děkujeme!

Gwendolyn byla adoptována na dálku - veterinární péči a další náklady spojené s pobytem v depozitu jí hradila Ing. Dana Schmidt a kočičí trojka - Darwin, Andělka a Emily. Děkujeme!

Zprávy z nového domova:

3.9.2012
Dobrý večer,
zdárně jsme dorazili všichni domů. Lulu se nás sice pokoušela pohledem zničit, ale nakonec usnula. Ori se pořád dožadoval pozornosti, mňoukal nebo protahoval packy skrz mřížku a neustále vrněl. Ovšem Lulu po otevření přepravky začala všechno zkoumat, do čtvrt hodiny se dožadovala drbání na bříšku a už zkoušela napsat zprávu sama:-)) Ori se chvíli rozkoukával, pak zalezl pod sedačku a vylezl až teď. Trošku na sebe syčí, ale to je zjevně jen z principu. Prozatím se loučíme.

4.9.2012
Tak nové zprávy z Brna.
"Mimíska" Lulu jsme přejmenovaly na Mercy a Ori zůstane Orim.
Brzy asi budeme obě plešaté, protože naše dlouhé vlasy se líbí oběma. Mercy už má všechno prozkoumané, na všechno útočí a ze všeho se stala hračka. Ori se zas nemůže nabažit toho, že tu jsou dva lidi, kteří jsou ochotni se s ním pořád mazlit.  Papkají oba, ale čekaly jsme, že Mercy toho pojí víc, ale radši nám žužlá ty vlasy. Teď k večeru už na sebe ani nesyčí a dokonce u sebe i spali a olizovali se, jen ráno Mercy schytala jednu facku. Spát jsme šli o půlnoci a po šesté nás Mercy vzbudila, jak se snažila za námi vylézt na naše spací "patro" (je dva metry nad zemí) - ještě jedna šprušla a žebřík by zdolala! Takže ve výsledku tu máme jednoho neuvěřitelného mazla a jednu menší přírodní pohromu a jsme moc rády, že je máme, a snad jsou rádi i ti dva prckové... Posíláme i pár těžce vydobytých fotek.

24.10.2012
Zpožděné měsíční hlášení z Brna!
Všichni jsme zdraví (až na lidskou část s rýmou), Mercy ještě půjde na přeočkování.
Jinak bereme zpět svá slova o tom, že Mercy je přírodní katastrofa - není to pravda, Mercy je moc milá, hravá kočičí slečna (kromě toho pití ze záchodu). Zato Ori... to je malý zrzavý ďáblík:
- bere ze svého místa malé věci a roznáší je všude možně po bytě
- skáče na pracovní stoly a šťouchá do všeho čím může pohnout (nejčastěji v noci)
- škube všechny papíry, které potká (nedaly jste nám psa?) - leze do sprchy a pak s radostí ťapká s mokrýma packama po podlaze (dobře, Mercy to dělá taky)
- vytahuje růže z vázy a pak z ní pije Pokud zrovna nemá řádivou náladu, tak se chce neustále mazlit, vleze nám na klín, šťouchá do náš čumáčkem a když se mu dostatečně nevěnujeme, tak nám tlapká po obličeji, prostě je takový ten "muchlovací" typ. A Mercy je stále mazlivější (někdy až moc )
Z druhého mailu ještě pošleme nějaké fotky.

3.5.2014
Dobrý den,
po příliš dlouhé době nové zprávy o Orim a Mercy z Brna. Za ty necelé dva roky jsme toho spolu prožili docela dost.
Oriho jsme vykastrovali jen o měsíc později, než jste nám doporučovaly a pak jsme toho dalšího půl roku litovaly, protože tak dlouho ještě značkoval. Měl pár svých míst, která měl obzvlášť rád. Používal je kdykoliv nebyl spokojený - nejčastěji ráno, když jsme podle něj dostatečně brzo nevstaly a nevěnovaly se mu, nebo prostě na truc. Docela dobře jsme za tu dobu vychytaly odsmraďovací techniky.
Tento problém se ale vyřešil po příchodu našeho dočasného kočičího hosta Drobky, kterou potřebovala moje kamarádka pohlídat, dokud jí nenajde nový domov. Možná to byla její přítomnost, přidání dalšího záchodku nebo kombinace obojího, každopádně od té doby je od toho klid. Drobka tu s námi byla asi tři měsíce, Ori před ní měl velký respekt a Mercy ji nesnášela.
Mercy byla také vykastrována, po svém prvním mrouskání - už nikdy nechci zažít v bytě mrouskající kočku! Mercy má krásný zpěvavý hlásek a za tu dobu mrouskání ho pěkně vypilovala (opravdu bylo poznat jak se zlepšuje). Jen by bylo lepší, kdyby nám tu nezpívala pravidelně ve tři hodiny ráno. Pokud bude nějaké příště, už se nenechám ukecat na nějaké "po prvním mrouskání"!
Měli jsme i ušní svrab (kde to vzali, nevím :D) nejdříve Ori a po jeho vyléčení se projevila i Mercy. Mercy má také neustále problémy s chlupy, v prvním období jsme šli hned k veterináři, protože nám zvracela i třikrát denně. Spravilo se to a od té doby dostává pravidelně Bezopet pastu a častou dávku vyčesánání i tak nám tu ale občas pokřtí podlahu.
Ori je stále nejmazlivější kočka, jakou znám. Člověk se s ním může mazlit kdykoliv, je neuvěřitelně "muchlovací". Neustále nám skáče na klín, často ani nevím, kdy a jak se tam dostal :D Mercy je taky mazel, pořád nemá ráda, když ji někdo nosí, ale drbání na zemi by šlo, to jo. Při příchodu kohokoliv do bytu předvede své vítací polohy (zavrkotání, jeden bok, na zádech, druhý bok). Pravidelně střídá nálady "magorek Mercy" (ztřeštěné pobíhání po celém bytě) a "dámička Mercy" ("Ten kocour je ale buran!").
V červenci se s nimi budu od sestry stěhovat do nového bytu. Budeme bydlet s mojí kamarádkou a spolužačkou ze střední školy, která má psa Lipsyho (Belgického ovčáka). Potkany už sice nemáme, ale i tak to bude pěkný zvěřinec. Kočičáci se sním znají od malička - Lipsy byl štěně, když jsme si ty dva dovezly a já ho pravidelně hlídám. Ori si s ním dobrovolně hraje na honěnou a schovávanou (sám ho provokuje). Mercy ho ze začátku nemohla ani cítit, ale už si ho vycvičila a Lipsy má po pár ťafkách před ní pořádný respekt a obchází ji obloukem. Připojuji i pár fotek. S.

26.11.2015
Ráda bych informovala i o dvou kočičácích, které jsme se sestrou před třemi lety adoptovaly – Ori a Mercy. Jak můžete vidět na fotkách, oběma se dobře daří. Zdravotně jsou v pořádku, umazlení jsou až až a mou sestru i její spolubydlící se snaží připravit o nervy svými kočkovinami.  S přehledem zvládají přítomnost  jiných zvířat, viz foto. U králíka se sice tváří jako hrdinové, ale jen se pohne, už zdrhají. Naštestí byl jen dočasně na hlídání, takže oba zase mohou bez obav do kuchyně. I když Ori vlastně hrdina je. Daroval krev kocourovi, který byl otráven. Kocourek naštěstí přežil a Ori nám dlouho ukazoval, jak má vyholený krk :)
S pozdravem Věra

4.1.2022
Dobrý den,
už je to přes 9 let, co jsme si se sestrou dovezly od Vás dvě trochu praštěná koťata :) Vyrostly z nich čupr čičiny. Ori sice po sobe stále neumí moc zahrabávat bobky, ale na to už jsem si zvykla. Samozřejmě se sestrou už spolu nebydlíme, Ori a Mercy zůstali se mnou.
Bohužel musím sdělit smutnou zprávu. Mercy bylo před dvěma lety diagnostikováno chronické selhání ledvin. Dařilo se to na dietě dlouho držet bez problémů, ale kolem vánoc se její stav prudce zhoršil a minulé pondělí jsem ji musela nechat uspat. Chudinka se nedožila ani deseti let. Naštěstí jsem přes zimu hodně doma, takže mám klid na to, najít Orimu nového společníka. Není někdo vhodný u Vás? Nejlépe někdo už vyřáděný, ale stále hravý, protože Ori si pořád rád hraje. Loni jsem tu měla jako dočasku kotě a dost se vyhráli. Nepotřebuji krásu a nevadí mi plachost - Ori je umazlený až až :)
Mějte se krásně, Silva

Další zprávy po příjezdu Gwendolyn:

11.1.2022
Zdravím z Novosedel!
S Wendy už si na sebe zvykáme, jde to pomalu ale jistě.
Po příjezdu jsem jí vyhradila ložnici a přesunula svoje spaní na sedačku (spí se na ní naštěstí dobře). První noc chuďátko nebyla ani na záchodě a nesnědla nic (max pár granulek). Druhou noc už bylo vidět, že použila záchodek i misky s jídlem a vodou :-) Chodila jsem ji tam jen občas zkontrolovat jestli tam opravdu ještě je :-) Celé dny trávila pod postelí.
Poprvé jsem ji viděla za světla pořádně až šestý den - a stále syčela, když jsem se přiblížila. Pak jsem ji zkusila uklidnit pachem šanty z myšičky od vás a povedlo se mi ji i pohladit. Je záludná, syčela, ale když jsem ji pohladila po hlavičce, tak ji nastavovala a byla celá blažená z drbaní na krku. Pak jsem ruku odtáhla a zkusila se jí dotknout znovu - zase zasyčela. Není lehké odhadnout, kdy má člověk dát ještě nějakou dobu prostor a kdy zkusit pohladit i přes výhružné syčení. Tak Wendy je ráda za pohlazení, ale ještě nevěří natolik, aby mi nedala najevo, ať si dávám bacha. Snad ji brzy uslyším i vrnět!
Dnes se tedy půjdu po týdnu poprvé vyspat do svojí postele. :-) Wendy už syčí jen u rychlých nebo nečekaných pohybů.
A Ori je teda úplně milionový! Nezasyčel na ni ani jednou, chtěl se hned jít seznamovat, ale rychle pochopil, že jí má dát prostor. Ani nežárlí, protože o žádnou pozornost skrz její prozatímní plachost nepřišel. Tak se zatím mějte krásně a já se zas ozvu časem s dalším hlášením!
Silva

8.2.2022
Krásný den přeji!
Tak jsem se konečně dostala k sepisání našeho společného života s Wendy. Jméno jsem jí nechala, protože už na něj pěkně slyší, ale občas mě ignoruje. :-) Pozitivní je, že už nesyčí ani na mě ani na Oriho. Ten měl s ní trpělivost a projevil se jako neskutečný gentleman, což mě docela překvapilo. Oba jsme jí dali co nejvíce prostoru a vyplatilo se nám to. Jde to pomalu, ale věřím, že si brzy spolu budou hrát, už jsem je párkrát přistihla na sebe vrkat a bafat! Wendy si hraje i s koulodráhou. Nejvíc aktivní je ráno a večer, skoro celý den prospí. Docela mě překvapuje, že skoro desetiletý Ori je o dost aktivnější ... Ale ono se to asi změní, až zhubne. Je chudák pořád obézní natolik, že si neolíže záda, dost ocení, když ji tam vyčešu.
Popravdě mi povahově velmi připomíná Mercy, ale je teda plašší. Dělám u ní "desenzibilizaci", protože se občas zbytečně lekne a uteče přede mnou. Posílám video, už je víc a víc odvážnější. Výtok z očička občas má, ale naštěstí jen trošku, že ani nemusím zasahovat. Odvážím se tvrdit, že se jí tu u nás líbí. Teda asi až na to omezování jídla, aby hubla. :-)
Mějte se krásně Silva

Další fotky zde.