Jdi na obsah Jdi na menu
 


Perlička a Míca, kočičí babička

16. 9. 2017

perlicka01.jpgPerličku a její sourozence jsme přijaly v červnu 2012, kdy je lidé našli opuštěné pod lavičkou u opuštěného domu. Nejspíš je tam zanechal záměrně jejich majitel. 6.8.2012 byla umístěna do Ratiškovic ke kočce Chlupíčkovi.

Fotky z Perliččina pobytu u nás a z jejího nového domova najdete zde.

 

mica300.jpgKočka, kastrovaná, 17 let
Umístění:
dočasná péče Ratíškovice

8.5.2017
Dnes ráno jsme přijali mourovatou kočičku. V Hodoníně na sídlišti, Jižní 19 byla kočička zaklíněna v mřížce od sklepního okénka. Vypadá to, že někomu vypadla z balkónu a snažila nějak dostat do domu.
12.5.2017 - Je velmi vyděšená! Bojí se, nežere. Ví někdo čí je? Volejte 724 142 463.

16.5.2017
Majitelku se nám podařilo vypátrat, ale šťastný konec nečekejte ... Kočku vyhodila na ulici sama majitelka. Kočce je 17 let.
Vysvětlení - kočka je podle ní "schizofrenní", napadla její synovce a ji poškrábala. Nechce ji.
Ale nebojte se, o kočičí babičku Mícu je postaráno. Azyl jí poskytla paní Nela Gajdíková, které moc děkujeme. Jak si kočičí babička zvykala na nový domov, najdete zde.  16.9.2017 - Míca si v rodině krásně zvykla, s Perličkou také nemá problém a dočasný domov v Ratíškovicích se jí stal domovem tvalým.

Další fotky zde.

 

Z nového domova máme tyto zprávy:

7.8.2012:
Zasílám fotku ze společného krmení s Chlupíčkem. Vyfotila bych koťata při hře, ale jsou tak strašně rychlá, že zatím nebyla šance. Vypadá to, že z nich budou kamarádky. V noci se přišli společně přihlásit o dodatečnou dávku jídla, protože jsou obě hrozné nenažerky.

8.8.2012:
Dobrý den,
posíláme nějaké další fotky Perličky a její kamarádky Chlupíčka (i přesto, že má klučičí jméno, tak je to kočičí slečna, někdy se to tak prostě podaří). Perlička je úžasné koťátko a s Chlupíčkem se skvěle doplňují, spolu vstávají, spolu snídají, spolu dělají nepořádek, spolu se koukají z okna, spolu spí, no nedají bez sebe ani ránu a jsou jako dvojčata, co jedna, to musí i druhá. I přesto, že dříve byla Chlupíček dost divoká a Perlička vypadala hodně klidně, tak teď se Perlička vybarvila a je z ní pěkný raubíř, je dokonce divočejší než Chlupíček, který už dávno spinká a Perlička pořád někde pobíhá. Dnes jsme byli pro jistotu ještě u paní doktorky Vičarové, protože se mi nelíbilo, jak prcek dýchá. Paní doktorka se snažila Perličku poslechnout, ale byl to téměř marný boj, jelikož Perlička stále vrněla a odmítala přestat a její vrnění přehlušilo všechno další. Paní doktorka potvrdila nutnost antibiotik, která nám s sebou zabalila pí Tomalová. Právě díky jejímu prvnímu zásahu nemá Perlička žádné vnější projevy nachlazení, pouze hůře dýchá, jelikož jí infekce sedla na horní cesty dýchací, avšak měla by být brzy zdravá. Horší dýchání ji však nijak neomezuje ve vymýšlení lumpáren. Šáchor její řádění vydržel přesně dva dny.
Myslím, že lepší kočičku jsme nemohli dostat, je to miláček celé rodiny, takže mi nezbývá než poděkovat, že právě my jsme měli to štěstí. Až nasbíráme nějaké nové fotky, tak zase něco vyberu a pošlu.

29.8.2012:
Dobrý den,
po dvou týdnech se opět z nového domova ozývá Perlička i se svou kamarádkou Chlupíčkem (říkáme jí Prcek, protože po příchodu Perličky onemocněla a nechtěla růst). Jsme rádi, že můžeme říct, že obě prťata jsou konečně zdravé. Perlička si z depozita odneska antibiotika a Prcek nechtěl zůstat pozadu, tak se samozřejmě od Perličky nakazil. Zatímco Perlička však jen špatně dýchala a semtam kýchla, Prckovi bacil napadl bříško a několik dní jsme tak bojovali se silným průjmem, který Prcka připravil o čtvrtinu váhy. Teď už je však skoro 500 gramů nahoře. :-) Vzhledem k antibiotikům jsme zatím nemohli očkovat (první očkování, které měla již Perla za sebou, přišlo na zmar, jelikož jsme nemohli přeočkovat), proto nás potěšilo, když v pátek paní doktorka Zaorálková konstatovala, že obě prťat jsou zdravá a za dva týdny můžeme očkovat. Tak snad už nám do toho teď žádný bacil nevleze.
Perlička se zabydlela naprosto perfektně, jakoby tu byla od narození, našla si hned několik míst na spaní, v deset večer jde spinkat a vstává až ráno kolem půl osmé, narozdíl od Prcka, která vstává po půl čtvrté a začíná její noční lovení všeho, co se naskytne, včetně Perlušky. Ta se však nenechá vyvést z rovnováhy a dál si chrupká. Je oproti Prckovi daleko klidnější a mazlivější, ale taky se umí pěkně rozdovádět a i Prckovi dá co proto.
Největší novinkou je v současné době rekonstrukce domu, z čehož mají prťata ohromnou radost, protože tolik prolézaček a skrýší ještě neměla. Akorát u toho betonování prostě asistovat nemůžou. Jakmile bude rekonstrukce dokončena, tak se začne vyrábět překvapení pro koťata. Chystáme se totiž vyrobit dva kočičí stromy, které spojíme pod stropem, to aby se nám prďolíny v zimě nenudily, neškrábaly nábytek a nešplhaly po ibišku a po palmě. Tu palmu máme totiž doma už dvacet pět let, přežila už tři kočky, avšak souboj s Perličkou začíná prohrávat. A nohy od stolu taky nejsou ideální lezeckou stěnou. :-) Snad se jim ty stromy budou líbit.
Myslím, že kdyby kočky uměly mluvit, tak by Vám potvrdily, že se u nás mají jako v bavlnce.

12.1.2013:
Perlička už je vykastrovaná, má skoro tři a půl kila, budeme ji muset víc hlídat v jídle, protože docela ráda a docela dost spí, tak aby z ní nebyl cvalík. Momentálně je maličko odtažitá, protože ji každé ráno a večer "trápíme". V očičku se jí totiž objevil herpesvir, takže čistíme, kapeme, dáváme antibiotika a stříkačkou jí dáváme F-lysine proti vylučování herpesviru. Pak za námi vždycky nechce jít, protože se asi bojí, co jí zase budeme dělat. Doufám, že to brzy doléčíme. Jinak je ale podle mě spokojená, baští, hraje si s Prckem (původně Chlupinka, ale neřekneme jí jinak než Prcek) a co je úžasné, tak dokáže spát i dvanáct hodin v kuse, takže nebýt druhé kočky, tak v noci ani nevím, že Perličku máme.
Novinkou je, že holkám stavíme v naší ložnici velké škrabadlo. Skoro tři metry vysoký kůl zatím leží na podlaze, je omotaný kokosovým lanem a Perla ho zbožňuje, vždycky se na něj rozplácne a škrabe a škrabe. Ani nevím, jestli ten strom máme zdvihat, ona by byla asi nejspokojenější, kdyby jí zůstal na zemi. Ale doufám, že až bude hotový, že po něm bude šplhat a nebude jen smutně koukat, že už není na zemi. Až se nám podaří škrabadlo dokončit, tak určitě pošlu fotku, jak ho holky využívají.

26.2.2013
Dobrý den,
posílám slíbený zápisek z Perliččina pátečního dobrodružství na pokračování.
V pátek brzy ráno jsme jako každý den pustili holky proběhnout se na zahradu. Máme to doma tak zařízené, že když přítel odchází do práce, tak čičmondy (tak jim říká :-)) jdou s ním ven a budoucí tchýně je pak za hodinu až dvě pustí zase domů. Jelikož dostávají jídlo, až přijdou ze zahrady, tak mají vždycky před sedmou takový hlad, že pomalu sežerou i misku. Jenže v pátek ráno přišel jenom Prcek (říkáme jí Prcimórek :-)) a Perlička nikde. O půl osmé dorazila konečně i Perluška, jenže dohopkala po třech. Měla rozbitou spodní stranu čumáčku, uraženou špičku na levém horním špičáku, ale hlavně měla neskutečně nafouklou zadní levou nožičku. Hned na devátou jsme startovaly na veterinu k paní doktorce Vičarové. Na nožičku se bohužel nedalo Perličce vůbec sáhnout, strašně plakala. Protože jsme nevěděli, jak k úrazu kočka přišla, tak nás paní doktorka poslala domů s tím, že nechce kočičku uspávat, kdyby byla nestabilní, popř. měla nějaké vnitřní zranění, a máme přijít v sobotu ráno. V sobotu paní doktorka Zorálková Perlušku uspala a zrentgenovala a obratem začala shánět veterináře, který by nožičku co nejdřív odoperoval, protože našla zlomeninu kousek nad patním kloubem. Pan doktor Luňák ze Starého Města nás objednal na pondělí na ráno, proto bylo nutné Perlu držet do té doby pod analgetiky, aby ji nožička bolela co nejméně. V neděli jsme tedy dopoledne jely na další várku sedativ a vyhlíželi pondělí. K tomu všemu se mi ještě o víkendu nelíbila naše stará kočka (byla už delší dobu hodně nafouklá, vypadala jako březí - nikdy nebyla kastrovaná, protože za deset let svého života měla koťata jen v jednom roce a pak už nikdy), takže jsme ji v neděli vzali s sebou a byl jí diagnostikován velmi silný zánět dělohy, který paní doktorka Zorálková ještě v neděli dopoledne odoperovala. Prý je s podivem, že ta kočka normálně jedla a fungovala, protože s takovým zánětem už neměla vůbec žít. Do toho můj budoucí tchán ležel od pátku v nemocnici, takže jsme měli opravdu vydařený víkend se vším všudy. Konečně nastalo pondělí a my jsme startovaly směr Staré Město. Pan doktor nožku znovu zrentgenoval a usoudil, že to není zlomenina, ale pouze velmi ošklivý výron. Vysvětlil mi postup v případě, že operovat nebude, a také v případě, že operovat bude muset. Nebudu tu rozepisovat jednotlivé kroky, avšak nakonec bylo nutné operovat. Nožička byla totiž nejenom vykloubená, jak říkal pan doktor, ale i zlomená, jak říkala paní doktorka v Hodoníně. 1,7 mm široký úlomek se navíc přetočil o 180°. Důležitý je však výsledek. Všechny kostičky byly dány do správné polohy, zafixovány dvěma 1mm silnými piny a celá noha byla zpevněna malou dlahou. Kolik nás tohle dobrodružství zatím stálo, radši psát nebudu, ale rozhodně je to teď jedna z nejdražších útulkových koček. :-) Perluška byla po operaci rychle vzhůru, byla velmi čilá, po cestě domů sežrala polovinu kanyly, takže jsme museli ještě večer na veterinu kanylu vytáhnout. Chuť k jídlu měla už včera, takže i přesto, že to není běžné, tak jsme kanylu vytáhli. Celou noc Perlička provrčela, vzteky okousala podložku, na které spala, ale ráno už se i maličko pomazlila. Úterní dopoledne jsme strávily opět na veterině, podle původního plánu se měla nožička převázat, ale protože Perlunka pořád dost vrčela, tak dostala jen analgetika, a na převaz pojedeme ve středu. Převazů bude ještě několik, zhruba po deseti dnech by se měla kočička na nohu začít stavět, po čtyřech týdnech musíme do Starého Města na kontrolní rentgen, a pokud bude všechno v pořádku, tak zhruba za šest týdnů by mohly být vytaženy drátky. A výsledek? Doufám, že bude běhat stejně dobře jako před úrazem, ale kdyby náhodou přeci jen nějaký následek zůstal, tak to vůbec nevadí, protože my ji budeme mít rádi pořád stejně. :-)

Fotky dopošlu později, mám je v počítači doma.

27.2.2013
Hezký večer,
posílám slíbené fotky, je to takový průřez za toho půl roku, co je Perlička u nás. Přidala jsem snímky z rentgenu a dvě s hokejkou, co má teď místo nožky. :-) Jak se mě podaří ještě něco nafotit, tak pošlu, ona se teď vůbec nechce fotit a přitom normálně se fotí děsně ráda, asi se s tou hokejkou necítí. :-D Dneska jsme byli na převaze, takže teď už má oranžový obvaz (prý aby byla na dálku vidět a nic se jí nestalo, říkala doktorka Vičarová :-)) a má to ovázané míň, takže už může s nožičkou líp manipulovat. Na nožičce má asi 4 cm dlouhou jizvu, oteklé to už vůbec nemá, jizva je krásná, vůbec není červená nebo vystouplá, vypadá, že se to bude hojit moc dobře. Jinak začala si na nohu stoupat, takže jsme vysadili analgetika, aby cítíla, že to bolí, když na to došlápne, aby si náhodou nepohla s těmi drátky. Jinak nevrčí, mazlí se, vrní, baští, dneska ji dokonce tchýně ulovila až na dvoře, kam si dáma klidně dokráčela po trojích schodech až z prvního patra. Myslím, že je všechno na nejlepší cestě k uzdravení, :-)


3.3.2013
Hezkou neděli,
posílám minizprávu a pár fotek z víkendu.
V pátek jsme byli na převaze, o víkendu jsme měli nožičku odvázat a v pondělí jsme měli jen zavolat na veterinu, jak to vypadá. A místo toho... jsme hned v sobotu ráno startovali na veterinu, protože se Perličce zničehonic přes noc nafoukla strašně moc tlapka. Takže dostala injekci proti otokům a každou hodinu jsme ledovali. Do rána naštěstí nožička trošku odpuchla. V jednu (i přesto, že je neděle) jedeme zase na veterinu na další injekci, my prostě bez té ordinace nemůžeme být ani den, Perličce by bylo asi smutno. :-) Jinak ale běhá jak urvaná z řetězu, na nožku už naplno šlape, i když by neměla, ale jak jí to má člověk asi zakázat... Snad to ty drátky udrží.


29.4.2013

Zítra jdeme konečně na druhé kontrolní rentgeny se zlomenou nožičkou a s velkou pravděpodobností budeme zrovna i tahat ven drátky. Abychom to ale neměli tak jednoduché, tak si Perlička dnes přes noc vymyslela, že má nemocnou pro změnu přední nožičku a odmítala na ni chodit, nechtěla baštit, dokonce i vrnět zapomněla. Takže jsme hned z rána vyrazili na veterinu a Perluška má mezi polštářky kůži celou zarudlou a pořádně nafouklou. Zapíchnuté tam nic nemá, spíš to vypadá jako velký otlak nebo je možné, že venku šlápla do nějaké agresivní látky, která kůži silně podráždila. Dostala antibiotika a léky proti bolesti a zítra můžeme vyrazit na ty rentgeny. Po vyčištění se jí asi ulevilo, protože už chodí a i něco zbaštila. Ale stejně největším zážitkem byla koupel nožičky v heřmánku. Okoupaná je nejen Perla, ale i já.

2.5.2013
Drátky vytáhlé! :-) Nožičku má prý srostlou opravdu krásně, takže bude úplně bez následků, běhá jako ďas, dokonce jsme drátky dostali domů na památku. Ve tři hodiny jsme si ji vyzvedli po operaci a v pět už řádila na zahradě, dokonce i obvaz ztratila. Přední nožka už je taky dobrá, otlak praskl a už se tam dělá nová kůžička. Abych to nezakřikla, ale vlastně je momentálně defacto zdravá. :-) Akorát teda uvažujeme, že ji necháme pojistit, minulý týden spadla ze stromu, v pondělí pro změnu ze střechy, vypadá to, jak kdyby se snažila mermomocí přizabit..


19.11.2015
Dobrý den,
Perlička dnes slaví konec třetího týdne přestěhování do nového domečku a zítra směle začínáme poslední týden aklimatizace. Hrozně jsem se stěhování bála, přeci jenom od doby, kdy jsme si ji s přítelem (dnes už manželem) jako koťátko brali, uplynuly víc jak tři roky. Ze dne na den číču přemístit do nového domečku prostě není jen tak. První dny byly docela smutné, především jsem trpěla já, když jsem viděla, že Perlička není ve své kůži. Bylo mi jí neskutečně líto. Když jsem odcházela do práce, tak plakala za dveřmi a já s ní. Celé večery chodila po domě a mňaukala do prázdna (normálně vůbec nemňauká, řve, akorát když má hlad :-)). Poté, když už si v rámci možností zvykla, tak začala trošku zlobit. Vzhledem k tomu, že je zvyklá každý den trávit větší část dne venku na zahradě a najednou musí být celý den zavřená doma, má moc energie. Celý den, když je sama doma, tak spí, ale v noci a hlavně nad ránem už je asi přespaná a začíná.:-) Brnká na žaluzie v ložnici a to brnká na moje nervy. :-) Teď poslední dobou už jsou však i noci, kdy chrápe jako zabitá a teprve ve 4 ráno, když vstává manžel, tak se dožaduje snídaně. A pak ještě zalehneme a do osmi o ní nevím, tak jako dřív. Je pravda, že se s ní snažíme co nejvíc hrát, aby byla unavená a spokojená. Nejvíce jí asi v novém chybí strom na škrábání, který jsme nechali v původním bydlišti u tchýně pro jejich kočičky. Prozatím máme jen takové to malé kupované škrabadýlko, aby nechodila škrábat na sedačku, ale do Vánoc by měl dorazit náš nový krásný strom vyrobený na míru pro nás až do stropu, který bude dominantou obývacího pokoje.
Našimi sousedy jsou moji rodiče, kteří mají také dvě kočky a k tomu ještě sedmiměsíční štěně jezevčíka. Takže posledních pár dní chodí Marwinek (štěndo) každý večer na chvilku na návštěvu, aby si zvykl na novou kočičku dřív, než ji vypustíme na zahradu. A taky aby si zvykla Perlička na něj a nebála se ho. Jelikož je Marwinek na kočky zvyklý, tak by se chtěl s Perličkou hned hrát a pořád do ní šťouchá čumáčkem. Dokud šťouchá zlehka, tak to Perle nevadí, když šťouchne víc, tak ho práskne přes čumáček a je to vyřízené. :-)
Minulý týden už jsme byli s Perličkou několikrát na zahradě, vždy jen na chvilku pod dozorem, aby se nemohla nikam zaběhnout. Vzhledem k tomu, že je nové bydliště jen kousek od toho původního, máme hrozný strach, že se bude vracet tam a nebude chtít zpátky k nám, tak jsme hodně opatrní a samotnou ji tam asi ještě dlouho nenecháme... V tu dobu jsme vždycky zvířátka od rodičů zavřeli doma, aby se s Perličkou nepotkaly, bohužel jednou se podařilo, že kocour nebyl u rodičů doma, jak jsme si mysleli, ale venku, a pěkně Perličku prohnal. Schovala se v polovině zahrady pod barel a odmítala vylézt. A to ještě kocour manžela v rámci toho, jak byl rozvášněný, kousl do nohy a do ruky. Proto jsme včera i s Perličkou vyrazili na návštěvu k rodičům, aby se seznámila s jejich kocourem, protože na zahradě nemáme zase tolik míst, kam se může  v případě potyčky schovat. Takže jsme mu na drzo vlezli do jeho teritoria a kupodivu to proběhlo docela v klidu. Perla zaujala vyvýšené místo na kuchyňské lince, kocour Božinek se rozvalil na židli v kuchyni a normálně chrápal. :-D Určitě návštěvu ještě zopakujeme, bude asi třeba je více seznámit v omezeném prostoru domu a teprve pak se mohou potkávat na zahradě.

perlicka350.jpgOmlouvám se za takový šíleně dlouhý dopis, ale za ty tři týdny se stalo tolik věcí, že je to až neuvěřitelné... Snad se vše pomaličku uklidní a Perlička bude v novém domečku stejně šťastná jako v tom původním. A aby těch změn neměla málo, tak na začátku dubna jí do směčky přibude nový kamarád, tentokrát však jen dvounohý, čekáme totiž miminko.:-) Doufám, že to bude ta nejlepší chůva, jakou si vůbec dokážeme pro prcka představit. :-) Posílám pár fotek z nového a doufám, že teď už bude vše jen lepší a lepší, jak dokazuje pohodová fotka z dnešního rána. :-)
Zdraví Nelka, Lukáš a Perlička

24.12.2015
Krásný štědrý den,
hlásí se Perlička, aby se pochválila, co jí nadělil Ježíšek. :-) Do nového domečku totiž dostala zbrusu nový více než dva metry vysoký šplhací strom! :-)
Fotky zasíláme v příloze. Doufám, že se máte tak krásně jako my a užíváte si sváteční čas.
Zdraví Perlička, Nelka a Lukáš

16.5.2016
Dobrý den,
po delší době se zase ozýváme s novými zprávami od Perličky. :-)
Jak jsem psala minule, loni v listopadu jsme se s Perličkou přestěhovali do vlastního nového domečku a já jsem měla strach, jak to ta naše troubelína všechno zvládne. Dnes můžu s jistotou říct, že to zvládla skvěle. :-) S pejskem od rodičů (jsou to naši sousedi) jsou sehraná dvojka. Je to trpasličí jezevčík, takže si jsou velikostně rovní a souboje jsou tak vyrovnané. :-) Ještě si úplně nerozumí s jejich kocourem Božinkem, ale zatímco na začátku se ho spíš bála, tak teď ho pěkně prohání a brání si svoje teritorium. :-) Celé dny tráví na zahradě, válí s v hlíně a užívá si to. Jak jsem psala dřív, tak od původního bydliště jsme se přestěhovali jen o osm domů. Bála jsem se, že se bude Perlička vracet tam a opravdu se stalo, ale zatím pouze dvakrát, tak snad už se to nebude opakovat. Naštěstí se tchýně vždycky hned ozvala, takže jsme si Perličku jen vyzvedli a odnesli zpátky domů. :-) Už jsou to dva měsíce a zatím se to neopakovalo, tak snad už se to nebude opakovat.

perlika300.jpegNa začátku dubna ale proběhla ta nejnovější a největší změna v naší rodině. Přibylo k nám totiž miminko. :-) Báli jsme se, jak to Perlička zvládne, jestli nebude uražená, ale nakonec je všechno trošku jinak. Ona se totiž na začátku maličké hrozně bála, odmítala se k ní přiblížit, natož aby si ji třeba alespoň očichala. V žádném případě však nebyla naštvaná a za námi se chodila mazlit stejně jako dřív, stejně tak spinká stále s námi v posteli. Teď po pěti týdnech společného soužití se už k maličké přiblíží, někdy ji očichá nebo si lehne někam poblíž, ale jinak si jí nevšímá, dokonce ani když brečí (a to řve jako tur :-)). Ale když máme s manželem něco k jídlu a maličkou u sebe, tak nemá problém zasednout hned vedle ní. :-). V přloze zasílám fotku Perličky s maličkou v postýlce, aby bylo vidět, že už se jí opravdu nebojí (fotka není příliš kvalitní, bylo to večer potmě a nechtěla jsem holkám svítit do očí :-)). Doufám, že postupně to bude stále lepší, budou spolu hezky vycházet a budou z nich kamarádky. Perliče nic nezakazujeme ani ji do ničeho nenutíme, takže si k sobě cestu určitě najdou. :-) Doufám, že se máte stejně krásně jako my a užíváte sluníčka!
Krásný podvečer přejí G. s Perličkou

10.1.2017 p200.jpeg
Máme krásně, dcera má už devět měsíců, je hodně živá, ale na Perličku je hrozně hodná a vždycky má strašnou radost, když ji někde vidí ležet. :-) Hladí ji, nijak ji nehoní, Perlička je spokojená a neskutečně líná, jen se válí. :-D A je úžasné, že i když jí malá lehne třeba na bříško, tak Perlu drží a nevytáhne drápek a jen čeká, až se dcera zase odvalí jinam. :-) Jsou to prostě parťačky a jsme moc rádi, že dcera vyrůstá od narození se zvířátky. A jednou si snad do Koček SOS přijde i pro nějakou tu svou kočičku. :-)
Krásný večer, zdraví G. s Perličkou

 

V květnu 2017 přijela k Perličce kočičí babička Míca. Jak si zvykala na nový domov, najdete zde.

babicka2.jpg24.1.2018
Babča je zdravá, žere za tři kočky a naučila se otvírat šuplíky :-)
Jinak když přijde návštěva s dětma, tak Perla se jde schovat a a Babka se tu motá kolem a je zvědavá.  A když ji nějaké dítě honí, tak vrčí, ale nikdy neútočí. Ale schovat se stejně nejde, pořád za nima chodí.  Myslím, že další léto si ještě určitě užije sluníčka na zahradě. Malá je má obě hrozně ráda a ted se naučila na babku volat. Říká ji štažkoooo :-) kdyz totiž vrčí, tak ji říkam stařko a ona to okoukala.
babicka.jpg

V šupleti babča, na druhém snímku Perlička ...

 

Další fotky najdete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

souhlasím !

(Mirka L., 27. 12. 2015 10:04)

Také žijeme pro kočky, s kočkami a ty nám vrací lásku a dávají energii.
Mějte se všichni krásně a užívejte vánoční dny!
Mirka + 5 kočičích mazlíků

Perlička

(daajs, 26. 12. 2015 12:33)

kdyby bylo více takových "páníčků" jako jste Vy,bylo by na světě krásněji.Taky podřizujeme svůj život našim čtyřnohým miláčkům.Jak píšete,jejich pohoda a spokojenost nás nabíjí energií.Hodně zdraví do nového roku

Re: Perlička

(Daniela se svými osmi kočkoláskami, 26. 12. 2015 21:51)

Podepisuju každičké slovo,naprostým souhlasem a stejným životním stylem-tj.žijeme u koček,s kočkami,néééééé kočky s námi.Ony u nás vládnou packami pěkně důrazně a důsledně!A my?My je za to milujeme-všechny!