Sára, krásná tříbarevná kočička s polodlouhou srstí podobná turecké angoře, se k nám dostala v únoru 2006 z bytu po zemřelé paní. 2.4.2006 byla díky jarní umísťovací Výstavě pro kočku umístěna do Ústí nad Labem.

Fotografie ze Sářina nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.

Zprávy z nového domova:

SMS 29.8.2006:
Dobrý den, paní Tomalová,
nejdříve bych se chtěla omluvit, že už jsem Vám dlouho nedala vědět, jak se daří Sárince..
Květen, červen jsem se jenom učila (to si Sárinka vždy sedala na aktuální látku nebo do klína, aby mi dala najevo, že se mnou soucítí) a teď byly zase prázdniny a čas mi tak nějak rychle utíkal.
K Sárce:
- stal se z ní náruživý aportér - nejraději nosí gumičky do vlasů a papírky - a vždy, když pro ně běží, klouže se po linu
- byli jsme na týdenní dovolené na Šumavě, jak jsme hlásili - Sárka zůstala u maminky v Teplicích, kde proběhlo vše bez problémů, až na to, že nám Sárinku trochu vykrmili (má teď něco k 5 kg)
- taky jsme se Sárkou byli asi třikrát v Příbrami - cestu jakžtakž snášela (nikoli však v přepravce, ale v postroji) a příbramský byt má myslím vysloveně ráda. Míša tam má neškodného jezevčíka, který maximálně zaštěká a tak ho Sárka pronásleduje a očichává...a taky tam mají víc místností :)
- kočičí trávu ze zverimexu nechtěla, koupili jsme kytku v zahradnictví a tu okusovala dokud tam nezůstala jen hlína, tak má teď zase novou.
Jinak je to opravdu hrozně hodná kočička, takový trochu truhlík, dobrotisko, mazel - prostě dokonalá...taky hrozně krásná, ale to asi víte:)

21.2.20007:
Vážená paní Tomalová,
už jsem zase poměrně dlouho nepsala a ta naše Sárinka to asi vytušila, takže začla tropit vylomeniny - ačkoli ty tropí furt Musím Vám ale napsat, co nedávno vyvedla, je skvělá. Někdy naše zvířátko budí dojem, že je trochu hloupé -její vrcholný kousek byl, když se zahákla předníma tlapičkama k sobě (drápkem o drápek), seděla na zadečku, koukala, mňoukala a nevěděla, jak ty svoje tlapky oddělit.
Jo, ale jakmile má příležitost projevit se jako lovec (což má dost často, protože mi jí po bytě připravujem různá překvapení), je geniální. Geniální je i co se týče žrádla a to je i věc, pro kterou píši. Dlouho jsem si lámala hlavu, jaké pamlsky by ji dělaly radost a třeba přinesly i něco zdravého. Zvolila jsem sýrové kuličky a kuličky, které napomáhají trávení - "trávové".
Dávala jsem je vždy do poličky v kuchyňské lince - Sára má povolené sedět na barovém pultu, na linku ale nesmí a tento zákaz, do nedávna bych řekla bez výjimky, ctí. Nu, minulý týden jsem odcházela do školy, Míša přijížděl z práce - míjeli jsme se trolejbusy a Sárka zůstala doma sama 7 minut.
Říkala jsem si, že vypadá až andělsky hodně, když jsem odcházela - spořádaně seděla u koše na prádlo, v očích napsáno - klidně jdi, jen jdi, já si lehnu na škrabadlo a budu koukat po ptáčcích...Jo, prd, za sedm minut si stačila vytáhnou igeliťák z linky, odnést ho do prostředka obýváku, prodrat se jím a smlsnout bezmála patnáct mňamek a zbylé rozmístit po místnosti! Je to anděl s ďáblem v těle.
Mějte se krásně a já se zase ozvu.

19.3.20007:
Dobrý večer, posílám nějaké fotky Sárinky. Na jedné z nich je Sárinka vměstnaná do víka od odpadkového koše, kdyby to nebylo poznat - lehla si tam během vynášení a taky udělala drápkama šlus tomu připravenému igelitu.

6.7.2007:
Krásný den, paní Tomalová,
tak máme spoustu malých novinek ...a všechny se odvíjejí od dvou velkých:

1) Přestěhovali jsme se do většího bytu
Tak v tomto jsme čekali trochu problémy, neb jsme věděli, že kočičky to stěhování moc rády nemají. Nicméně Sárinka měla z nového bytu fakt radost - on je světlejší, větší, ve světlíku sedí KUPA holubů, jsou tu plovoucí podlahy a i nájem máme nižší, tak to vše určitě přispělo k tomu, že po přestěhování ani nemňoukla...
Výhody zde: plovoucí podlaha pěkně klouže, na škrabání se dá používat nejen škrabadlo, ale i sedací souprava, výhledově tu bude terasa (zní to jako sci-fi, ale oni nám ji tu dostaví - pak samozřejmě sítě, víme o nich ), prozatím výhled z francouzských dveří do "zalesněného" dvora, holubi všude , košíček na skříni, jídelní stůl přístupnější k exkurzím.

2) Pořídili jsme Sárince psí sestřičku Nanynku
No, jejich seznámení je pro mě záhadou doteď - Sárinka už znala jezevčíka a kavalíra, tak možná proto byla ta reakce na psa tak klidná. Přišli jsme domů, Sárinku posadili na komodu, aby se nebála a byla výš. Pejsek byl na vodítku, stoupl si na zadní a opřel se předníma tlapkama o komodu, takže jejich čumáčky byly v jedné výšce - a očmuchávaly se! Žádný štěkot, žádné syčení, prskání, ježení se, nic, prostě nic! Pak dostaly žrádlo, a to si jen Sárinka stoupla k psímu a pejsek ke kočičímu a opět klid... Teprve večer, kdy už bylo zjevné, že se pejsek nikam nestěhuje, začala Sárinka protestovat - schovala se pod postel a nebavila se s námi.
Teď to vypadá tak, že už vedle sebe dokážou chvíli ležet. Jinak Sárinka na pejska ještě občas dělá nálety - to se rozeběhne, zabrzdí Nanče přímo před čumákem a začne šermovat tlapička - a pejsek na ní kouká a nic nedělá. A jindy zase se zamyšleně kouká na vrtící se ocásek. Největší šok pro ni byl, když ji Nanynka vzala jazykem přes čumák a uši - nevěřícně koukala a ani na reakci se nezmohla... Věřím, že budou výhledově kamarádky na život a na smrt.

29.4.2008:
Krásný den paní Tomalová,
člověk by neřekl, jak ten čas letí - tuhlenc jsme slavili třetí narozeniny Sárinky. Už ji máme dva roky Zkoumala jsem taky fotku, kterou měla v nabídce u Vás, pak naše první fotky s těma posledníma, což mě přiveldo na myšlenku, že zde není rozdíl jenom dvou let, ale i dvou kil Teď má 4,6 kg.
Novinky:
1) Je to 10 měsíců, co máme obě holky, a furt spolu nespí v pelíšku - jsem z toho trochu nervózní, ale věřím, že časem snad přijde vše Prozatím mi musí stačit, že čas od času Sára vítá příchozí Nanynku tím, že ji olízne nohu a Nanynka Sáře zas uši a hlavu - ta se ale tváří tak, že si nejsem jistá, že zrovna tento akt přátelství povede k mé vysněné představě: v košíčku, který jsem koupila neuváženě velký, spí obě dvě, čímž je konečně plně využitý Jinak vedle sebe žijou v harmonii - žerou vedle sebe, honí se navzájem, bloumají po kuchyni, ničí mi kytky, prostě týmová práce - jen to spaní ne a ne realizovat.
2) Koupili jsme o něco lepší foťák, takže Sárinka už nestačí vždy zmizet ze záběru. Četnost našeho snažení také zrodila fotku "Sárinka v papírové tašce", která se později dostala i do geografického magazínu Koktejl Sárinka má tak za sebou svých patnáct minut slávy, které ve skutečnosti trvaly měsíc, kdy bylo dané číslo na stánku.
3) Sára je neskutečný jedlík, který by žral furt, bez ohledu na cokoli. Ona je pravdu schopná se ráno vzbudit, protáhnout, rozlepit očko, pak to druhé, stoupnout si do kuchyně a ječet, motat se pod nohama a čekat jestli podlehneme, nebo ne - bez ohledu na jakýkoli režim. Někdy si říkám, jestli to třeba neposuzuje podle čumáčku - dokud je mokrý a nahnědlí od žrádla, může být klidná, běda ovšem pokud začne zasychat. Vtipné jsou situace, kdy je ještě nasatý jak houba, protože jeden z nás krmil a teď se ten druhý vrátí domů - nevěřila bych, že s tím plným teřichem dokáže opět sehrát "hladovou kočičku". Když se mění čas, mám pro ni pochopení - to skutečně nemůže zaregistrovat....ale odvolávání se na tureckou krev a časová pásma, to už mi opravdu přijde přehnané... Nicméně mě ukecala do kompromisu - míň, ale dvakrát denně.
V příloze posílám pár foteček, výše jsem psala o té první.

9.3.2010:
Dobrý den,
Sárce se udělaly někdy v listopadu dva strupy na spáncích a potom trochu za ušima, veta napadla jen ta potravinová alergie a tak nám doporučil změnit jídlo, takže jsme zkusili raději royalku, aby se to nezhorošovalo a z té už se Sáře moc nechce - takže z ní radostně přibrala. Jinak hlavičku má zahojenou od začátku února. Nevím, jaké fotky jste viděli naposledy, jsou si celkem všechny podobné - Sára na posteli, Sára v pelíšku. Tak vybírám trochu netradiční - Sára narvaná v krabici.
Jinak víkendy už často trávíme v TP - byt je dostavěný a tak se tam realizujem. 
Sárka je tam drzá jak opice - zkouší proklouznout na zahradu, mňouká před terasou, lehává na škrabadle nad schody, aby viděla na všechny... Z terasy je absolutně nadšená, jen tam s ní musím vždycky být - zatím se válí na podlaze na zádech, ale jak jí znám, byla by s to, se vydat i na střechu. Až tam budeme, věnuji ji balkón - síť, škrabadlo, kočíčí WC a ona, bude nadšená. 

16.7.2015
Dobrý den,
posíláme pozdravy do Hodonína a doufáme, že se máte hezky. Čas rychle letí a Sárince letos bude už deset let - 9 let u nás. V současnosti je to moc spokojená a mazlivá kočička, co má ráda naše děti, chodí se o ně otírat a vyhledává jejich přítomnost - ano, co jsem nepsala, máme dvě děti a třetí na cestě :-) Sárinka nesla první přírůstek do rodiny velmi těžce, dlouho ji trvalo než si zvykla, ale zvládli jsme vše a teď je to zas mazlík vyhledávající naší přítomnost. Sárinka se nakonec stala jen domácí kočičkou, co chodí ráda na terasu, ale ven ne. Bojí se aut a jiných zvuků z ulice. Přes prázdniny ji bereme na chatu, kde se odváží být i na zahradě, či obejít barák, tam je taky moc spokojená. Jak stárne, začíná být taky pořádně paličatá - kdysi si na stůl přede mnou netroufla, později alespoň odešla, když jsem jí to řekla, v současnosti na mne dlabe a čeká, až ji ze stolu sundám - do poslední vteřiny ochutnává, co může. Taky je schopná ve spolupráci se psem sundat a spořádat cokoliv zapomenutého z linky - zvířecí klasika :-)

Fotografie ze Sářina nového domova najdete v naší fotogalerii na Kocky-online.cz.