Jdi na obsah Jdi na menu
 


Daneček

26. 11. 2016

danecek350.jpgKocour, kastrovaný, nar.4/2016
Umístění:
depozitum Hrušky

Daneček je krásný kocourek, který byl nalezen ze svými sourozenci (Dorotka, Darinka a Daneček) v lokalitě Nesyt v Hodoníně. Je hravý, mazlivý a přátelský. Ke svým hrám potřebuje parťáka. Nevhodný jako jedináček. 26.11.2016 Daneček byl umístěn do Brna, do bytu ke kočce a pejskovi. Domov našel na VII.umísťovací výstavě opuštěných koček v Brně.

Další fotky zde.

Daneček byl adoptován na dálku - jeho adoptivní rodinou byli Libor a Pavla Adamíkovi. Děkujeme!

Zprávy z nového domova:

26.11.2016
Daneček už si pomalu zvyká na nový domov. Je to teda ohromný mazel, už i papal večeři a momentálně spokojeně oddechuje na parapetu.
S přáním hezkého večera K.

30.11.2016
Dobrý podvečer, tak posílám taky naši story o Danečkovi, teď už tedy Shionovi :) a fotečky.

Jinak se mu vede moc dobře, s psem už jsou téměř kamarádi a kočička udělala už taky pokroky, už na něj nesyčí a začíná být zvědavá, takže doufáme, že ti tři budou brzo velcí kamarádi.
K.
Shionovy/Danečkovy trampoty v novém domově:

Byla to sobota, když jsem hleděl zpoza mříží klece na spoustu lidí, procházejících kolem. Byl jsem prý vystaven, aby si mě někdo odnesl do nového domova. Po obědě už to začínalo být únavné, ostatní kamarádi z Hodonínského útulku mizeli u nových pánů a já nic. A tak jsem si chvíli schrupnul. Pak mě vzbudily až hlasy dvou žen, stojící u mé klece. Dohadovaly se, jestli si mě vezmou, líbil jsem se jim, ale měli doma už jednu kočku a psa. Tak jsem na ně neochotně mrknul a bylo rozhodnuto. Po chvíli už mě strkali do přepravky a já se někam nesl.
Cestu jsem přetrpěl poněkud ztuhlý a dezorientovaný, bylo tam ke všemu moc hluku a lidí všude kolem. Donesli mě do menšího bytu a já byl poplašený, protože se v druhém pokoji ozýval strašlivý štěkot. Byl jsem, ale v bezpečí otevřeli mi přepravku v jednom zavřeném pokoji po tom co ten hafan odešel na procházku. Vylezl jsem dost rychle, protože jsem děsně zvědavé zvíře a všechno pořádně prozkoumal. A neustále jsem objevoval něco nového. Dostal
dan300.jpgjsem spoustu hraček, krásný pelíšek i záchůdek a hlavně nové jméno Shion, nevím teda jak na něj nová panička přišla, říkala prý něco o tom, že se ji vybavuje, když na mně kouká. Večer ještě pořádně omazlím paničku a řádně ji pošlapu tu klávesnici, aby nemohla nic dělat. Svoji první noc jsem promňoukal a zabral psovi pelech.
Ale další den mě seznámili se psem Baltazarem. Je to takový větší ňouma, pořád se chtěl kamarádit, ale já se ho ze začátku trochu bál, protože na mě byl moc hrr a kradl mi moje hračky, ošklivý to pes. Ale teď už ho mazlím taky, stejně jako majitelky.

Druhé seznámení bylo trochu těžší, protože v druhém pokoji žije dvouletá kočka Mína a ta mě z počátku neměla vůbec ráda. Syčeli jsme na sebe a vrčeli. Já teda vrčel a syčel, protože ona si začala! Ale chci se s ní moc kamarádit a hrát si s ní, takže mě nechali, abych jí sem tam navštěvoval. Po pár dnech už na mě vůbec nesyčí ani nevrčí, jen si drží pořád odstup. Ale věřím, že jednou budeme velcí kamarádi. Jinak své majitelky moc nezlobím, občas jsem moc zvědavej a musím být u všeho a taky často vyžaduju mazlení a strašně vrním, aby věděly, že je mám rád a v novém domově se mi líbí.  

12.12.2016
Dobrý večer,

tak Vám jdu napsat, jak se to černé kotě má. Začali jsme mu říkat chodící jedlík, co vidí, to by snědl. Samozřejmě dostává své papání a občas nějakého kouska jogurtu, tvarohu, kousek masíčka, aby neřekl, že panička je škrt, ale musíme schovávat granule i pejskovi, protože jde i po nich :D 
d200.jpegS pejskem jsou velcí kamarádi a s kočičkou už taky, po ránu nám tu dělají kočičí dostihy a chudák pes neví kam se schovat. Jinak je to mazel i malý zlobivec občas, ale aspoň máme doma trochu živo. Teď jsme mu pořídili další zábavu a to terárium s hady, má to místo televize. Naše domácnost ožila tím správným způsobem a proto, za něj ještě jednou děkujeme. Posílám pár foteček, které se nám povedlo občas vyfotit, jinak je to živé stříbro a to se fotí těžko :) 
S pozdravem Markéta a Anet
 
26.2.2017
Dobrý den,
píšu po delší době, spousta starostí mi nějak nedovolila napsat dříve. Ale Shion se má k světu. S naši Minou už se snaží v pohodě s psem jsou stále velcí kamarádi a mazel je to pořád stejný, ne-li snad i větší. Tak stejně jako zlobidlo. Zjistili jsme, že nejvděčnější hračkou se staly víčka od petek. 
Jinak každé ráno nacházím na zemi drátěnku, sítko na odpad a mé ztracené gumičky do vlasů, když si je zapomenu uklidit :D
Akorát teď léčíme očičko naštěstí ne rohovku, ale není to nic vážného, naše Mina se nejspíše trefila, když se ochomejtal kde neměl, byli jsme s tím u pana veterináře a dostali kapičky, které poctivě kapeme, na kontrole říkal že už je to lepší, vidí normálně a je to macek, váží skoro 5 kilo. Posílám pár foteček a zase se určitě ozveme.
S  pozdravem a přáním zdravých kočičáků
Markéta a Shion
 
18.9.2017
Dobrý den,
Píšeme po velmi dlouhé době, ale měly jsme plno práce a zase jsme se stěhovaly, takže nějak jsme si našli čas až teď a říkali jsme si, že by jsme se přeci jen měly ozvat ...
Už to bude skoro rok, co vtrhlo do našich životů to černé strašidlo.
A od té doby zažíváme samé radosti. Dříve Danečka, dnes Shiona (Šiona) jsme objevily na listopadové umisťovací výstavě v Brně. Byly jsme tenkrát krátce nastěhované v novém bytě, který s námi obývala protivná kočka Mína (alias Mínus) a mazlivý pes Baltazar. Původně jsme ani další kočku nechtěly. Dodnes si vzpomínám, jak jsme žertovaly o dovezení další kočky, cestou na výstavu. Přijely jsme dost pozdě, asi hodinku před ukončením výstavy. Většina kočiček už měla svůj domov a klece byly prázdné. Naštěstí mě nezaujala žádná z koček a v tu chvíli jsem za to byla ráda. Ale jak se ukázalo, má spolubydlící se zamilovala na první pohled do černého kocourka, který s klidem pospával v kleci. Tehdy mu nebyl ani rok.
Nevěděla jsem, co na něm vidí. Bylo to hubené, dlouhé, všude samá noha a ocas a ty obrovské uši. Ale jí připomínal jejich bývalého kocoura a tak bylo rozhodnuto, že s námi pojede domů. V Brně se velmi rychle spřátelil s psím kamarádem a chodil ho mazlit. (Nás samozřejmě taky, byl nesmírně vděčný a dodnes nepohrdne pomazlením ksichtíku). Jsou skvělá dvojka, i když Baltazar Shionovi mazlivé nálady moc neoceňuje a útrpně je občas snáší. Oba vždy somrovali v kuchyni, chodili za námi, kdykoliv se něco dělo. A u Shionka jsme si začaly všímat jistých návyků. Nejen že je to chodící popelnice, a rozkouše a sežere všechno, co necháte bez dozoru. Naučily jsme se všechno jídlo i pochoutky schovávat, ale navíc nemá rád zavřené dveře. Tedy když je sám zavřený, nebo mu uteče jeho člověk třeba do koupelny, či na záchod a zavře se tam. Shionek musí mít prostě o všech lidech doma přehled a musí si je hlídat. A tak se šikulka naučil otvírat většinu dveří v bytě.
Také se velmi rád členům domácnosti plete pod nohy a ne a ne uhnout, takže už byl párkrát omylem šlápnut a párkrát nakopnut. Chuderka malý... tedy velký. Už v Brně jsme si ho vykrmily k obrazu svému a je z něj krásný statný kocour, nad kterým se už rozplýval nejeden veterinář. Jen ten jeho ocásek si žije vlastním životem, ne a ne ho dát dolů.
Jediným problémem doma je, že s mojí kočkou Mínou, která je o rok starší než Shionek si moc do oka nepadli. Ještě v Brně jsme věřily, že se to časem zlepší, ale nyní už víme, že spolu prostě nebudou lehávat v klubku a lízat si hlavičky. Ale i tak se naučili vzájemně se tolerovat.
dan350.jpgShionek je naštěstí takový pohodář, až flegmatik, takže snese i nějaký ten občasný pohlavek od naší svérázné mourovaté protivy. Urputně drží i při mazlení a občas zakňourá, aby dal najevo svůj protest, nebo mňoukáním dal najevo, že mu kručí v bříšku. Narozdíl od Míny je ale velmi tichý. Většinou si někam zaleze, na škrabadlo, kde není vidět, do své boudy, nebo se nasouká na poličku k oknu (neznámo jak).
Na začátku prázdnin jsme ale byli nuceni se přestěhovat znovu, tentokrát do daleké Ostravy, do vlastního bytečku. Kočky přesun zvládly až překvapivě dobře. Rychle si přivykly, že mají doma nyní i jednoho důchodce, co jim podstrojuje a tak Shionek i s Baltazarem často sedí napnutí vedle sebe u postele a dělají oba psí oči. Překvapivě oba kočičáci udělali i velký pokrok co se jejich vzájemného vztahu týče. Už dokáží sedět vedle sebe, dokáží se očmuchávat. ležet na stejné peřině kousek od sebe a celkově vládne mnohem lepší atmosféra mezi nimi. Mína už Shionka tolik nebije a už na něj ani skoro nesyčí, jen když se jí cpe do její misky, což ještě občas dělává, nebo když jí povalí na zem, a okusuje. Sice taky kočičáci umí pozlobit, převrhnout kvítka, rozkousat pytlík z dobrotami, pozvracet koberec, vytahat z odpadkového koše zbytky jídla a podobné kočičí zlobivosti, ale kdo by je za to občasné zlobení nemiloval.
Shionek se naučil spinkat ve své přepravce, což je jeho boudička, a nebo velmi rád spává na černé kožešině vedle psova pelechu, na které nejde absolutně vidět. Maskování zvládá ten malý ninja dokonale, tak jako děsit členy domácnosti večer ve tmě, svými dvěma svítícíma kukadlama. A aby se doma nenudil, s jedním pejsanem, jednou protivnou kočkou a třemi úžovkami červenými, dostal Shionek ještě jednoho kamaráda (snad posledního) a to zakrslého králíčka jménem Koudy. S tím by si velmi rád hrál na...svačinku. Takže se tak ze Shionka stal dohlížitel na naší malou ZOO a společně s pejskem i hlídač králíčka.
Shionek se tedy má u nás parádně. Má vždy plné bříško, přístup na balkon, kam chodí jen když je hezky a celý byt pro sebe, na vyvádění neplech a hraní si s ostatními tvory naší domácnosti. (Právě když tohle píšu si Shionek skočil na kliku, otevřel si kumbál a šel dovnitř uklízet. Je to od něj velmi milé... asi ho brzo taky někam uklidím). Takže moc děkujeme za tohoto pohodového kocourka, který je náš miláček. A nyní už nelitujeme, že jsme si to velké, černé strašidlo tenkrát odvezly domů.
S pozdravem  od všech našich kočičích i psích tlapek a nás
Aneta s Markétou
Další fotky zde.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář