Jdi na obsah Jdi na menu
 


Koko 02, Žofík a Vlastík

27. 12. 2016

koko300.jpgKočka, kastrovaná, nar. 12/2012
Umístění:
depozitum Hodonín I.

Koko přišla velice nemocná a hladová do obchodu s textilem v Dubňanech. Paní prodavačka nám zavolala, abychom jí pomohly, že kočička je moc nemocná a ona si neví rady. Koko se uzdravila, je z ní pěkná kočičí dáma, miluje kočky i koťata, pořád je opatruje a olizuje. Měla by proto mít v novém domově parťáka. Nevhodná jako jedináček. 27.12.2016 byla Koko spolu s Žofíkem a Vlastíkem umístěna do Prahy Radotína, do domku k dalším kočkám a kocourům.
Koko je v našem depozitu už 3 roky !
Ano, my zachraňujeme kočky z ulice, ale ty pak potřebují zachránit ještě jednou - před životem v útulku. Potřebují nový domov a to už je na Vás!
Zeptejte se prosím doma své kočky, jestli by nechtěla kamarádku a zachraňte Koko podruhé!

Další fotky Koko zde.
Koko byla adoptovaná na dálku - její adoptivní rodinou byli Petra a Jan Studýnkovi & kočičky Kessie a Mikeš. Děkujeme!

 

zofik250.jpegKocour, kastrovaný, nar. 5/2014
Umístění:
depozitum Hodonín I.

Žofík je kocourek, kterého našli majitelé domu v Lužicích na své zahradě. Mohl jim ho někdo hodit přes plot nebo ho tam nechala kočka, kterou něco vyrušilo, když přenášela koťata, pravdu se už nedozvíme...
Žofík je u nás už rok a půl, moc mu chutná a za tu dobu se trošku "vypapal" a je z něho
kulaťoučký, velmi pohodový, mazlivý kocourek. 25.3.2016 byl Žofík umístěn do Židlochovic, do domku, ke kočce.
30.3.2016 Žofík v novém domově nejedl ani nepil  a tak jsme ho vzali zpátky k nám. Nenechte se tímto odradit, můžete to s Žofíkem znovu zkusit. On potřebuje domov jako všichni ostatní, budiž vám povzbuzením případ Zuzanky, čtěte zde. 27.12.2016 byl Žofík spolu s Koko a Vlastíkem umístěn do Prahy Radotína, do domku k dalším kočkám a kocourům.

Další fotky zde.
Žofík byl adoptován na dálku - jeho adoptivní rodinou byla Klára Chmelová s kocoury Maxíkem a Santafem. Děkujeme! Po návratu Žofíka zpátky pokračuje v adopci na dálku Klára Chmelová s kocoury Maxíkem a Santafem. Děkujeme!


vlastik300.jpgKocour, kastrovaný, nar. 5/2015
Umístění:
depozitum Hodonín II.

Vlastík je černý kocourek, kterého k nám přivezl zaměstnanec Technických služeb v Hodoníně. Našel ho uvízlého ve ventilaci, kocourek se nemohl dostat ven a naříkal. Byl celý umaštěný a cítit šmírem, má starší zranění na ocásku. Kde se tam vzal, to nikdo neví, je možné, že ho některý řidič přivezl v motoru auta. Vlastík je pohodový a veselý kocourek, je mladý a potřebuje ke svým hrám parťáka. Nevhodný jako jedináček. 7.11.2015 Vlastíkovi musel být ocásek amputovaný, zbývá mu asi 4 cm dlouhý kousek, ale i tak je to fešák! Nádherný, lesklý, jako panter! 27.12.2016 byl Vlastík spolu s Koko a Žofíkem umístěn do Prahy Radotína, do domku k dalším kočkám a kocourům.
Další fotky zde.
Vlastík byl adoptován na dálku - jeho adoptivní rodinou byla  MUDr. Daniela Vitoušková, kočičky Jonáška, Bertík, Dan a Aminka. Děkujeme!

 

Zprávy z nového domova:

28.12.2016
Dobrý den paní Tomalová,
jak jsem už psala v sms, domů jsme dojeli všichni v pořádku a doplňuji…
Žofík, Koko i Vlastík zvládli tu 3 hodinovou cestu domů úplně úžasně. Udělala jsem po cestě tři minutové zastávky, abych se ujistila, že jsou v pořádku. Celou cestu byli tiší jako myšky a dokonce i pospávali.
Vlastík byl celkově takový nejklidnější, v přepravce se pohodlně natáhnul, s hlavičkou až u dvířek. Koko byla ostražitější, i když také někdy v druhé třetině začala pospávat, stále si držela svoji bezpečnou pozici stočená v zadní části přepravky. Žofík ten si po cestě udělal trošku víc pohodlí, také pospával, ale ležel prdelkou ke dveřím, hlavičku si chránil na konci přepravky.
Doma jsem je odnesla v přepravkách do jejich prozatímního pokoje, než se budou cítit natolik bezpečně, aby mohli obývat celý dům s ostatními.
I tam se ukázalo, že Vlastík je největší odvážlivec. Otevřela jsem všem přepravky, sedla jsem si na postel a nechala jsem je, ať si udělají, co uznají za vhodné. Samozřejmě jsem jim dala k přepravkám misky s kapsičkami (i když jsem neočekávala, že by se do nich pustili), poblíž granulky a vodu a z druhé strany záchody.
Vlastík byl první, který se opatrně odvážil na průzkum, opatrně vylezl z přepravky a začal s průzkumem, samozřejmě si stále hlídal kam by se v případě nutnosti mohl schovat. Opatrně se šel podívat směrem k oknu, pak se trochu leknul, protože z přepravky se mezi tím pomalinku začal plížit Žofík a jak byl napůl z přepravky, vystartoval rovnou směrem pod postel. Ten úprk Žofíka Vlastíka polekal a nejbližší schovka v tu chvíli byla tunel pod oknem, tak se tam honem vmáčknul. Koko byla pořád v přepravce.
O několik minut později se odvážila z přepravky i Koko, opatrně se rozhlédla, asi se jí také zalíbilo okno a tak rychle a přikrčeně zamířila směrem k němu, akorát se jí zalíbila stejná schovka, co Vlastíkovi. Jenže se do tunelu nevešla vedle něj, ale na něj. Chvíli jsem čekala, jestli se spolu trochu porovnají, aby jim to oběma bylo pohodlné, ale byla stálé přilepená na Vlastíka. Tak jsem raději zasáhla, protože mi přišlo, že to pro Vlastíka není úplně ideál. Pootevřela jsem na posteli „mušli“, to je takový velký pelíšek, který se dá mj. přehnout a kočička se do něj může úplně celá schovat právě jako do mušle, čímž je celá chráněná a šla pro Koko. Hned jak pelíšek zahlédla, skočila mi z ruky rovnou do něj. Vlastík si pak udělal trochu pohodlí v tunelu. Koko byla nejdřív v mušli úplně ztuhlá, ale za nějakou dobu se začal pelíšek trochu hýbat a tak jsem viděla, že i ona si v něm udělala větší pohodlí, ne tedy úplně dokonalé, ale tak, aby se mohla v klidu vyspat. Žofík se pod postelí také postupně trochu víc uvelebil, nebyl už namáčknutý úplně v rohu, ale přesunul se o kousek dál ke skříňce u postele, kde se během noci docela slušně rozvalil. Evidentně si všiml, že je v místě, kde je ze všech stran chráněný, tedy kdybych chtěla vytáhla bych ho, ale byla jsem ráda, že se cítí bezpečně, takže jsem se na něj šla občas podívat jen z dálky – od nohou postele.
Asi po hodině v tunelu šel Vlastík znovu opatrně na průzkum a neomylně si to zamířil k Žofíkovi pod postel a lehnul si k němu, tedy kousek vedle něj. Já jsem ležela na posteli a vedle mě schovaná v pelíšku Koko, evidentně jí tohle uspořádání nevadilo, když byla schovaná. Po půlnoci jsem dala ke Koko opatrně ruku, abych zjistila, jestli se nepřehřívá, přeci jen ten pelíšek je hodně teplý, všechno bylo v pohodě, Koko jen nadzvedla hlavičku.
Nad ránem Koko vykoukla z pelíšku a velmi opatrně vylezla, rozhlédla se a neomylně zamířila ke klukům pod postel. Ulehla si před Vlastíka a teď tam odpočívají spolu. Je moc dobře, že mohli jít domů takhle všichni tři, cítí se spolu bezpečně, dost na to, aby leželi bez mačkání se.
Nejsme ještě kámoši, to chce čas, ale pomalými krůčky se z nás všech parťáci jistě stanou.
Ostatní čičáky jejich příchod nerozhodil, akorát Bětuška se s nimi moc touží seznámit, jak jsem šla z pokoje nebo do pokoje, už tam chtěla vniknout a prohlédnout si nové kamarády.
Všichni posíláme pozdrav do Hodonína a brzo zase napíšu, jak se to naše trio adaptuje v novém domově.
Kamila a spol.

29.12.2016
Radotínští zdraví Hodonínské!
Přeji pěkný den paní Tomalová,
přináším další zprávy z domova po dvou nocích a půl druhého dne. Vše jde přesně, jak má, pomalu a klidně.
Jak se už ukázalo, tak skutečně Vlastík je ten největší odvážlivec a jsem si už naprosto jistá, že to bude právě on, díky komu se Žofík a Koko – Kokinka, plně ve svém novém domově adaptují.
Z minulé zprávy víte, že včera ráno se všichni tři zabydleli pod postelí a postupně si tam dělali pohodlí.
Vlastík se pak okolo osmé hodiny vydal na průzkum pokoje, ohlížel se, co já a protože jsem ho jen nehnutě pozorovala, tak v něm i dál pokračoval. Jeho průzkum evidentně vylákal z pod postele Žofíka, ten tedy šel o poznání opatrněji, prošel okolo misek a vlezl si do škrabacího pelíšku, kde se uvelebil. Vlastík ho šel zkontrolovat a pak si lehnul opět v tunelu, jako včera.
Kokinka ze zpod postele zatím neodvážila, ale už si tam „zabrala“ na odpočinek třetinu místa.
Během dne si šel Vlastík k miskám a očuchal granulky a pár si jich vzal, ale jen, aby se neřeklo. Pak šel na záchod a velmi soustředěně vyřídil, co měl, zahrabal a šel za Kokinkou pod postel. Netrvalo dlouho a i Žofík vylezl z pelíšku, očuchal a ochutnal pár granulek a také zamířil na záchod, vybral si krytý, asi abych ho nerušilaJ a pak se šel opět schovat do pelíšku.
Odpoledne jsem byla pár hodin pryč a když jsem se vrátila, tak Žofík ležel ve škrabacím pelíšku a Vlastík s Kokinkou pod postelí.
Večer se Žofík přesunul také pod postel a o něco později se Vlastík vydal znovu na průzkum zkontrolovat misky. Stále se ještě nerozhodl, že začne úplně jíst, jen je očuchal a šel do tunelu. Nechal se ode mě v klidu vzít a utřít nosánek. Protože ještě nejedí, bála jsem se mu dát ty prášky, co jsem od Vás pro Vlastíka dostala, sedli jsme si spolu do postele a dala jsem mu bylinkové kapky na posílení imunity, co dávám v případě potřeby čičákům, protože ty se můžou dávat bez ohledu na
vlastik200.jpgjídlo. Vlastík ani neprotestoval a dokonce byl ochotný olízat mi z prstu něco Malt krému. Pak už si asi řekl, že to stačí a koukal kam se schová a vlezl mi pod deku k nohám. Tam se po chvíli natáhl a chvíli odpočíval. Po té se vydal znovu na průzkum, všechno si pořádně prohlédl, tu poseděl a zase šel zkoumat dál, nakonec si vylezl na polici ke stropu kde se uvelebil a spal tam celou noc.
Kokinka a Žofík zůstali spát pod postelí, ale už zabírají půlku prostoru, Žofík dokonce už ležel ráno u vnější hrany :-)
Zvykají si pomalu, ale jde to dobře. Jsou to zlatíčka, všichni tři. Dala jsem jim tam znovu čistou vodu i trošku čerstvé šťavnaté bašty, tak uvidíme, mám tušení, že něco bude zbaštěné až za nimi za chvíli zase půjdu zpátky.
Posílám fotku Vlastíka, když mi ležel pod dekou. Dneska zkusím vyfotit Kokinku a Žofíka, ale uvidím, jak se na to budou tvářit. Nechci nikomu z nich narušit krůčky k získávání důvěry v novém domově.
Mějte se krásně, zase brzo napíšu.
Kamila a spol.

3.1.2017
Dobrý den paní Tomalová,
Radotínští zdraví v Novém roce Hodonínské.
Jaké jsou zprávy od našeho tria? Dobré, i když mohli by být lepší… to si nestěžuji, hned vysvětlím a nemusíte se bát, všichni jsou v pořádku, jen se trochu zpomalilo zvykání u Vlastíka.
Jednoduše nesnáším lidi, kteří musí bouchat petardy a když už to musí dělat, nemůžou si to nechat jen na půlnoc.
Na Silvestra kolem páté jsem měla Vlastíka na klíně, odpočíval a byl celkově tak krásně spokojený, prostě úplně klidný, když nějaký magor… omlouvám se za to slovo, ale tak to cítím… nedaleko bouchnul nějakou petardu, že to znělo skoro jako by to bylo vedle nás, byla to ohromná rána a jak já tak i Vlastík jsme se lekli. U něj to bylo pochopitelně horší, protože nebyl ve střehu, ale úplně uvolněný a jak se vyděsil, tak se mi chudák zakousl do ruky. Nechtěl mi ublížit, byl to jen šok a to tak velký, že trvalo skoro minutu, než se pustil. Pochopitelně by se pustil dřív, kdybych ho setřásla/sundala, ale nechtěla jsem ho děsit ještě víc, aby z toho neměl ještě větší šok. Pak se samozřejmě šel schovat pod postel.
Čili pokračujeme ve zvykání, ale zatímco před tím se už Vlastík pomalinku otrkával a lehával mi na klíně, teď se pochopitelně bojí, protože ten šok si pamatuje. Nechá se už zase hladit, když je pod postelí, natočí hlavičku a tak, ale zatím na hlazení nechce vylézt. Začal, alespoň včera opět chodit odpočívat na polici ke stropu, kde už i zvedne ouška pozoruje okolí.
Když se to stalo, tak sem se o něj opravdu bála, protože se mu samozřejmě velmi zrychlilo dýchání, ale naštěstí to netrvalo dlouho a uklidnil se a co je také důležité nosánek má stále čistý, nedošlo k žádnému zhoršení.
Jinak je vše v pořádku, malt krém baští z prstu bez problémů, chodí každý den jíst i pít a také na záchod, jen si počká na svojí bezpečnou chvilku.
Žofík a Kokinka pokračují plynule ve zvykání bez problémů. Žofík střídá pelíšky, pod postel už moc nechodí. Nechá se dlouze hladit, Malt krém také baští z prstu bez potíží a zrovna tak jí, pije, i chodí na záchod. Na klíně už také chvíli vydrží, ale zatím jsou to jen minuty. Nejraději je zatím v pelíšcích a tam se natáčí, zvedá hlavičku a ukazuje bříško.
Kokinka mě včera velmi překvapila, stejně jako oba kluci baští, pije i chodí na záchod, Malt krém jí včera dokonce zachutnal tak, že kapičky lítali všude :D, tak si pak pečlivě čistila kožíšek a to dokonce u mě na břiše. Po koupelně si lehla a dvě hodiny, opravdu dvě hodiny ležela, nechala se hladit až z toho začala vrnět jako ďasJ. Až mě už boleli ruce z toho hlazení, ale tohle se nedalo přerušit. Pak si řekla asi, že už jsem to asi užila dost a tak mě nesmí moc rozmazlovat a šla se projít po pokoji, očuchala úplně nový pelíšek, který jsem jim koupila a šla si zase lehnout pod postel, tam se jí stále líbí nejvíc.
Ještě to bude nějakou dobu trvat, než si budou všichni úplně jistí, že jsou opravdu doma a v naprostém bezpečí, ale všichni se snaží, jsou moc hodní, čistotní, dobře jedí, i když jsou opatrní, ale to se časem všechno srovná.
Všichni přejeme moc štěstí a zdraví v Novém roce a zase napíšu, jak se nám tu v Radotíně daří.
Kamila a spol.

13.1.2017
Zdravím do Hodonína,
Kokinka si chodí v noci hrát s Vlastíkem, řádí společně fakt jak černá ruka, Žofík se k nim moc nepřidává, spíš pozoruje, občas se nechá přemluvit na packovanou. Všichni už jsou mnohem odvážnější, chodí si lehat různě do škrábadel, ale stále jsou opatrní, jak se něco šustne už se chystají schovat, tak mám problém je fotit, když jsou zrovna v nějaké príma pozici. Kokinka si našla nový pelíšek, zapomněla jsem dovřít šoupačku u skříně a jak tak dlouho se tam dobývala, ale se jí to povedlo, pěkně si tam ustala a že prý mám to oblečení nějak divně naskládané, tak ho přerovnala :D. Tak jsem uznala svojí nedostatečnost, dveře ještě kousek pootevřela a Kokinka si tam chodí pravidelně odpočívat, akorát včera večer tam šla a zrada… Žofík jí na ten pelíšek přišel a zrovna se mu nechtělo odejít :-)
Vlastík si teď nejvíc oblíbil válec ve škrabadle, tam rád odpočívá. A všichni shodně moc rádi také šplhají na postel….potřebovali jsme někam dočasně dát jednu postel, tak jsme jí dali k nim do pokoje, opřenou matrací ke zdi na výšku (samozřejmě zajištěnou proti pádu)… triu se to líbí moc, hlavně šplhat se až nahoru po boku matrace :D, jenom Žofíkovi se to jeho bříško hůř vytahuje nahoru, ale nakonec je vždy vítěz :-) Vejdou se tam všichni a když chtějí, umějí se za rantl schovat tak, že přes něj nejsou skoro ani vidět.
Dobře baští a vůbec všechno funguje. Až je přejde ostražitost před každým větším šustnutím, bude to úplně dokonalé. Samozřejmě všichni jsou stále zlatíčka. Tak se mějte zatím moc pěkně.
Kamila a spol.

8.2.2017
Moc Vás zdravím paní Tomalová,
omlouvám se, že jsem tak dlouho nepsala.
Žofík, Kokinka i Vlastík jsou v pohodě, ačkoliv ustálili jsme se zatím na takovém kompromisu. Nechci na ně prostě tlačit a protože jinak vše funguje, tak jim dávám čas. Mohou i z pokoje, nechávám jim i otevřené dveře, ale zatím o to nestojí. Pokoj si vzali asi jako svůj osobní prostor a zatím to tak funguje.
Dobře baští, správně chodí na záchod, když chtějí přijdou se pomazlit, ale zatím si prostě drží takový ten odstup, něco jako když nemám náladu nech mě být, tak to respektuji.
Momentálně je nejkomunikativnější Kokinka a Žofík, Vlastík je pěkný provokatérJ. Skoro mám pocit, že to Vlastíka baví, jako by to věděl, že bych se s ním zrovna chtěla moc mazlit a zrovna na just nepřijde. Sedí nebo leží na metr ode mě a pozoruje, co já na toJ. Jinak, když se mu zrovna chce a já si ho tak nějak nevšímám, tak to si přijde pro podrbání, ale jak projevím větší zájem, už mizí.
Kokinka naproti tomu pro pomazlení přijde častěji, hrozně ráda si nechává drbat čumáček, jinak moc ráda lehává buď na posteli u okna a nebo v tunelu na škrabadle. Občas mi chce ukázat, jak je veliká, tak se protahuje a brousí si drápky. Také se tak na půl skamarádila s Bětuškou. Když Bětka přijde do pokoje, tak si k ní Kokinka přijde, oňuchají se a pak si k sobě lehnou, ale jen do chvíle než jí Bětuška začne provokovat na hraní, to zatím Kokinku moc neinteresuje, tak se sebere a jde si lehnout většinou na postel k oknu.
U Žofíčka vede absolutně nejvíc na odpočinek skříň, tu Kokince prostě zabral. Přijde si občas také pro pomazlení, ale úplně nejradši má, když si sednu ke skříni, dám tam ruku a to se pak začne otírat a užívá si drbání. Někdy je hrozně legrační, jak se tam natáhne, přední packy pěkně dopředu a začne špičkami šlapatJ. Zkoušela jsem ho i fotit, ale buď je vidět blesk nebo tma a to už se mu tak moc nelíbí. Taky se projde, někdy vydrápe na postel u okna, ale skříň je pro něj absolutně nej.
Všichni tři už šli sami z pokoje ven, ale jen na takovou malou obhlídku, první šla Kokinka, za ní Žofík a v závěsu pak Vlastík, v obýváku se zarazili, protože Andulka s Aprilkou (králice) jsou na ně moc akční, jak se přiblížili, tak hned hopkali k nim a to pak utíkali všichni zpátky do pokoje. V tom ještě pořád ta ostražitost trvá, ale i to se časem poddá, jen prostě to chce víc času.
Jak už jsem psala Bětuška je chodí navštěvovat pravidelně, sem tam za nimi zajde i Květuška. S tou se zatím moc nekamarádí ani Kokinka, ale neutíkají před ní, jen se zatím na ní dívají a ona na ně. Žanetka se občas jde za nimi také podívat, ale jen projde a jde zase z pokoje. Macík zatím jen do pokoje strčil čumáček, rozhlídl se a šel pryč, nějak ho to nezajímá, ale to je u něj normální. On má jiné „starosti“. Staráme se teď i o tchánovi kocourky Mourečka a Matýska a tak Máca hlavně čeká, kdy bude moct ven, aby šel za nimi domů a ukázal jim, že on je tam také pánem. Nijak jim neubližuje, ale provokuje je.
Mourinka se pokoji vyhýbá, ale ani to není nic divného, protože ona se prostě vyhýbá tak nějak všem kočkám. I když poslední dny chodí hodně často z pracovny a polehává poblíž ostatních čičáků.
Jinak naše trio KŽV si hodně oblíbilo granulky Optima pro mlsnou kočku, ale už také dobře baští i Aplaws – teď zrovna lososa. Oni vůbec baští výborně, misky, ať už jim dám kapsičky Felixe nebo sem tam konzervu Aplaws či Gimpet, vždy postupně vyluxují misky úplně dokonale.  Vodu jim teď už nějakou dobu dávám do menšího nižšího kyblíku, protože tam jim chutná nejvíc, tak nějak jako všem našim kočkám. Zkoušela jsem misky, fontánu, ale kyblík je nejoblíbenější. No a samozřejmě „uplácím“ Miamorkami (malt krémem), to zbožňují úplně všichni třiJ. Jak se mi podaří nějaká fotka, tak Vám jí pošlu, abyste ty prdelinky viděla.
Posíláme velké pozdravy do Hodonína.
Kamila a spol.

16.3.2017
Dobrý den,
opět zdravím po delší době z Radotína, dnes jen krátce, ale musím napsat :-).
Všichni tři čumáčci jsou v naprostém pořádku. Stále si zvykáme, jde to vše pomaleji, ale ono není kam spěchat. V podstatě vše trvá tak jak už dříve, tj., že si přijdou ke mně pro pomazlení, když mají náladu a pak si jdou zase po svých.
Nicméně v posledním týdnu nastal ohromný pokrok zejména u Vlastíka! Jakmile jdu do pokoje, Vlastík mi jde ihned naproti a je úplně jedno kolikrát jdu a pokaždé nadskakuje, otírá se a strká mi hlavičku pod ruku. Když jdu s jídlem, tak i jídlo musí počkat, nejdřív „povinné“ mazlo-šťouchání. Ještě není zrovna chovací, to jen tak chvilinku v náručí vydrží, aby uspokojil mojí touhu ho poňuchňat, ale pak zase zpátky na zem a otírat se drbat.
Kokinka to bere trochu pomaleji, kouká co to ten Vlastík dělá, sem tam si také dá hlavičku pod ruku, ale je to takové pomalejší, nejradši se před námi začne protahovat na škrabadle a ukazuje jak moooc je veliká.
Žofíček na to zatím moc nereaguje, lehne si kousek od nás a pozoruje. Zatím se jim stále z pokoje nechce. Nicméně mohou z něj jít, ale prozatím ho berou jako svůj výhradní prostor, takže to respektuji. Všichni tři moc rádi sedávají za oknem a sledují, co se děje na zahradě, předpokládám, že jak bude ještě tepleji, tak budou chtít podívat ven, ale zatím je nijak neláká, tak nespěchám a nechávám na nich, jak si to přejí.
Jsou úžasní všichni tři, prdelíny naše. Fotit nějak nezvládám, ale časem se polepším.
Mějte se všichni moc krásně a zase napíšu.
Kamila a spol.

24.3.2017
Něco jsem nafotila, ale musím rychle napsat. Vše začíná nabírat pěkný spád… od včerejška už si pro extra vítací mazlení chodí s Vlastíkem i Kokinka a dneska si už pro extra mazlení přišel i Žofíček.  Akorát mám tedy asi málo rukou a neumím fotit ... mám spoustu rozmazaných šmouh a unikajících kožíšků, ale něco se celkem povedlo, tak posílám. Se Žofíčkem je focení extra komplikované, vysloveně se mu fotit nechce, ale něco jsem ulovila, moc rád papá a to si víc všímá bašty než mobilu. Na hlazení už bych si měla asi pořídit třetí ruku, dožadují se drbání tak nějak všichni najednou.
Mějte se krásně.
Kamila a spol.

19.4.2017
Zasílám pár zpráv z domova našich třech mušketýrů. Tak jsem to moje trio Žofíčka, Kokinku a Vlastíčka „přejmenovala“. Oni jsou totiž přesně takoví – jeden za všechny, všichni za jednoho J.
Jsou to velcí průzkumníci a společně se usnesli, že striktního obývání jejich pokoje už bylo dost a je na čase důkladně prozkoumat, co je „za humny“.
Už několik dnů, resp. nocí si chodí prohlédnout celý dům…. Totiž přes den se nejlíp spinká, noc je na lumpačení nejlepší čas a tak podnikají noční výpravy po domě. Nejradši prozkoumávají linku, zejména v pánvích na skříňkách se prý nejlíp odpočívá, ale jsou to potvory, jak jdu pro mobil, už to prý taková zábava není :D. Trochu mi kazí výchovu předchozích zabydlenců, protože na linku se neleze, ale mušketýry to zatím neučím a tak ostatní na to hřeší, že lézt na linku je vlastně tedy povolenoJ.
Také se hodně skamarádili s Bedříškem, to je králík na rekonvalescenci, zejména Kokinka ho má moc ráda a on je má rád všechny, společně se oňuchávají, pak se prohánějí.
S ostatními čičáky se ne zrovna kamarádí, ale nepřekážejí si. Nárazově se jdou oňuchat, prozkoumají si vzájemně misky, ale jak někdo projeví víc zájmu, rozutečou se do všech koutů, tím myslím všichni čičáci, bez výjimky. Kokinka projevila víc zájmu o seznámení s Macíkem, ten na ní byl také zvědavý, ale stejnou zvědavost projevil i Vlastík a Žofík a to už asi na Macka bylo moc, tak máchnul packou a zdrhnulJ.
Funguje to, ale mezi nimi dobře, žádné rvačky ani bitky, prostě si každý najde svoje místo a jsou spokojení.
Jinak jsou hrozně srandovní, když vyčistím záchody, jdou prvně jen do jednoho a všichni po sobě… kluci jsou galantní, první jde Kokinka, za ní Vlastík a pak Žofík, nikdy jinakJ. Pak už si chodí jak chtějí a kam chtějí, ale po čištění vždy takhle, do prvního, který jsem vyčistila.
Mějte se všichni moc krásně.
Kamila a spol.

Fotky zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jéé to je krása

(jolana, 27. 3. 2017 12:09)

děkuji moc za trpělivost!!!! oni Vám ji vrátí stokrát! jsou krásní a spokojení!!! jste skvělá. občas s těma svýma bych taky potřebovala být chobotnice, abych pohladila všechny co mě právě našli a mají chuť se pozdravit:-). mějte se moc a moc krásně!

Koko

(Jitka s Leničkou a Ťapkou z Petrůvky, 29. 12. 2016 13:39)

Mám moc velkou radost hlavně za Koko, bylo mi jí moc líto, když jsem mrkla na Vaše stránky a stále byla na prvním místě. Věřím, že se jí bude dařit i s jejími souputníky dobře a že prožije v nové rodině ještě hodně hezkých roků.

Skvělé zprávy

(Katka se Zuzanku a Lojzičkou , 29. 12. 2016 11:57)

Jsme moc rádi, že Koko našla domov. Podle všeho je to na dobré cestě. Sami víme, jaké to je, když jsme adoptovali Zuzanku. Držíme všechny palečky a posíláme všem chlupáčům pohlazení!

umístění

(daajs, 28. 12. 2016 13:53)

Moc držíme pěstičky a tlapičky,aby vše klaplo,a bylo to jejich poslední stěhování.Prostě si na to velkoměsto musíte čičáci zvyknout a sekat latinu,jak jste se na jihu Moravy naučili.

TAK TO JE NÁDHERNÁ ZPRÁVA!

(Daniela se svou kočkopartou, 28. 12. 2016 8:29)

Skvělá zpráva,která potěší všechny kočkomilující srdíčka.Děťulinky kočičí Koko,Žofíčku i Vlasťo,mějte se nádherně,plně si nový domov a krásný,kočičí život zasloužíte.Lidé co si vás vzali musí být hodní a jejich srdíčka plné lásky a něhy.Všem čtyřnohým i dvounohým přeji do Radotína stálé zdraví,štěstí a úplně všechno to nejlepší co je může v životě potkat.Děkuji za kluky kočičáky.Daniela se svou kočkopartou