Jdi na obsah Jdi na menu
 


Matylda 03

22. 11. 2017

matylda350.jpgKočka, nar. 9/2016
Umístění:
depozitum Hrušky

21.3.2017
V Hruškách se kdosi odstěhoval z domku a zůstala tam po něm mourovatá koťata. Přijali jsme je k nám do depozita v Hruškách. Dostali jména Matylda 03 a Ernest. 27.3.2017 - Koťata se zatím hodně bojí.
9.5.2017 - Ernest je plachý, ale Matylda může do nového domova. 22.11.2017 - Matylda byla umístěna do Hrušek, do domku, ke dvěma kocourkům a pejskovi.

Další fotky zde.

Matylda byla adoptována na dálku - její adoptivní rodinou byla Michaela Miklíčková. Děkujeme!

 

Zprávy z nového domova:

22.11.2017

Milé kočičí mamky :-),
dnes jsme si od Vás, z depozita od Petry v Hruškách, dovezli kočičku Matyldu.
Necestovala daleko, protože jsme také z Hrušek, a už několik hodin se u nás zabydluje. Nejdřív se schovala do pelíšku-boudičky, kde si počkala, až vypadnu z pokoje, a nechám jí volné pole pro průzkum :-).
Když jsem se na ni asi za dvě hodiny šla podívat, ležela na polštářku na židli a pozorovala okolí. V patách za mnou vběhl do pokoje náš černý kocourek Šmudlík, pro kterého jsme chtěli Matyldu jako kamarádku, protože je mladý a další dva naši starší kocouři si s ním nechtějí moc hrát. Je to takový kočičí extrovert, nejraději by hned každé kočce padl kolem krku. Matylda si zatím trochu drží odstup. Šmudlík ji evidentně zajímá, ale když se k ní přiblíží moc, tak na něj jemně vrčí. Už u sebe byli ca na 1 metr daleko, ale to už na Matyldu bylo moc, tak vrčela, Šmudlík ustoupil, ona teď vykukuje zpoza stolu. Už si i trochu pohrála s kočičí udičkou a použila záchod. Zda jedla nebo pila, nevím, protože Šmudlík šel hned ochutnat její granule a část jí jich ujedl :-).
Zdá se ale být plna dojmů, takže se asi jídlu bude věnovat až zítra. Teď pomalu popochází po pokoji a očuchává místa, kudy prošel Šmudlík. A Šmudlík leží na opěradle křesla a s obrovským zaujetím Matyldu pozoruje. Ta si teď vlezla znova do pelíšku-boudičky a začala si hrát s kozlíkovým pytlíkem. Myslím, že je vše na dobré cestě. Seznamování se staršími kocourky Ondráškem a Ferdou bude asi trochu obtížnější, ale kupodivu Ondrášek se sem už hrnul jak velká voda (to v případě letos v létě adoptovaného Šmudlíka nedělal, odmítal se na něj vůbec podívat). Zatím ale seznamuju s Maťulkou jen Šmudlíka, ostatní (včetně pejska) přijdou na řadu postupně.
Přeji dobrou noc a posílám pozdravy od Matyldy :-). Brzy se zase ozvu.

Katka Š.

25.11.2017
Doufám, že vše zvládneme v pohodě. Přece jen, každá kočička je jiná a člověk si něco myslí, jak to bude, a ono je to pak jinak :-).
Tak Matylda už se pěkně zabydluje, mazlí se, hraje si a vypadá spokojeně. Zato Šmudlík se své nové kamarádky po prvním dni začal bát a naučil se dokonce na ni vrčet a syčet, i když není to nic dramatického. Jen mi to přijde zvláštní v porovnání s jeho předchozím seznamováním - když jsme si ho v létě vzali, naši starousedlí kocouři Ferda a Ondrášek vrčeli, až to hrůzu nahánělo, ale on nic, vždycky trochu ustoupil, ale při nejbližší příležitosti je běžel zas vítat. Ale věřím, že se s Matyldou brzy skamarádí, protože jeden druhého pořád pozorují a když je mezi nimi nějaká překážka, třeba židle, přiblíží se k sobě třeba na metr bez vrčení.

matylda300.jpgOndrášek zareagoval taky jinak, než jsem si myslela, což si ale vysvětluju tím, že Matylda je kočička a že kocourek, byť kastrovaný, asi vzbudil větší emoce. V nestřežené chvíli hned druhý den napochodoval do pokoje, kde se Matylda rozkoukávala, došel až k ní, vzájemně se očichali, ona trochu zasyčela, on zas důstojně odkráčel. Další pokusy o kontakt byly ze strany Matyldy, když už se vydala i do dalších částí bytu. To už se Ondráškovi extra nelíbilo, že ho přišla očichávat na jeho místo na pohovce, tak na ni zasyčel, ale on je jinak tolerantní a raději ustoupí, než by šel s někým do konfliktu.
Trochu oříšek bude asi Ferda, přesto věřím, že když se tolerují se Šmudlíkem, zvykne si i na Matyldu. Zatím zvolil strategii, že bude Matyldinu existenci ignorovat :-). Ovšem jak se Matylda začala velmi rychle rozkoukávat po bytě, usoudila jsem, že bude lepší je vzájemně aspoň na dálku seznámit, aby o sebe náhodou někde nezakopli a nebyla z toho mela. Tak jsem Ferdu vzala do dveří Matyldina pokoje, samozřejmě syčel, i když od sebe byli asi 3 m, a pak hned vyklidil pole.
S pejskem Gerrym se už taky seznámili, zatím jen když Matylda ležela na židli, zdá se ale, že jak je od Petry zvyklá na velkého pejska, tak ani ten náš malý uštěkanec jí nebude dělat problém. Dá se čekat, že jakmile se potkají za pohybu, Gerry bude mít tendenci testovat, jestli by s Matyldou nemohl hrát na honěnou, což má sice zakázáno, ale zakázané ovoce nejvíc chutná :-). Ale když před ním kočka nechce utíkat - a Matylda vypadá, že bude ten případ - tak se Gerry spokojí s detailním očicháním a kontrolou, zda dotyčná kočka či kocour je skutečně ta nebo ten, za koho se vydává :-) ...
Posílám pár fotek, zatím nevalné kvality, protože přes den Matylda spává v pelíšku-boudičce umístěné v "bukru", který jsem jí postavila v rohu pokoje dle návodu na Vašem webu, a tam to má takovou schovku, že dost dobře nejde vyfotit. Večer a v noci se (pokud neřádí po pokoji) stěhuje "o patro" výš do pelíšku na židli (židle tvoří základ bunkru z tlapičkové deky), kde občas provádí různé akrobacie, třeba vis hlavou dolů z pelíšku. No a to jsem chtěla vyfotit, ale při umělém osvětlení to moc nejde, blesk jsem zatím použít nechtěla, aby se nevylekala. Věřím, že brzy budu mít lepší fotky, ideálně Matyldu společně s některým z kocourků :-).
Moc zdravím Váš všechny obětavé kočičí mámy a zrovna tak i kočičky a doufám, že budete mít úspěch na dnešní umisťovací výstavě v hledání láskyplných domovů pro Vaše svěřence! :-)
Katka

11.12.2017
Jak Matylda hospodaří ...
Dobrý večer do Hodonína a do Petřina depozita v Hruškách! :-)
Konečně se mi podařily trochu lepší fotky Matyldy, některé dokonce i za denního světla a bez blesku. Matylda s oblibou vysedává na okně a pozoruje ptáčky nebo cokoliv, co se hne venku. Dneska vylezlo dopoledne slunko a kolem oken z ulice poletovaly mouchy (nechápu, jakto, že ještě nezmrzly!) a Matylda je s velkým zaujetím pozorovala :-). Je to holka šikovná, ani jeden květináč neshodila :-). Odpoledne pak se Šmudlíkem lovili "skákače". To je taková ta hračka, co se prodává u Zoohitu pod názvem "ježaté míčky" nebo tak nějak. Jsou gumové a když se s nima hodí o zem, skáčou i metr a půl vysoko - a to se kočkám děsně líbí. Běhají za míčky, honí je packou, Šmudlík si je i nosí v zubech. Nevýhoda je, že se snadno zakutálí nebo někam skočí, takže člověk aby dával pozor, kdeže míčky skončily,a neustále je kočkám pomáhal hledat (na jedné z fotek hledají Matylda a Šmudlík pod stoličkou, nakonec jsem ale musela zasáhnout sama, máme těch míčků dost velkou spotřebu, protože když se zakutálí neznámo kam, občas některý pak skončí ve vysavači, aniž by si toho někdo všiml :-)).
Šmudlík je z Matyldy pořád ještě trošku "vykolejený". Zatímco ona je zdravě sebevědomá a mazlivá mladá kočičí dáma, tak on jakoby si občas nevěděl rady, jak má vedle Matyldy fungovat. Tak mu vysvětluju, že může pořád spát se mnou v posteli, i když je tam Matylda, že do ní může dloubnout packou, když ona po něm taky ťapká, že když ona jde od svojí misky k jeho, tak má jít do její (samozřejmě krmení v obou miskách je stejné :-) ), atd. :-) No asi to ještě chvíli potrvá, ale jelikož dnes si nějak náhodně zkřížili cestu a hlavama si udělali "duc" (moc krásně, ovšem na fotce to nemám, byla to chvilka :-)), tak věřím, že jednoho dne budou třeba vedle sebe spávat. Při hře se Šmudlík zapomíná bát a prohání skákače, perou se spolu o kočičí udičky (už je pěkně zdevastovali, tak snad jim Ježíšek donese nějakou novou :-) ), nejlíp ovšem, když je nikdo nevidí. Stačí, když se dívám zpoza rohu - hned o mě vědí a začnou dělat jakoby nic :-).
Matylda je jinak typická ženská, která má ráda uklizeno. Leč kočičí tlapky nejsou na uklízení zrovna ideální, takže si to umí zařídit - něco vymyslí a já to zrealizuju :-) (případně zrealizuje mamka, pokud nejsem po ruce já). Například zjistila, že na jedné skříni, kde skladuju svazky časopisů Živa a Rybářství, je nepěkně moc prachu, a tak dva z těch svazků shodila ven. Jak to dokázala, netuším, protože každý ten svazek váží několik kilo a vyhozené byly nikoliv krajní svazky, jak by člověk čekal, ale naopak takové, co i mně dělalo problém je ze skříně sundat. Navíc ne dva vedle sebe, ale ob jeden. No ale nějak to prostě udělala. Usoudila jsem, že Matylda má pravdu, chtělo by to tam uklidit, a navíc by ona asi měla ráda pelíšek někde ve vyšších sférách. Tak jsem strávila asi půldruhé hodiny úklidem a celkovou reorganizací vršku skříně, aby se tam vešly jak časopisy, které nemám jaksi kam jinam dát, tak i krásný nový, ručně pletený kočičí pelíšek, a navíc aby bylo vše bezpečně usazeno a nic nepadalo. Když jsem se pokochala, jak se mi to hezky povedlo, jala jsem se přemlouvat Matyldu, aby se šla podívat, což se mi nepovedlo. Tak jsem ji na skříň vysadila - no ale ona naštvaně seskočila, asi jsem se celkovým uspořádáním netrefila do jejího vkusu :-). Je fakt, že dříve se dalo zalézt za ty svazky časopisů a schovat se tam tak, aby průměrně velkou kočku nikdo neviděl. A to teď už nejde, tak možná proto ta skříň pro Matyldu ztratila původní kouzlo. Vydala se tudíž udělat pořádek i do obýváku a z jedné police poshazovala jakési ošatky a další věci, co tam byly tak nějak odložené do doby, než budou potřeba. Opakovalo se to, co u mě v pokoji - mamka to vzala zgruntu a zas celý ten prostor uklidila a předělala, aby tam Matylda měla místo. Tu to ovšem přestalo bavit, když už z police není co shazovat :-).
Co ji ale asi bavit nepřestane, je vyhazování steliva ze záchodku :-). To někdy vypadá, jakoby pracovala s lopatou.
matylda300.jpgJá přijdu, začnu lomit rukama, že jsem před 10 minutama zametla, no ale co dělat, dojdu pro smetáček a lopetku - a Matylda leží na posteli a se zájmem sleduje, jak to nadělení zametám. Zjevně se jí to náramně líbí :-). A nejspíš taky proto má nejraději záchodek, který je nejnižší a stelivo z něj krásně lítá ven, přestože má dovnitř zahnutý okraj a výrobce se dušuje, že ani kousek steliva se ven nedostane. Je fakt, že toto WC jsem zakoupila přímo pro Matyldu, tak je možné, že právě proto ho má nejraději :-). Pozoruhodné je, že když to uviděl Šmudlík, oblíbil si je taky, přestože do té doby všechny záchodky pečlivě střídal. Takže máme v bytě 4 kočičí WC, z nichž se nejvíc používá toto jedno, pak ještě je dost v permanenci jedno další vaničkové (s vysokým okrajem - no ale stejně je to houby platné) a další dvě jsou spíš jako "dekorace".  Před dvěma týdny objednané WC "s horním plněním" (takové to vysoké s otvorem ve víku), jímž jsem chtěla učinit konec létajícímu stelivu, mi pošta při přepravě rozbila. Ovšem než došlo na nové objednání, usoudila jsem, že toto WC by možná bylo dalším kandidátem na dekorační předmět v naší domácnosti, a raději jsem zvolila "klasiku", která by se mohla kočkám víc líbit :-). Aspoň tedy Matyldě a Šmudlíkovi, naši "velcí" kocouři Ferda a Ondrášek totiž nejraději chodí ven. Jak to udělat, aby po vyluxování zůstalo přiměřeně čisto déle než půl hodiny, zatím nevím :-). Mám ovšem na výběr širokou škálu možností na vyzkoušení, nějakou superatraktivní zábavou pro Matyldu počínaje (aby jí vyhazování stelivo oproti tomu přišlo jako nuda, pak to třeba přestane dělat) a pořízením robotického vysavače konče.
Co je ale nad slunce jasné - s Matyldou se nudit nebudeme :-). Ta zaměstná ruce i hlavu :-). A to na první pohled vypadá jako "obyčejná mourečka" a dovede se tvářit tak nevinně :-)) . V zásadě je to ale hrozně hodná kočička - nedělá takové vtípky jako Ondrášek, který si do nás z legrace občas zlehka kousne a škrábne, není nedůtklivá a nechá si pěkně pročesat kožíšek i čistit uši, s kocourama i se psem vychází dobře a neposílá mě spát ani nepřikazuje vstávat jako Šmudlík. A má takový hebký lesklý kožíšek a velká kuladla, že se na ni člověk stejně nemůže zlobit, ani když něco provede :-).
Všechny Vás moc zdravíme a přejeme bohatého kočičího Ježíška a hlavně taky nějaké hezké domovy pro kočičky, ať se jim splní to největší přání! :-)
Katka

21.1.2018
Dobrý večer,
Matylda je u nás už skoro dva měsíce, krásně se zabydlela a se Šmudlíkem jsou už asi měsíc bezva kámoši. Krátce poté, co jsem psala posledně (někdy v půlce prosince) si najednou začali lehat vedle sebe, aniž by Šmudlík utíkal. Pak kupodivu oba vzali na milost i ten nový pelíšek, poté, co jsem jim ho dala ze skříně dolů na koberec a nalákala je tam pomocí hraček. Matyldina procházka po skříni byla vskutku asi jen snaha o úklid :-) a poté, co byl úklid proveden, už na skříň jít nechtěla a pelíšek tam tak ležel "ladem". Matylda i
matylda4.jpgŠmudlík si teď pelíšek oblíbili tak, že v něm občas spí spolu (viz foto). Častěji si ale hrají na posteli, vzájemně se umývají a okusují, přičemž se objímají kolem krku :-). Vypadá to moc hezky, ale vyfotit se mi je tak zatím nepodařilo, protože jakmile vidí, že je pozoruju nebo si dokonce chystám foťák, hned všeho nechají a sledují, co bude. Matylda je velká přítula, večer mě v posteli zalehne tak dokonale, že se ani nemůžu pohnout. Stejně tak zalehne Šmudlíka, když dojde na hlazení - když jsou oba pohromadě, hladím je oba, ale Matylda soudí, že Šmudlíka hladím tou "lepší" rukou, tudíž se chce hladit vždy stejnou rukou jako on. Nejsnazší je zalehnout ho a přilepit svoji hlavu k jeho :-). No, ona se na první pohled nezdá, ale je děsně šikovná a vynalézavá. Od Šmudlíka odkoukala, že drobné míčky, myšky, atd. se dají přenášet a začíná být jako malý pejsek, občas něco někam odnese :-). Taky ji baví vylévat misky s vodou, teda nejvíc ji bavila jedna miska na okně, protože když se převrhla, voda tekla na stůl, na židli a na zem a byla to pro ni náramná zábava :-). Pro mě už menší, neb utírání vody mezi papírama na stole a na dalších skrytých místech zabralo dost času (ale zas došlo leckde na dokonalý úklid po dlouhé době :-)).

Ještě musím napsat, jak Matylda lovila myšici lesní. Kdepak, neposlali jsme ji do lesa, ani na zahradu, zvládla to pěkně v teple domova :-). Naši kocouři Ferda a Ondrášek chodí ven, i teď v zimě, a hrozně rádi loví. Ondrášek má zvyk  občas nás obdarovat živým zvířátkem. Většinou včas zjistíme, že nese nějakou myšku, a pak má na vybranou - buď zůstane i s myší na dvoře, anebo ji tam nechá a může do domu. Jenže párkrát už se stalo, že pronikl do domu i s přineseným myšovitým hlodavcem – a to se stalo i teď. Bylo to brzo ráno, ještě za tmy, Ondrášek žalostně zamňoukal zvenku (nad ránem totiž nejraději chodí ven na lov) a já jsem se mu honem hnala otevřít. Pozdě jsem zjistila, co to nese (ošálilo mě to mňoukání, jak mohl mňoukat s myšicí v zubech?). V kuchyni myšici vypustil na podlahu, asi aby "těm mladým" ukázal, jaká nuda jsou ty jejich umělé myšky, a jestli něco stojí za námahu, tak "jedině tohle". Mládež, tj. Matylda a Šmudlík, byla patřičně vzrušena, ale Ondrášek jim nedovolil myšici hned chytit, nejdřív ji sám 2x chytil a 2x pustil. A to byla chyba, protože pak najednou nedával nikdo pozor a nikdo nechytal a myšice šup pod sekretář. Kdyby někdo natočil, co se dělo pak, zaručeně by musel získat první cenu v nějaké soutěži amatérského videa :-). Já jsem se v pyžamu plazila po podlaze, svítila si baterkou pod sekretář a hledala, kudy myšice prchá. Matylda, Šmudlík a Ondrášek leželi každý z jedné strany sekretáře a snažili se na myšici taky dohlédnout, případně dosáhnout packou. Poslední kočičák, Ferda, seděl pod stolem a na moje prosby "Ferdo, pojď nám pomoct" nijak nereagoval. Asi si myslel, že na jednu myšici je nás víc než dost. Myšice se samozřejmě zdržovala v místech, kam na ni nikdo nedosáhnul. Jelikož už s tímto zvířátkem mám z minulosti (opět díky Ondráškovi :-)) určité zkušenosti a vím, že je náramně chytré (mimo jiné z pastičky dokáže vyndat jakoukoli návnadu, aniž by se do ní chytilo), honem jsem pozavírala všechny dveře a snažila jsem se myšici chytit živou. Ovšem moje prosby k myšici, ať si vleze do připravené zavařovací sklenice, že ji pak odnesu na zahradu, byly marné, stejně jako prosby ke zbytku rodiny, ať pečlivě zavírají všechny dveře, jinak neručím za pohyb myšice po domě. Myšice se tak v nestřežené chvíli přesunula do mého pokoje a schovala se za skříně. Matylda jí sice byla neustále v patách, ale myšice se pohybovala výhradně v místech, kam se žádná kočka nevejde. Ale Matylda byla vytrvalá a další den (to jsem byla v práci, tak to vím jen z vyprávění rodičů) myšici polapila. Myslela si ovšem, že si budou hrát, protože ji zase pustila, pak zas chytila... no ale je dost možné, že by myšice v nestřežené chvíli zase utekla. A v té chvíli kde se vzal, tu se vzal Ferda, který to měl až dosud "na háku", myšici chytil a  a běžel s ní na dvůr, nejspíš ji už ale nepustil. A Matylda ještě teď, po týdnu, obchází místa, kde na myšici číhala, a snaží se zjistit, jestli se třeba mezitím nenastěhovala nová myšice :-).
Jak vidíte, máme u nás veselo :-). Sice je to někdy trochu náročnější na úklid po divočící mládeži, ale stojí to zato a jsme moc rádi, že jsme si Matyldu adoptovali.
Přeji krásné zimní dny a ať si zájemci o kočičky pospíší - vždyť co může být lepšího než zimní večer s kočkou na klíně? :-) A zimní večer bez kočky? No to snad ani nejde, ne? :-)
Katka Š.

Další fotky zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář