Kocour, kastrovaný, nar. 4/2021
Umístění:
depozitum Hodonín II.

27.7.2021 - Dnes nám oznamovatelka nahlásila, že u lesa v Dubňanech někdo odložil koťata! Jsou stará asi 3 měsíce, velmi vyhladovělá ... Pokud se vám zdá, že už jste tento text četli, tak se nepletete! Na stejné místo v Dubňanech, u lesa kam někdo vyvezl 4 koťata (Miranda, Samanta, Šarlota a kocourek Silver) před týdnem, tak na toto stejné místo dnes někdo odložil další 4 koťata! Mourovaté kočičky Justýnka a Judy, černá Hedvika a černý kocourek Pavlík. 26.10.2021 - Hedvika a Pavlík jsou nemocní, dostávají infuze. 15.1.2022 - Pavlík je mladý kocourek, nadmíru mazlivý, kontaktní a je ho plný byt a je prostě všude. Hledá domov u skupiny koček (určitě minimálně dva kočičí kamarádi podmínkou), jinak se bude nudit. Vhodný do početnější rodiny, k dětem. Pro jeho velkou důvěřivost k člověku vhodný pouze do bytu. 24.6.2023 - Dnes se Pavlík dočkal a po dvou letech odjel spolu s Žakelínou do nového domova! Oba našli domov ve Voticích, ve velkém bytě, kde je čekají další čtyři kočičky.

Další fotky zde.

Pavlík byl adoptován na dálku - na krmivo mu přispívala Anna Kubištová a kočičí kluci Kominíček a Bobešek. Děkujeme!

Kočka, kastrovaná, nar. 7/2022
Umístění:
depozitum Hodonín II.

22.12.2022 - Oznamovatelé nalezli v Hodoníně, v lesíku za jezem u řeky Moravy vystrašené, zmatené a podchlazené kotě. Je to kočička, má cca 4,5 měsíce. 15.5.2023 - Žakelína je drobnější kočička, převelice mazlivá, takové živé stříbro, které potřebuje kočičí kamarády. 24.6.2023 - Žakelína dnes našla nový domov ve Voticích společně s Pavlíkem.

Další fotky zde.

Žakelína byla adoptována na dálku - na krmivo jí přispívala Karolína Bílková. Děkujeme!

Zprávy z nového domova:

2.7.2023
Samozřejmě, že bychom nejraději poskytli domov tisícům kočiček, které hledají a potřebují domov, ale na to naše možnosti bohužel nestačí. Do Pavlíka jsme ovšem zamilovali na první pohled, tak moc, že jsme vzdali naše dosavadní představy o případném pátém zvířátku. Uvažovali jsme totiž předtím o kočičí holčičce jiného zbarvení, než jsou všechny naše dosavadní, nejlépe trojbarevné. Hned jsme však pochopili, že Pavlík je výjimečná osobnost a tváří v tvář jeho kukuči pro nás všechny dosavadní úvahy přestaly být směroplatné. Rozjeli jsme se pro Pavlíka do dalekého Hodonína, i když už v naší domácí smečce jednoho černého kocoura už máme, do sympatického depozita útulku Kočky SOS. Pavlík byl v inzerátu představen jako kocourek s nevšední potřebou kočičích kamarádů, zvíře striktně do bytových podmínek – v tomto jsme mohli Pavlíkovi nabídnout ideální domov na naší husitské faře se zasíťovanými okny (jsme rodina faráře).
 Naše návštěva hodonínského útulku, kam jsme si na svatého Jana (24. června) přijeli pro Pavlíka, měla dost emocionální atmosféru. Nejraději bychom si odtamtud odvezli domů všechny kočičky, nebo aspoň polovinu. Vyplašený Pavlík, který od svého dětství vyhladovělého kotěte nepoznal jiné prostředí než útulek, se nechal dlouho přemlouvat, než nastoupil do přepravky a svolil k cestě do nového domova. A tu se o naše nohavice začalo otírat odrostlé temperamentní kotě, přesně takové tříbarevné děvčátko, o kterém jsme uvažovali před Pavlíkem. Po krátké poradě jsme se rozhodli, že daleká cesta do Hodonína stojí za to, abychom společně s Pavlíkem odváželi domů ještě tuto kočičí slečnu Žakelínu. I tak mají v naší domácnosti kocouři početní převahu.
Pavlík je u nás zatím týden. Prozatím se chová dosti zakřiknutě, soukromničí v různých odlehlých zákoutích našeho bytu. Protože je to intelektuál a písmák, nejlépe se cítí za policemi s knihami. Den ode dne se osměluje. Už snad pochopil, že je chtěný a milovaný, jak páníčky, tak i kočičími kamarády a kamarádkami. Objevuje se u okna, miluje mazlení, chování a také česání kočičím kartáčem. Dostal už několik pusinek od kočičí smečky, pomáhá při rekonstrukci oken, přede, když se s ním páníčkové tulí a šišlají s ním něžnosti a nonsensy. Snad se brzy ještě s větším elánem zamíchá do našeho kočičího gangu. Děkujeme hodonínskému útulku, že Pavlíka zachránil a poskytl mu nejlepší péči, jakou mohl Pavlík ve své situaci dostat.
A trojbarevná Žakelína (nyní Žanetka či Žanda)? Ta to ovšem vzala na faře za úplně jiný konec než vykulený Pavlík. Naprosto přímočaře a suverénně se u nás zabydlela, během první hodiny se začala tvářit, jako by tu pobývala odjakživa a začala přijímat nejenom péči a lásku páníčků, ale i dvoření kocouřích starousedlíků Palečka, Artuše a Troubelína. Nakonec i žárlící černá kočka Bětuška vzala novou kočičku z Hodonína na milost a táhnou nyní za jeden společný provaz. Bětuška také pomáhá svému kamarádovi Pavlíkovi z hodonínského útulku se začleňováním do nového domova a odbouráváním zábran.
Jana a Marek

15.8.2023
Kde jsou ty časy, kdy Pavlík v novém domově na husitské faře ve Voticích plaše soukromničil pod postelí nebo za knihovnou! Dnes už je to smělý kocour, který se tu cítí úplně doma. Jeho zálibou se stalo ležení v posteli. V noci sice spí, ale často se probouzí, spící páníčky něžně tlapká, ale také olizuje a líbá. Je součástí šestihlavé a šestiocasé kočičí smečky a táhne s ní za jeden provaz. Stravuje se už konečně skupinově, dokonce občas vystrkuje jiné kočičáky od jejich mističek a chystá se pomoci kamarádům s dojídáním. Dokonce byl přistižen, jak vylizoval malinovou kaši z talíře na stole – paniččinu snídani.
Žanetka (původně Žakelína, nové jméno převzala po kočičí princezně z pohádky, která běžela v době našeho dětství) tu vystupuje jako velice emancipovaná a protřelá mladá žena, která se rozhodně neztratí a ničeho se nebojí. Ona životu naší domácnosti velí – kdepak my! Vesele si tu dělá co chce, je přímo nezkrotná. Ale obětavě pomáhá paničce v kuchyni, moc ráda hlavně dojídá zbytky jídla, i když to nemá dovolené, nebo dokonce jídlo z nákupních tašek svévolně vybaluje. Žanetka je tvoreček s obrovskou potřebou lásky a něhy, o které se nebojí si říct každému z domácnosti.

4.10.2023
Pavlík a Žakelína posílají nové fotky.

28.10.2023
Vaše kočičky změnily k lepšímu i ty naše starousedlíky. I když byli předtím zlatí, tak teď jsou ještě lepší. Náš nejstarší Kuba už tak neplaší, je klidnější. Přitom byl od dětství úplný plašan. A strašně vyžadoval pozornost člověka, až to občas bylo hodně zatěžující. Teď to už dělá jen tak 1-2 denně. Možná se cítil osamělý, i když sám nikdy nežil. Vždycky měl aspoň 1 kočičku vedle sebe. On je strašně něžný a hodný, trochu posera, i když na to vůbec nevypadá. A takový pečovatelský typ. Asi ale potřeboval kolem sebe větší smečku, na kterou by mohl moudře dohlížet, říkáme si.

Další fotky zde.