Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak Lucka nefotila

7. 4. 2016

Jak Lucka nevyfotila, co vyfotit měla!

Musím vám napsat, co jsem udělala, respektive neudělala, protože mě to strašně mrzí, stále na to myslím a tluču se do hlavy...

Požádala nás o pomoc paní. Vloni na podzim se k nim na zahrádku přitoulala zubožená kočička s ještě víc zuboženými 3 koťátky. Paní se jich ujala, začala je krmit, nicméně kočka i koťata jsou plachá, nejdou chytit ke kastraci. Přivezli jsme klece, chytila se kočičí máma s mladou kočkou (zbývající dva jsou kocourci a budou se ještě kastrovat). Nechali jsme je vykastrovat a po krátké rekonvalescenci jsem je včera jela vypustit zpátky. Naložili jsme kočičky do jedné klece.
 
A teď si to představte!
Přijedeme na zahrádky, které jsou oplocené ve velkých blocích. Paní bohužel nemá klíče od brány, neprojedeme autem, a tak jsme se rozhodly, že kočky pustíme hned za brankou, na zahrádku si už přijdou.
Takže - nádherný jarní den, svítí slunko, já pokládám klec s kočkami na svěže zelenou travnatou cestu, kolem jsou zahrádky a kvetoucí stromy, tulipány, narcisy... V dálce, na konci cesty je zahrádka, kde kočky bydlí. Otevřu dvířka klece a vyjde si jedna kočička, neutíká, popojde ode mě pět metrů a otočí se. Druhá kočička zůstává v kleci a nechce jít. Něco si ty dvě povídají. "Mňauuuu, mňauuuu, kvíííík, mňau". Vyjde z klece i druhá kočička a jde k první. Drcají se hlavičkami, otírají se, proplétají se jim ocásky. Takhle se chvilku šťastně zdraví a pak se otáčí a s propletenými ocásky a za stálého drcání se, bok po boku, odchází tím zeleným pruhem šťastné na svou zahrádku. 
A já to nenatočila! Ba ani nevyfotila! A ani mě to ten moment nenapadlo, jen jsem na ně fascinovaně koukala, jak spolu jdou, občas poskočí, popoběhnou,  jak jsou šťastné a jak je to krásné. No a teď se mi to stále vrací a moc mě mrzí, že jsem to nezachytila... pro vás... pro sebe...  Tak si to aspoň představte smiley
 
kocky450.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Na fotce jsou tyto kočky ještě před odchytem.