Byla jsem na dovolené a hned po ní jsem se chtěla podívat, jak se oběma kočičkám daří.. jak moc jsem jim fandila, jak moc jsem jim přála lepší osud.. doufala jsem, že po jejich odchycení se jim dostane šance na společný lepší život.. bylo mi líto jejich koťátka, ale především jim dvěma jsem moc a moc držela palce.. po návratu jsem našla jen Simonku, jezdila jsem kurzorem nahoru a dolů a říkala si, kde jsem Leoška přehlédla, ale pak jsem pochopila a hned se přemístila sem do Vzpomínáme a tady ho našla.. už jsou to dobře dvě hodiny a pořád brečím.. trošku mi pomohl Johanek,který se léčí a vypadá to, že ten šanci bude mít, ale Leošek už ne.. jak já nenávidím lhostejné a arogantní lidí.. sama krmím venkovní kočky a už řadě z nich jsem nějakým způsobem pomohla, taky podobně postižené ztracené kočičce s obojkem pod tlapkou, který ji tu tlapku postupně pomalu odřezával, paničku se mi taky podařilo najít, taky mám několik hrobečků na zahrádce, ale každý takový připad, jako je Leošek je hrůza hrůz. Nechápu, kde berete sílu zachraňovat pořád znovu a znovu..je to nekonečný příběh. Sice jsem na vaše kočičky nikdy nepřispěla, mám svoje kocourky, taky krmím ze svého platu několik venkovek, platím i kastrace, přispívám těm, kterým jsem nějaké kočičky z ulice dala do opatrování, jen někdy do Kočičího přání přispěju, vám přeji hodně sil a smekám a z celého srdce DĚKUJI.

Dobrý den,
ano máte ve všem pravdu. Lhostejnost lidí způsobila, že těm dvěma už nebylo pomoci, dostali se k nám pozdě. je nám to moc líto.
A ano, Johánek je v pořádku a je to moc milý a mazlivý kluk, brzy mu přidáme do alba nové fotky.
Děkujeme.