Jdi na obsah Jdi na menu
 


Seznamování koček

5. 8. 2010

Přinesli jste si domů novou kočku a máte strach, že si na ni Vaše domácí kočka/kočky nezvyknou? Nevzdávejte to po pár dnech! Seznamování koček někdy trvá i měsíc, v ojedinělých případech dokonce ještě déle. To nejdůležitější, co teď musíte udělat, je věnovat se Vaší domácí kočce a dát oběma kočkám na seznámení čas.
Níže najdete pár vašich příběhů ze seznamování koček krok za krokem:

 

Seznamování Marianky s domácí kočkou Alfrédkou:
(seznamování trvalo pár hodin)

1.11.2011
Dobrý den,
tak s Mariankou jsme včera večer dorazili bez problémů domů, v autě byla hodná a skoro celou cestu prospala. Po příjezdu domů se začaly seznamovat s Alfrédkou (do té doby jedinou kočičí obyvatelkou bytu). Po chvilce oboustraného mručení vyrazila Marianka na obhlídku bytu. Alfrédka chodila celou dobu za ní a z cca metrové vzdálenosti si toho nového "vetřelce" hlídala. Když si Marianka prohlédla vše, co jí zajímalo, tak si daly obě společně něco k snědku (viz přiložené foto) a pak Marianka pokračovala v prozkoumávání všech zákoutí a ve zkoušení všech hraček. Alfrédku to po chvilce přestalo bavit a zkoušela Marianku vyprovokovat k nějaké hře - rozeběhla se proti ní, pak se ale těsně u ní otočila a rozeběhla se na škrabadlo apod. a čekala, jestli Marianka poběží za ní. Takhle to bylo několikrát za večer, s tím, že občas si to prohodili a Marianka provokovala Alfrédku. Ráno to bylo podobné, jen jsem se chvilkama bál, že na nás přijdou sousedi, protože se obě začali honit už od šesti od rána a dupali u toho ja stádo koní. Podle toho, jak to zatím vypadá, tak si myslím, že si holky spolu budou rozumět a skvěle se zabaví sami, když já budu v práci.

 

Seznamování Pralinky s domácí kočkou Emilkou
(seznamování trvalo dva dny)

23.3.2011
Hezké ráno paní Malečková,
podávám zprávu o Pralince. Pralinka je moc šikovná kočička. Zvykla si u nás velice rychle. Hned šla na průzkum, když ji vezmu do náruče, tak se se mnou mazlí. Už večer hezky jedla.
Jenom naše Emilka se tváří jak bůh pomsty. Prská a vrčí i na mě. Vůbec nechce ani jíst, ani pít. Zaleze si do nějakého kouta, ze kterého je slyšet jenom soustavné vrčení. Nenechá se ani pohladit. Je vidět, že i Pralinka z ní má asi strach.
Doufám, že si na Pralinku zvykne... Mám strach, aby začala jíst a pít.

 

Odpověď:
Dobré ráno,
děkujeme za zprávu o Pralince. O Emily se nebojte, seznamování dvou koček někdy neprobíhá úplně hladce, ale je to většinou jen otázka času. Protežujte Emilku, dávejte jí najevo, že ona své postavení ve Vaší domácnosti příchodem nové kočky neztratila, a Pralinky si tolik nevšímejte, aby Emilka neměla důvod žárlit. Možná se nenechá, ale aspoň to zkoušejte. Přečtěte si
zkušenosti jiných lidí, uvidíte, že počáteční prskání a protesty jsou zcela normální.
Držíme Vám palce a jsme zvědavé na další zprávy.


 

27.3.2011
Dobrý den,
posílám další zprávičku o zabydlování se Pralinky u nás doma. Kočičky už si na sebe zvykly. Už druhý den večer jsem na Emilce viděla, jak se snaží navázat s Pralinkou kontakt. Teď už se honí a kočkují se. Občas na sebe ještě zavrčí - spíš Pralinka na Emilku. Je vidět, že Emilce přítomnost druhé kočičky prospěla. Obě spolu prolumpačí celý den. Dvě kočičky jsou lepší jak jedna.


 

Seznamování Apolenky a Dominika s domácím kocourem Oskarem
(seznamování trvalo méně než 1 den)

3.3.2011
Zdravíme do Hodonína
a posíláme první zprávy o tom, jak se u nás zabydlují Apolenka s Dominikem. A rovnou vám můžu říct, že žádné drama se nekonalo.
Jen - z  Dominika asi velký cestovatel nebude. Apolenka seděla celou cestu klidně v přepravce, snad i podřimovala, zato Dominik skoro celou cestu prokňoural. Navíc se cestou pokakal (naštěstí až při průjezdu Brnem).
Takže nejdřív jsme s ním museli do vany, pořádně ho umýt, pak sebe a nakonec koupelnu  Ale zvládl to celkem dobře. Nato, že ho dva pro něj cizí lidi sprchovali a snažili se z něj to nadělení dostat, jakžtakž klidně držel a nechal se. Při sušení ručníkem se dokonce rozvrněl a chtěl se mazlit.
Apolenku jsme zatím nechali v přepravce na chodbě a sledovali, co na sebe budou s Oskarem říkat. žádné prskání ani syčení. Tak jsme Oskara pustili i za Dominikem do koupelny - zase jenom opatrné obcházení a očuchávání, na nějaké boje to nevypadalo.
Takže jsme se rozhodli je od sebe vůbec neoddělovat, ani na tu první noc, a rovnou jsme je pustili do prakticky celého bytu a bylo.
To jsme si uvědomili, jak velcí plašánci byli Agátka s Oskarem. Ti po příjezdu okamžitě zalezli pod pohovku a s malými přestávkami na jídlo, záchod a opatrné pomazlení odtud nevylezli prakticky tři dny. Zato Apolenka s Dominikem, to jsou opravdu pohodáři - po průzkumu bytu jsou tu víc než doma. Myslím, že Oskar je podstatně vykolejenější z nových nájemníků, než ti dva z přestěhování a nového prostředí.
Ale přijali se všichni výborně, hned večer proběhlo několik honiček, každý s každým, takže to sžívání vypadá nadmíru dobře. Jsme moc rádi, že Oskar dostal takové kamarády (a on se už snad taky tváří, že je zato rád). S Apolenkou i Dominikem jste měli velkou pravdu, jsou to mazlíci mazliví, na Apolenku se jenom člověk podívá nebo promluví a už nastartuje ty svoje motory na plné obrátky
Večer se oba nováčci neomylně rozplácli na naši postel a že budou spát s náma. Oskar se k nám do postele většinou ukládá až někdy po půlnoci, protože je to spíš noční tvor a večer ještě dlouho řádí. Tak tomu bylo i včera. Škoda jen, že jsem nestihla udělat žádnou fotku těch třech stulených klubíček vedle sebe. Vypadali krásně.

Ale mám aspoň pár jiných - posílám v příloze. Koulodráha a kočičí tráva byly sbližovacím elementem. A taky čištění záchodků  to se všichni seběhli a spolu na to dohlíželi. A ráno svorně baštili syrové masíčko, každý ze svého talířku a Apolenka byla dokonce rychlejší než Oskar - a to on je velký masorád  Granulky mají oboje, ve dvou miskách vedle sebe, RC Kitten i Sensible a zatím si šel každý spíš na "ty svoje", i když trošku ochutnali i těch druhých.
Jak Vám teď píšu, koukám, že kluci se uložili kousíček od sebe - na skříň a vrchní patro našeho škrabadla  (foto) a my holky sedíme na sedačce pod nima...
To je zatím vše, až uděláme nějaké další fotečky, zase pošleme.

Odpověď:
Dobrý večer, Zdenko,
to je opravdu úžasná zpráva! Hned ráno se nám rozletěla po všech počítačích... Co jiného bysme si mohly pro "naše" kočky přát, než takový úžasný domov a zabydlování téměř bez stresu. Překvapil nás i Oskar, jak rychle se s novou situací srovnal. Přece jen se to ve většině případů neobejde alespoň bez tří dnů syčení...
Prostě už nevím, co dodat, je to úžasné! A budeme se těšit na další Vaše zážitky.
Mějte se moc hezky a je nám opravdu potěšením, potkat a rozdat kočky takovým lidem jako jste Vy dva!
Lucie Malečková

4.3.2011
Dobré dopoledne,
no nás to taky moc překvapilo, že to proběhlo takhle.
Samozřejmě, že úplně bez stresu to není. Pro nováčky je tu spousta zvuků, které neznají a kterých se leknou, ale jinak se zdají být v pohodě a zvykají si na všechno neuvěřitelně rychle. Oskar se s nastalou situací ještě srovnává, je na něm vidět, že je trochu nesvůj. Občas chodí víc nahrbený a malinko naježený, aby ukázal, že on je tady pánem. Taky zase začal vstávat před čtvrtou ráno (a to už vydržel skoro do šesti). On je obecně takový akčnější, takže se snaží ty dva pohodáře provokovat k honičkám - no, povede se mu to jenom někdy. Dominik se včera stulil k Oskarovi a spali chvíli spolu a dokonce mu chtěl trochu olíznout hlavičku - načež dostal packou, že prý takoví kamarádi spolu ještě nejsou ;) Dneska ráno mi taky připadlo, že Oskar párkrát zaútočil na Dominika, aby se ujistil, že ho z pozice vůdce nesesadí. Ale byl to jen takový "výchovný pohlavek bažantovi", žádné chlupy nelítaly a ani nebylo žádné syčení, prskání nebo ňamčení. Ocásky nahoru, bez nepřátelství. Takže i vyjasňování pozic vypadá (zatím - ťuk, ťuk, ťuk) celkem bezproblémově.
Posílám ještě pár foteček, ať vidíte, že nelžu, že umí spinkat všichni vedle sebe. A taky jak se všichni honí za zeleným světýlkem laseru. A ještě jednu spící Apolenku.
Mám jeden dotaz - chtěli jsme si ještě stáhnout starší fotky Dominika a Apolenky, ale jak jste aktualizovali webové stránky, tak už tam ty původní fotky nejsou. Máte je někde uložené, resp. mohli byste nám je poslat? Díky moc.
A ještě něco - vzhledem k tomu, že jsme si adoptovanou Apolenku osvojili, přesměrujte prosím náš adopční příspěvek na Petronelku.
Děkujeme!

 

Seznamování Kulíška s domácí kočkou Eliškou
(seznamování trvalo 4 dny)

22.2.2011
Dobrý večer,
omlouvám se,že píši tak pozdě ,ale musím se podělit. Kulíšek je zatím stydlivý. Po příjezdu do nového domova jsem mu nechala prostor a klid,aby si zvykl. Určitě to nějaký čas potrvá. Asi hodinku a půl seděl v přepravce-Jeho nová kamarádka moje kočička Eliška na něj prskala,ale nechala jsem mu prostor a věnovala se Elišce po určité hodince se odvážil vylézt a zůstal schovaný pod postelí. tam ho chodí Eliška okukovat. Je trošku vytsrašený,ale určitě doufám,že si zvykne. brzy zase napíšu...posílám fotečky seznamování a jeho kamarádky Elišky.

23.2.2011
Dobrý den,
Kulíšek je zatím bojácný. Eliška na něj prskala, ale on se schoval pod postel. Ráno si vylezl na skříň a jen pozoruje.

24.2.2011
Dobrý den,
tak včera byl celý den Kulíšek na skříni. Večer jsem ho musela sundat. Chvilku jsem ho pochovala. Ukázala jsem mu zachůdek a misku se žrádlem. Jen se vyčural. Vůbec jsem ho neviděla se nažrat a napít. Eliška na něj pořád prská a on jí utíká, kde se dá. Od noci v intervalech mňouká. Eliška na něj pořád syčí a prská. Nevím zda to překousne, mít tady konkurenci. Taky je chudinka celá unavená. Vypadá to,že se z nich ani jeden pořádně nevyspali.
Nebyla by lepší k Elišce kočka nebo menší kotě? Nebo může se stát,že ho nepřijme?
Já vím,že to chvilku potrvá, ale nechci, aby se trápili jeden jak druhý.

26.2.2011
Dobrý den,
jsem moc ráda,že Vám můžu konečně napsat dobrou zprávu. Kulíšek a Eliška se skamarádili. Ve čtvrtek jsem ho nechala se žrádlem, pitím a záchůdkem odděleného od Elišky, aby měl klid. Navečír jsem je pustila k sobě.. už se více přibližovali.
Eliška ho vždy očuchávala a občas na něj ještě prskala. Největší zlom byl v pátek po 3 dnech se to otočilo a začli si spolu hrát i když Eliška ho ještě zlobila a packou provokovala.Je fakt ,že v pátek nad ránem začal už v 5 moc mňoukat. Takže jsem vstala zavřela se s nimi v pokoji a hrála si s nimi až do rána...
Přes den už jsem je nechala spolu. A v pátek večer jsme místo na tv koukali na kočky..
Dneska ráno si myslím, že můžu říct, že jsou to kamarádi..i když Eliška je taková malá provokatérka...ale Kulíšek už se tolik nebojí. Občas nějakého toho zvuku se lekne, ale když ho zavolám tak už přijde..nechá se hladit a má rád škrabkání. Na záchod už chodí i když nevím na který..jelikož jsem mu pořídila jeho tak mu tam chodí i Eli. Granule taky žere i když ne tolik.
Vidím, že jsem udělala moc dobře a i když jsem měla velkou obavu zda to zvládnu jak já tak ta naše čičina ,ale spokojení jsme všichni. Už se mají moc rádi dneska na něj neprskala a dokonce ho i olizovala!
Srdečně Vás zdravím a brzo se zase ozvu...
Posílám pár foteček Kulíška.

 

Seznamování Moly s domácím kocourem Mourkem
(seznamování trvalo měsíc)

7.2.2011
Dobrý den, paní Tomalová, posílám pozdrav z Brna od kočičky Moly.
Molynka je naše Kotě, Poděs, Lump, Molouš, Moula, Molyzgumy, ale nejčastěji Broučínek, Moulička, Zlatíčko a Pusinka
Nevím, co by Vám Moly o svém novém domově řekla, ale z hlediska „člověčího“ si krásně zvykla a má se (snad) dobře… Ale popořadě.
První dny byly nic moc. Večer po příjezdu jsme Moly chvíli nechali v bedně v pokoji.. Nevylezla ven a domácí pán kocour Mourek ji obcházel, příšerně vrčel a syčel. Dle Vaší rady jsme ji dali na noc samotnou do uzavřené místnosti, nechtěli jsme ji tahat z přepravky násilím, tak jsme ji jen otevřeli a čekali.. A ona nic, byla pořád zalezlá. Pak se mihla a vlezla pod kuchyňskou linku a tam jsme ji ráno našli..... Nic nejedla, nic nepila, ani na záchodě nebyla. Odpoledne jsem to už nevydržela a vytáhla ji z pod linky násilím ven. Klepala se strachy a možná i zimou, úplně vibrovala, tak jsem ji strčila pod mikinu a nosila na břiše (a pak na zadech) jako mimino. Uklidnila se, i vrněla a dokonce snědla pár kousků masa z kapsičky. Nechala se hladit i manželem a synem, olízala mi celé čelo, ožužlala ucho...Ale pořád nic nepila, i když jsem ji namáčela čumáček... a hlavně nečůrala ani nekakala. Mourek pokračoval ve vrčení a syčení a bylo vidět, že nás všechny, včetně kočky, nenávidí...
Ani další den Moly nic nežrala a nešla na záchod. To už jsme si říkali, že asi umře.. Nato zalezla za skříně do miniaturní mezery a po dvou hodinách, kdy vypadalo, že se zasekla, jsme museli skříně vyložit a vysunout a Moly vytáhnout... Pak jsme ji průběžně hladili, hráli si s ní... a asi se uklidnila a pak šla jíst, čůrat i kakat.. Hurá! Jen Mourek, když ji viděl poblíž, dostal doslova záchvat - syčel a vrčel tak, že se roztřásl a nešel uklidnit...A vypadal, že umře on (je mu téměř 12 let, tak jsme se báli, aby to s ním „nešlehlo“).
Ale další dny už byly lepší a lepší a pod dvou týdnech zůstali kočičáci na víkend sami doma a přežili to ve zdraví, takže bylo vyhráno!
Už si na sebe zvykli, i když se prozatím spolu ještě neolizují a nespí na sobě.. Ale i to snad přijde.. Každopádně se tolerují, očichávají se bez toho, aby na sebe vrčeli, občas se i prohánějí, žerou z jedné misky, na záchod chodí do jedné bedýnky.
Na ukázku posíláme pár fotek.
Vážená paní Tomalová, mějte se moc dobře, určitě se zase ozveme.
Alena+kluci+Mourek+Moulinka

 

Seznamování Babulky s domácím kocourem Tyginkem
(seznamování trvalo 14 dní)

23.12.2008
Kocourek Babulku očichává, očichává místa, kde byla, ale moc nesyčí ani nevrčí. Babulka je zatím zalezlá v domečku, ale nevypadá nějak moc vyděšeně. Cestu prospala v přepravce.

25.12.2008
Babulka je ve dne většinou schovaná v domečku, ale už podnikla pár průzkumných vycházek... Je ještě hodně plachá, zato v noci je z ní úplně jiná kočička! Několikrát za noc nás probudí šimráním na chodidle, pak se krásně mazlí a vrní. Taky v noci křoupala granule a byla i na záchodku. Koupili jsme ten krytý, ale zatím jsme ho otevřeli, aby si zvykla. Dnes ráno nebyla k nalezení, přesto že jsem si myslela, že všechny případné skrýše jsme zajistili... Pak mě napadla jediná možnost - a sice že se protáhla za sporákem a je schovaná zezadu v prostoru pod kuchyňskou linkou. Takže naše ráno na 1.svátek vánoční vypadalo následovně: vyklidit celou linku, odmontovat dřez a následně zkusit linku odtáhnout. Byla tam a pěkně vyplašená! Zbytek dne chvíli probíhala byt a pak zmizela ve svém domečku a tam spala až do večera. Kocour ji zatím nezajímá, zato ona zajímá jeho. Chodí za ní, vždycky ji očichá, lehce zavrčí a sedne si opodál. Ale to je všechno. Čekali jsme daleko bouřlivější reakce. Dokonce už spali kousek od sebe, on na svém obvyklém místě u radiátoru a ona kousek vedle v domečku. Tak snad to bude v pohodě. Posílám pár foteček a zase někdy napíšu, jaké dělá pokroky.

26.12.2008
Dnešní noc Babulka spinkala s náma v posteli, ale nad ránem zase začala prozkoumávat terén. To by bylo v pohodě, jenže pak se jí podařilo vyskočit z nižší skříňky na  vedlejší hodně vysokou a odtud měla v úmyslu zřejmě pokračovat po garnýži… Já jsem začala mít strach, že spadne a tak jsem chtě nechtě pelášila pro schůdky a sundala jsem ji. Myslím, že mi byla nakonec vděčná, protože to bylo přece jen hodně vysoko. Zbytek noci pak strávila u mě, nechala se šimrat na bříšku a spokojeně vrněla.
Ráno nás přišel navštívit, tak jak byl zvyklý, kocour Tyginek a přestože už z dálky bylo slyšet, že nemá zlé úmysly (jen tak po kočičím broukal), tak Babulka, asi posílená vědomím, že je u mě, začala temně vrčet a pěkně na něj zasyčela.
On chvíli váhal a pak odešel. Celý den zase Babulka strávila v přenosce vystlané chlupatinkou a jen spokojeně měnila polohy. Tak jsem zvědavá, co bude vyvádět v noci! :-) Ale je na ní vidět, že už se cítí u nás jako doma, jen reaguje na cizí hlas tím, že se schová víc dozadu.Tyginek se občas přišel podívat, ale už jen nahlédl a když ji neviděl, tak se choval tak jako by tu nebyla.Tak to je zatím vše.

27.12.2008
Dobrý den, tak Vám chci napsat, že jsem Babulku podcenila! :-) V noci se mnou krásně spinkala a jen vrněla, ale přesně v pět ráno se zvedla, byla na bedýnce (poprvé udělala bobky), pak chvíli křoupala granulky a pila a nakonec se vydala na obchůzku. No a než jsem se nadála, byla zase na té vysoké skříni a odtud spěchala na garnýž (cca 3.40m vysoko).Tak jsem trnula, co bude dál! Došla až nakonec, pak kousek couvala zpátky a když se chtěla otočit, tak tyč i se záclonou s pěkným rámusem spadla a Babulka se tak lekla, že seběhla zbytek po garnýži a skokem byla na zemi (pořádně to žuchlo-chudáci sousedi pod náma)! :-)No a útočiště hledala u mě pod peřinou.Tak snad se poučila a už tam nepoleze! Jinak je zlatá, je to velký mazlík a já jsem šťastná, že jsem si ji vybrala! A Tyginek (ten kocourek) vypadá, že je v pohodě. Tak mám radost! A ty její úlety mi vůbec nevadí, přestože se tak nevyspím a ta příhoda s kuch.linkou - tomu jsme se smáli… Článek o Kulíšcích jsem si přečetla a obdivuju Vás, že se těm zatoulaným a často zanedbaným kočičkám tak trpělivě všichni věnujete! Tak se mějte dobře a do nového roku přeji jen samé spokojené kočičky a jejich příběhy se šťastným koncem.

29.12.2008
Tak Vám chci napsat,že Babulka v pohodě přečkala i ,,nájezdy" mých vnuček. Říkala jste mi, že se před dětmi u Vás schovala, ale tentokrát byla moc hodná. Sice je sama nevyhledávala, ale nechala se od nich hladit i brát do náruče. Ta starší vnučka chtěla kvůli ní spát u nás v ložnici. Babulka za náma přišla do postele a mazlila se i s ní. Holky z ní byly nadšené! S Tyginkem se sice ještě nekamarádí, ale já si myslím, že je to jejich seznamování na dobré cestě.

5.1.2009
Dobrý den,
tak se Vám ozývám po pár dnech a posílám Vám aktuální fotky - jak vidíte, Babulka už je úplně v pohodě a s Tyginkem si začíná rozumět. Ve dne většinou spí, zato v noci spolu lítají, až se rolují koberce! Je to fajn, že na sebe nevrčí a už je z nich skoro nerozlučná dvojka. Mějte se hezky. 

 

Seznamování Lisy s domácími kočkami Sissi, Aidou a Toscou
(seznamování trvalo 15 dní) 

10.1.2011
Dobry vecer,
moc Vas zdravim, dojeli jsme v poradku do Kromerize, Lisinka se pomalicku adaptuje, ma zatim samostatnou mistnost a je bazliva, ale to se casem podda. Zato Sissi, ta ztracena-nalezena je stale na te pude, jeste neprisla, ozyva se nam, ale zatim se znovu neukazala. Cekam jen na to, pak zavru to okno a budou vsechny v bezpeci. Fotografie vam poslu koncem tydne mejte se pekne.

16.1.2011
Zdravim  Vas
dnes posilam nejake foto Lisy.  Uz se zabydlela a skamaradila se s tou nasi malou tulackou, uz se  zacaly tak nejak vsechny snaset, Jen ta nase Aida ji jeste uplne neprijala - ve smyslu, ze na ni jeste obcas zasyci, ale to neni nijak zavazne. Zkratka uz se zabydlela a byla prijata do party. Posledni 2 foto zobrazuji SISSI, AIDA  a TOSCA.

25.1.2011
Moc  Vas zdravim
mam zase nejake dalsi foto nasich krasnych vkocicek Lisinka myslim se uz plne aklimatizovala, zvykly si i nase ostatni kocicky, uz zadna ani nezavrci a Lisinka ma novou ochrankyni, jsou neustale spolu - je to ta nase znovunalezena Sissi ale jinak si spolu hraji vsechny.
Mejte se moc pekne Vy i Vase kocicky.

 

Seznamování Lucinky s domácí kočkou Evelínou:
(seznamování trvalo 14 dní) 

22.1.2011
Dobrý den, moc vás všechny po času zdravíme.
V tomhle psaní bychom Vás chtěli poprosit o rychlou radu. S Evelínkou je vše v pořádku, ale dostalo se k nám na terasu před 3 dny zatoulané černé koťátko. Zprvu jsme si ho nevšímali, aby se vrátilo tam, odkud přišlo, ale pak žadonilo o jídlo a bylo docela promrzlé a tak jsme ho vzali k nám domů, dali mu najíst a nechali ho s námi v obýváku. Hned se tulilo a spokojeně vrnělo a usnulo. Jde zhruba o 4-měsíční kočičku. Prošla jsem naši vesnici, poptala se, ale nikdo o kotě nemá zájem ani nikomu nepatří. Je docela možné, že ho tu někdo třeba vyhodil. A tak po dlouhém zvažování a přemlouvání dětí jsme se rozhodli si jej nechat a dát mu domov. I když manžel zpočátku skřípal zubama, že to nemůžeme přece Evelínce udělat. Jenže koťátko je milé , velmi a velmi přítulné. Takže potud by bylo vše v pořádku. Jenže Evelínka ho odmítá. Syčí, schovává se ve svém pelíšku a kotě obchází velkým obloukem. Vyjadřuje silnou nenávist, odmítá jíst blízko něj, přitom kotě si Evelínky vůbec nevšímá, spíš si hledí jen toho, že má teplo a jídlo a naši blízkost. Snažíme se Evelínky si pořád všímat, ale ona nikdy na to mazlení nebyla a tak o to nestojí. Dokonce v noci odmítla vykonat potřebu do bedýnky a vykonala ji poprvé v koupelně na zem. Ven odmítá jít, jakoby se bála, že kotě mezitím obsadí její rajón. Kotě možná cítí její nenávist a tak se ani neodváží jít za námi v noci do ložnice, když tam je Evelínka. Náše fenka maltézáčka je nekonfliktní, tak koťátko přijala v pohodě a tak nám poraďte co s tím. Popřípadě se poptejte paní u níž byla Evelínka v depozitu, jak se tedy před kočkami chovala, zda je šance ,že by si na kotě zvykla. Samozřejmě, že naší Evelínce dáváme přednost, takže kdyby byl velký problém, tak raději kotě dáme do olomouckého útulku a budeme doufat, že najde domov. Jsme zoufalí a nevíme co dělat a tak nám prosím poraďte. Každopádně nechceme aby Evelínka byla nešťastná. Jsme si totiž vědomi, že jsme si ji brali proto, že jsme říkali, že chceme jen jednu kočičku a byla nám nabídnuta Evelínka, která byla s kočkami nešťastná. Toto přijetí koťátka je nechtěné a neplánované, jenže znáte to, kdo by odolal, když vás venku prosí promrzlé kotě. To víte, že mám vzteka na lidi, že nejsou zodpovědní, ale tyto pocity nebudu popisovat, je mi jasné, že vy s těmito pocity zřejmě bojujete jistě dlouhé roky.
Předem velmi děkuji za rychlou odpověď, asi budete naše záchrana , co dělat dál.
Vaše stránky sleduji stále pravidelně i dcerka ráda sleduje, které kočičky získaly domov. Jen se mi zdá, že po novém roku se jich u nových páníčků umísťuje nějak málo. Nebo se nám to jen zdá?
Mějte se hezky a ještě jednou děkuji.

Odpověď:
Dobrý den,
předně chci napsat, že je moc hezké, že jste se koťátka ujali!! Určitě by bez Vaší pomoci někde zemřelo... A k Evelínce - v depozitu se chovala tak, že "adoptovala" dvě koťata na zbytek koček byla až zuřivá. Prostě si zabrala celý pokoj pro sebe a pro ně. Myslím, že šance na to, aby Evelínka kotě přijala, jsou. Je taky veliký rozdíl jedna kočka v její blízkosti a patnáct.... Dejte jí čas. Ono zvykání trvá u koček až měsíc. Většinou nic nejde nějak rychle. Je potřeba si kotěte, pokud bude Evelínka v blízkosti, moc nevšímat, pokud to bude možné, aby zbytečně nežárlila. To, že vykonala potřebu jinam, je určitě protest, na druhou stranu, pokud nepřestala žrát, je to dobré znamení. Jiné kočky z trucu třeba nejí tak dlouho, až se "vetřelec" musí "odstranit". Její misku s jídlem nechte na obvyklém místě a kotě krmte kousek dál. Prostě tak, aby proběhlo co nejméně změn po jeho příchodu. Určitě se zatím ničeho neděste a a dělejte "jakože nic". Pokud by se situace nezlepšila, je možné kotěti nalézt nový domov prostřednictvím inzerátů. Máme zkušenost, že se takto koťata umístí daleko rychleji než z útulku. Ale určitě není potřeba se něčeho zatím děsit. Pokud by Evelínka s kotětem nebyla přímo kamarádka, je 90% šance, že prostě budou žít vedle sebe. Máte určitě v domě hodně místa a kočky můžou chodit i ven, takže prostoru pro její pohodlné žití je dost.
Ještě jsem chtěla napsat, ať kotě za včasu vykastrujete, hormony taky umějí nadělat v kočičím soužití později paseku...
Určitě brzy napište, jak se situace u Vás vyvíjí, můžeme se dál radit.
Hezký víkend
Lucie Malečková

24.1.2011
Dobrý den, píši ohledně toho nalezeného koťátka. Zdá se , že situace se trošku zklidnila. Dodržujeme všechny vaše rady a snažíme se, aby Evelínka pocítila co nejméně změn. Sice jsem to neměřila metrem, ale zdá se, že ty oblouky, jak se naše Eveli vyhýbá kotěti jsou trochu menší.  Každá tráví čas v jiné místnosti, ale naštěstí Evelínka už zase začla chodit ven jako dřív, tak je naděje, že se spolu srovnají. I to syčení už není tak silné, ale nenávistný pohled zatím přetrvává. Ale papá v pohodě i do bedýnky vykonala už svou potřebu, tak začínáme věřit, že to bude dobré.
Víme, že se má kočka nechat vykastrovat asi kolem 5 měsíce, ale nevíme jak kotě je staré, ale to asi pozná až veterinář? Že jde tak o 4-měsíční kotě byl jen náš hrubý odhad. Na fotkách asi těžko poznáte, kdybych poslala?
Jinak se mějte hezky, a pokud bych potřebovala radu, tak se hned obracím na vás.  Ještě jednou díky, že jste nás nenechali v obavách.

26.1.2011
Dobrý den, zdravím všechny zachránce kočiček.
Opět píši ohledně našeho seznamování Evelínky s Lucinkou. Napřed chci poděkovat na odkázání na článek Seznamování. To mi také hodně pomohlo. Přečetla jsem si druhý příběh a pochopila jsem, že naše seznamování probíhá velice dobře a rychle. Evelínka už se smířila s tím, že není jedináček, a tak už se chová jako dřív. Už se s kotětem snese i v jedné místnosti. Nevšímá si Lucinky, ale už ji neobchází tak nenávistně. Dokonce už jedly spolu z jedné misky. Lucinka se k Evelínce přidala a Evelínka si jí nevšímala a tak jedly spolu. Měli jste mě vidět ! Já se držela , abych za jejimi zády neskákala radostí až do stropu !  Hned jsem je vyfotila a fotku vám posílám. To bylo jedno z prvních přiblížení. A včera si dokonce Evelínka lehla na stejnou sedačku, kde spala Lucinka a lehla si asi metr od ní, tak i to byl velký úspěch. Takže syčení zmizelo a dokážou spolu u dveří čekat, jak je vpustím domů. Jistě je ale seznamování koček jednodušší v domku, kde mohou kočky chodit ven než v bytě, kde musí spolu být pořád. Evelínka stále spává ve dne i v noci v ložnici v 1.patře a Lucinka se zatím pořád drží v přízemí, víc s námi, takže se v podstatě potkávají málo. Podstatné je, že nejhorší krize je zažehnána a moje velké přání je, aby kočičky spolu časem i kamarádily. Bylo by pro mě zklamání, kdyby jen žily vedle sebe. Ale když to tak bude, jsem s tím předem smířená. Každopádně na to, jak katastroficky začátek vypadal, tak si myslím, že nakonec je to víc než dobré. Brala bych to asi jinak, kdybych neměla srovnání, ale ten článek o Růžence mi hodně pomohl. A smekám před paní od Růženky, že to nevzdala a ještě navíc pomáhá krmit opuštěné kočky na sídlišti. Takové lidi obdivuji, kteří pomáhají jako vy všichni v útulku.
Koupili jsme zvlášť granule pro koťata a Eveli má své granule pro kastrované kočky, ale obě jí navzájem obojí, tak doufám, že to nevadí. Taktéž, když mají večer jídlo každý ve své misce (i pes), tak pak dojí všechna jídla navzájem. Psí a kočičí. Je ale fakt, že nakonec se sní vše, protože konkurence je velká, tak mám radost, že většinou nic nezůstane.
Lucince se ven nechce chodit vůbec a tak je venku pouze, když ji ven vynesu. Možná má obavy, že by mohla opět zůstat venku napořád, tak se pořád drží naší terasy. A já se pasovala na pozici vrátného.:-) Psa pustím ven zadními dveřmi a dám ven i kotě a Evelínka si poručí jít ven předními dveřmi, (dům lze venku obejít) tak alespoň mám pohyb.  A pak všichni se dožadují domů zadními dveřmi, neb ty jsou prosklené, tak vědí, že tam na ně dobře vidím.
Posílám pár fotek, třeba se vám podaří věk kotěte odhadnout. Vážila jsem jej a váží 2 kg, tak možná až tak malé nebude. Každopádně je velmi tulivé a chovavé a dokáže dcerce v náruči spát dlouho i na zádech. Pokud sledujeme televizi, tak vždy Lucinka vyleze někomu z nás na klín a nehne se.
Jen nechápu jediné, že z tisíci barev na kočkách si nás vybere zrovna černé kotě, které pak bude k nerozeznání od Evelínky, snad je potom dokážem rozeznat.
Tak se mějte hezky, časem napíši, jak sbližování pokračuje. Ještě jednou děkuji.

7.2.2011
Dobrý den, moc vás všechny zdravím a píši vám další informace ohledně seznamování našich kočiček. Vše dopadlo naštěstí velmi dobře, Evelínka Lucinku přijala, už spolu v pohodě jsou v jedné místnosti i leží na jedné sedačce, jedí spolu a i spolu chodí ven. Jakmile Eveli se přijde pochlubit se svým myším úlovkem na terasu, tak za chviličku přicupitá i Lucka a taktéž s myším úlovkem, takže z obou holek mám velkou radost. Tento víkend jsem poprvé zahlédla jak Eveli vybízí Lucinku ke hře na honěnou. Lucinka se k Evelínce chová velmi, ale velmi opatrně, jakoby k paní domu měla obrovský respekt, takže na její výzvy ke hře reaguje ráda, ale velmi pomalu a opatrně. Je docela možné, že právě tímto respektem si ji Lucinka získala. Teprve tento víkend už se Lucka odvážila v noci přijít za námi do ložnice, kde Eveli spává na stolku na svém plyšákovi. Poprvé se uvelebila na židli pod stolkem přímo pod Evelínkou, ale ráno nakonec spala na malém škrabadle, které máme v ložnici vedle stolku. A Eveli se tvářila, jakoby tam to kotě spalo v ložnici odjakživa.
Takže moje radost je opravdu velká, že se takhle sblížily. Když to tak počítám, tak sbližování trvalo ani ne 14 dní. Tento týden se už budem s veterinářem domlouvat na kastraci, tak snad to proběhne v pohodě.
Zdá se nám, že Evelínka zmohutněla, je z ní krásná a statná kočka, spousta lidí ji chválí, jak je nádherná. Mrzí mě, že jsme si ji nezvážili , když jsme ji dovezli od vás, nyní má 4 a půl kila. Však také obě naše kočeny dokážou zbaštit kvanta granulí, tak si uvědomuji, kolik vás musí stát krmení, které pro všecky kočky v útulku máte a to ještě krmíte i venkovní kočky, které nejsou v depozitech. O to víc vás obdivuji.
Mějte se hezky a snad se mi podaří časem vyfotit obě kočenky pospolu, abych vám mohla fotky poslat.  

 

Seznamování Růženky s domácími kočkami Julinkou a Matýskem:
(seznamování trvalo déle než měsíc)

27.7.2010
2.7. jsem na sídlišti našla hladovou a zuboženou kočičku, kterou jsem vzala k nám domů. Protože mám doma 2 už pětileté kočičáky, kočičku jsem umístila na zaskleném balkoně za obývákem, aby nepřišli k sobě a nenakazili se. Kočička zabrala obývací pokoj a Julinka s Matýskem zůstali v ložnici a trucovali. 7.7. jsme dojeli s kočičkou na veterinu do Humpolce na prohlídku, odčervení atd., domluvili kastrani na 12.7., nechali ji vykastrovat, při vyndání stehů naočkovat, věnujeme jí veškterou péči. Kočičku jsem pojmenovala Růženka, protože když jsem ji přinesla, tak jenom jedla a spala. Je čistotná, nejsou s ní problémy.
Trápí mě ale chování Julinky a 
Matýska, kteří nechtějí opustit ložnici, kam jim musím nosit jídlo, protože do kuchyně si nechtějí jít a ani nechtějí moc jíst. Jsou odtažití a ani se nechtějí mazlit, i když se jim všemožně věnuji. Na Růženku syčí a vrčí. ale neubližují jí. Jsem z toho dost vycukaná, protože ani manžel není nadšen. Já den co den doufám, že se kočiny skamarádí a nebude u nás panovat takové napětí. Tak jsem strávila měsíc volna a peníze, které jsem měla bokem na dovolenou. Prosím Vás laskavě o radu, protože Vy máte určitě mnoho zkušeností, neboť přijímáte do depozit mnoho nalezených kočiček, kterým zachraňujete životy a máte více zkušeností s jejich chováním.

Odpověď:
To je od Vás moc hezké, že jste kočičku zachránila! Musí být strašně vděčná... K problému seznamování nezbývá nic, než čekat. Asi jste se jí hodně věnovala a Julinka s Matýskem žárlili, ale ono se všechno časem srovná. Nechala bych je asi všechny úplně na volno. Pokud některý syčí a prská, je třeba ho spíš konejšit, ne třeba okřikovat. Prostě ti dva potřebují čas, aby zjistili, že Růženka je nepřipravila o Vaši lásku a pozornost. Musíte vyčkávat. Pokud to není nějakým jiným způsobem dramatické, jistě se všechno srovná. Pokud by začaly nějaké veliké boje, nezbývalo by, než Růžence najít nový domov.
Dejte vědět, jak pokračujete a hodně trpělivosti
.

9.8.2010
Dobrý den paní Petro i ostatní kočkomilky .
Děkuji Vám za odpověď a radu. Píši Vám, jak pokračuje seznamování Růženky s Julinkou a Matýskem. Zatím žádné velké pokroky. Růženka už je u nás jako doma, všude chodí, ale do ložnice, kterou zabrali Julinka s Matýskem vběhne, jen když je rozdováděná nebo tam zažene nějakou hračku. Chtěla by se kamarádit, běhá za Matýskem, který je zvědavý a opouští ložnici, občas se dotknou čumáčky, ale Matýsek buď syčí, nebo naježí ocásek a uteče. Julinka nejeví zájem a ložnici opouští pouze za nepřítomnosti Růženky v kuchyni, kde rychle použije kočičí záchůdek a uklidí se zpět do ložnice. Krmení probíhá odděleně, Růženka už jí v kuchyni a Julinka s Matýskem stále v ložnici. Zdá se mi, že prvotní nevraživost ustupuje a že je vše na dobré cestě. Měla jste pravdu, chce to čas a trpělivost, obojí teď o prázdninách mám, takže se mohu seznamování mých kočičáků věnovat. A věřte, že jim věnuji veškerý čas, trpělivost a lásku.
Zítra (úterý) nebo ve středu pojedeme s Růženkou do Humpolce na veterinu na přeočkování a kontrolu. Doufám, že bude vše v pořádku, i když narkozu a očkování snášela velice zle. Reakce na očkování byla velice nedobrá, konzultovala jsem ji s paní doktorkou telefonicky. Naštěstí během 3 dnů odezněla.
Kromě péče o už 3 domácí kočičáky krmím ještě několik koček, které se potulují po sídlišti. Každý den večer, když se setmí jim nosím k paneláku, kde se scházejí, jídlo. Původně tam sedával jeden kocour, včera tam čekaly už 4 kočiny, z toho jedna nemohla na zadní nohu. Tento stav mě moc trápí, nevím, jak jim více pomoci. Domů do bytu si je vzít nemohu.
Hodně lidí se na mě zlobí, že kočky krmím u jejich paneláku. Chodím tam raději večer, abych se nedostala do konfliktu s obyvateli domu, kde kočiny čekají. Obávám se, že koček bude přibývat, protože na sídlišti je opuštěná kotelna, kde se kočky nekontrolovatelně množí. Na kastraci koček nemám peníze, protože jedna kastrace stojí Kč 1.000,-. A jídlo pro domácí i venkovní kočiny též není levné.
Rozepsala jsem se o problému, který Vy moc dobře znáte a který řešíte každý den. Proto si velice vážím toho, co děláte pro opuštěné, nechtěné kočičky a zachraňujete jim životy a hledáte nové domovy.
Až bude v seznamování našich kočin něco nového, určitě Vám dám vědět.
Zatím se mějte moc hezky.

23.8.2010
Dobrý den paní Petro,
po 10 dnech Vás opět zdravím z Pacova a mám docela dobré zprávy. Růženka se z očkování po dvou dnech srovnala a začalo seznamování s Julinkou a Matýskem. Matýsek už na ni vůbec nevrčí a neprská, Růženka by si s ním ráda hrála, běhá za ním, ale Mates před ní utíká. Julinka ještě vrčí a syčí, ale už i ona opustila ložnici a všechny kočičky mají celý byt k dispozici. Růženka postupně ztrácí respekt z kamarádů, je veselá a z nějakého vrčení si nic nedělá. Už asi 3 dny spí s námi v ložnici na sedačce u toaletního stolku a dnes v noci poprvé hupsla za námi do postele. Ustlala si v nohou, ale Julie na ní zasyčela a Růženka se vrátila na sedačku. Seznamování poračuje pomalu, ale jistě. Už věřím tomu, že se kočinky postupně zkamarádí, nebo - v případě Julinky - budou respektovat.
Přeji Vám všem hodně zdraví a mnoho sil k Vaší záslužné činnosti.

31.10.2010
Vážené kočkomilky,
je to už delší čas, co jsem Vám psala o sžívání našich kočiček Julinky, Matýska a nalezené Růženky. Z malé se vyklubal rarášek, který zlobí především Matýska. Julinka si to nechce nechat líbit a ještě stále je občas slyšet syčení. Jinak se už všichni nastěhovali k nám do postele, takže si občas myslím, že manželská postel je pro kočiny. Jsem ale spokojená, když vidím, jak si krásně spí.
Četla jsem Vaši Zprávu o činnosti - smekám před Vámi, tolik zachráněných kočiček. Je to bohužel běh na dlouhou trať. Já krmím na sídlišti několik kočičáků, někdy přijdou 4, někdy 5, ale nevím, kolik jich chodí, až je klid. Přes den vidět nejsou, chodím je krmit po setmění, to už na mě čekají u popelnic a běží se mnou k mističkám. Teď to ještě jde, ale nevím, jak to budu dělat, až bude sníh a mráz. Ani nevím,, kde kočiny nocují. Zkoušela jsem to vypozorovat, ale pokud tak s nimi jsem, tak nikam nejdou nebo mě pak doprovází a paneláku, kde bydlím. To mi hrozně rve srdce, ale domů si je vzít nemohu. Už jsem je zkoušela nabízet, vyvěsila jsem inzeráty, ale zatím nic. Budu to zkoušet dál.
Zítra nebo pozítří Vám pošlu nějahou korunu, moc to nebude, protože z důchodu nám toho moc nezbývá, taky krmení něco stojí, ale vím, že potřebujete každou korunu. Napište, co byste ještě potřebovali. Něco bych Vám poslala. Je škoda, že je to k Vám do Hodonína tak daleko.
Mějte se moc hezky, Vám i kočičkám přeji hodně zdraví.

 

A pokud chcete rekordmana ve zvykání si na nový domov, přečtěte si, co vyváděl Fido u Jonáše, své nové majitele začal brát na vědomí až po neuvěřitelných 3 měsících! Čtěte zprávy od 20.4.2014.
Skvělé bylo, že noví majitelé měli pochopení a byli velmi trpěliví, nechtěli nám Fida vrátit, ale naopak - nechali Fida, až se rozhodne sám se s nimi přátelit a nyní v něm mají mazlíka a miláčka obrovského!

Jak se připravit na příchod nové kočky najdete zde.

 

Nestačí vám výše uvedené informace?
Zavolejte nám na telefon 724 142 463 nebo pište přímo na e-mail kocky.sos@seznam.cz - rádi vám poradíme!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pořídit si druhou kočku?

(Martina, 19. 9. 2016 18:52)

Dobrý den, přemýšlím o druhé kočce, ale nevím jakou :) Doma mám tříletého kastrovaného kocoura z útulku, docela divokého, nemazlícího. Občas na mě útočí - asi mě bere jako druhou kočku. Ale nevím zda si mám pořídit kotě (a jaké pohlaví), dospělou mladší kočku (a jaké pohlaví) nebo starší kočku (a jaké pohlaví). Poradíte mi co by bylo nejlepší? Děkuji

Re: Pořídit si druhou kočku?

(Kočky SOS, 20. 9. 2016 22:26)

Dobrý den, v žádném případě kotě NE! Mohla byste se dostat do situace, kdy se dospělý kocour bude s kotětem hrát velmi nešetrně, zakusovat ho a může mu i ublížit, Více se dozvíte v rubrice "Zeptali jste se nás na http://www.kocky-hodonin.estranky.cz/clanky/zeptali-jste-se-nas/Kocour-a-kote.html
Obecně se dá říct, že je lepší pořizovat kočičího kamaráda podobného stáří a pokud je váš kocour takový jako píšete, tak by nová kočka neměla mít bojácnou povahu a měla by být podobné velikosti - aby si byli při hře rovnocenými partnery.Na tom jestli to bude kočka nebo kocourek tak moc nezáleží. V každém dobrém útulku by měli povahu koček znát a poradit vám. Pokud budete chtít kamaráda vybrat u nás, pište na email kocky.sos@seznam.cz
Děkujeme.

Re: Re: Pořídit si druhou kočku?

(Martina, 5. 11. 2016 17:27)

Dobrý den,
tak mám ke svému kocourovi (jak jsem psala výše) vybraného 9-ti měsíčního kocoura, ale zatím není vykastrovaný. Jak mám tedy dále postupovat? Mám ho vykastrovat co nejdříve? A myslíte, že se dva kocouři v jednom bytě snesou? Mám z toho stále strach :(

Re: Re: Re: Pořídit si druhou kočku?

(Kočky SOS, 5. 11. 2016 17:39)

Rozhodně nesmíte nekastrovaného kocura přinést vašemu kocourovi do bytu! Pozor na to - nejdříve kastrovat a pak to můžete zkusit. V 9 měsících měl být kocour dávno katrovaný. Jinak platí co jsem psala už minule - v 9 měsících to sice není malinké kotě ale já bych přece jen volila dospělou kočku. Víc poradit nedokážu, každá kočka je jiná a nedá se předvídat, jak to dopadne. Zvykání potřebuje čas, může trvat i několik týdnů, chce to trpělivost. Dva kocuři v jednom bytě, pokud si porozumí, mohou klidně být, v tom není žádný problém.

Re: Re: Re: Re: Pořídit si druhou kočku?

(Martina, 5. 11. 2016 19:40)

A kterou z Vašich koček byste mi doporučili? Bohužel jsem z Ostravy takže nevím jak by probíhalo předání. Děkuji

Re: Re: Re: Re: Re: Pořídit si druhou kočku?

(Kočky SOS, 7. 11. 2016 8:50)

Pokud jste s Ostravy, tak by možná bylo lepší vybírat z útulků v okolí. Ale i naše kočky máme umístěné v Ostravě, musela byste si přijet :-)
Z našich koček by byl vhodný Remmy, Tomášek nebo třeba Vilík. Všichni jsou v nabídce.

rada

(Monika H., 24. 6. 2014 13:21)

Dobrý den, mám doma nyní dvě kočky, jednu už dlouho (kastrovaná kočka, půl roku) a od včerejška koťátko (kočička, 3,5 týdne) a nevím, jak je mám na sebe navyknout... starší syčí a chňape po malé, malá by se i kamarádila ale má respekt. Jak je mám sblížit? Jak postupovat? Děkuji

Re: rada

(Kočky SOS Hodonín, 24. 6. 2014 16:14)

Zavolejte nám na telefon 724 142 463, po případě napište na náš email kocky.sos@seznam.cz vaše telefonní číslo a my zavoláme vám a rádi vám poradíme!

Jak skamarádit kocoura s kotětem (kocourkem)

(Lenka, 17. 7. 2013 20:00)

Dobrý den, pročítala jsem Vaše zkušenosti se seznamováním kočiček a chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám 4 letého kocourka (nalezence, jen tak tak přežil, když jsem se ho ujala, ale s panem veterinářem jsme ho vykulírovali. Vyrůstal v bytě, ale jezdil na chalupu :) a nedávno jsme se přestěhovali do svého domečku se zahradou). Nyní jsem si vzala domů koťátko (kocourka, také nalezence, jeho sourozence přejelo auto a on kolem něj pobíhal na silnici, tak jsem si ho vzala, má rýmu, ale pan doktor mu dal injekci a říkal, že bude v pořádku. Je u mě ode dneška. Přinesla jsem ho domů v tašce a dala jsem jí na zem, aby si ho kocour (pan domácí :-) ) mohl očuchat. To, že dojde na prskání a syčení a ječení, to jsem čekala. Co jsem však vůbec nečekala bylo, že velký kocour se hned vrhnul po tašce a útočil na bezbranné kotě. Vím, že píšete, že seznamování může trvat někdy déle a má různé podoby, jsou spolu přece jen teprve první den, ale bojím se, aby velký kocour kotě vůbec přijal. Přece jen nechci, aby se kotěti něco stalo nebo bylo nějak tramatizované. Myslíte, že by na něj mohl zaútočit i tak, že by ho mohl zranit, či dokonce zabít? Prosím poradtě, co mám dělat. Nechci ani jednoho dát pryč, přece jen si zažili své... Předem moc děkuji za radu! A přeji hodně radosti z kočiček! Lenka

Re: Jak skamarádit kocoura s kotětem (kocourkem)

(Lucka, Kočky SOS, 17. 7. 2013 21:51)

Dobrý večer, Lenko,
zavolejte prosím paní Tomalové, tel 724 142 463 nebo napište SMS a ona Vám zavolá zpátky (má neomezené volání). Poradí Vám ohledně seznamování i péče o koťátko.

Kastrovaný koucourek versus koťátko-kočička

(Olga, 30. 11. 2012 18:46)

Pročítám příběhy, protože už delší dobu řešíme dilema, zda pořídit kocourkovi kamaráda nebo ne. Brali jsme si dva bráchy z jednoho vrhu, byli to kámoši k pohledání, čistili si kožíšky a spali zapletení do sebe. Po půl roce se ten toulavější - ač kastrovaný, ztratil. Žofínek zůstal a byl moc smutný. Teď je mu přes rok a my stále nevíme, zda mu přivést koťátko nebo ne. Dilema nabírá na obrátkách, protože máme k dispozici krásnou nalezenou kočičku. Z příspěvků je mi jasné, že seznamování má různé podoby. Spíše mi jde teď o to, že v pročtených případech se zdá, že kočičky jsou chovány v bytech. Náš Žofínek je kocourek venkovní, když je velká zima, stěhuje se do sklepa a je mi moc líto, že je tam sám. Právě v tom, že by seznamování probíhalo zřejmě venku, vidím problém, že pokud by se Domorodec urazil, v klidu odejde a já si to budu vyčítat. Na druhou stranu mi přijde drastické je zavřít do jedné místnosti a ať se tam při seznamování nějak "domluví". A jak je tam dlouho držet zavřené? Tak a co teď? Risknout koťátko? Děkuji za názory.

Re: Kastrovaný koucourek versus koťátko-kočička

(Lucka, Kočky SOS, 30. 11. 2012 22:29)

Dobrý den, Olgo, tak jak to máte namyšlené to určitě nepůjde. Jednak každou kočku, kterou si přinesete domů musíte držet měsíc zavřenou, aby si zvykla, že je doma u Vás - viz. zásady přemístění koček - a taky seznamování musí probíht zásadně někde uvnitř... Taky není vůbec vhodné, aby koťata minimálně do půl roku chodila ven. Jsou hloupá a hrozí jim veliké nebezpečí.... Zavolejte paní Tomalové (tel. 724 142 463), ví o Vás, rozeberete celou situaci a určitě Vám poradí jak správně postupovat - tak abyste nepřišla o kocourka, ale ani aby se neztratila nová kočička. Obojí by byla veliká škoda.

Dvě kočky..

(Míša, 20. 10. 2012 16:17)

Včera jsem dostala nové koťátko, kočičku, je jí sedm týdnů. Doma už máme ale psa a kočku (ti dva spolu vycházejí úžasně) Měla jsem strach ze psa, že ji sežere, je už to starý mrzout, ale pes se nového přírůstku nebojí, ani se ho nebrání. Chová se k ní stejně jako k původní kočce. Ale za to naše původní kočka je naštvaná a trucuje. Nový přírůstek nemůže vystát, prská, ježí se, syčí, mňouká a to jak na kotě, které teda vždy ustoupí (včera si to rovnou vyříkaly obě kočičky syčením, tak ta mladší a nová v bytě se podřídí a jde pryč), ale ta naše starší - původní, je naštvaná. Na mamku i na strejdu je v pohodě, ale jakmile se přiblížím já, tak mi nejdřív očuchá ruku, kterou jsem hladila kotě, olíže mi pár prstů, ale pak začne prskat a syčet. Když se snažím víc, začne tasit drápky. Ale nechá si ode mě držet kelímek od jogurtu na vylízání, i ráno mlíčko jsem jí mohla dát. Ale bojím se, že si na sebe ty dvě nezvyknou. Ta mladší je u mě v pokoji, má to jako svoje útočiště, ta starší je v obýváku. Bojím se i rvačky, aby si něco neudělaly (nebo spíš ta starší, aby moc třeba nesekla tu mladší). Je šance, že si na sebe zvyknou? Teď jsem týden doma - mám prázdniny, ale až budu mít školu, doma nebude nikdo, ani já, ani rodiče, ani brácha a bojim se, že asž se vrátim najdu všude chlupy, jak byly v sobě.. :-/

Re: Dvě kočky..

(Kočky SOS, Petra, 20. 10. 2012 16:47)

Míšo, seznamování koček někdy trvá i měsíc, v ojedinělých případech dokonce ještě déle, jak píšeme v článku. Pokud jste dostala kotě teprve včera, je to, co popisujete, úplně normální reakce kočky, které do jejího teritoria přivedete nové zvíře.

Seznamování koček

(Sylvie, 24. 8. 2011 12:02)

Dobrý den, tak jsme Oliverkovi pořídili kamarádku, malou Violettku (devět týdnů). První jejich setkání bylo takové že Oliver jen koukal, nechápal a malá se hrbila a trošku tak jakoby bručela. Pak se Oliver na zbytek večera urazil a jen ji obhlížel. Druhý a třetí den už s ním malá nemá problém, dokonce se o něj otírala a chce si s ním evidentně hrát. Ale on ji kouše a naskakuje na ni a já mám strach aby to malinkaté tělíčko nezranil (on má sedm kilo). Když ji kouše tak ona jen tak mává ťapkama na zádech, neutíká, ale mám strach aby to nebylo tím že z toho nemá rozum a je zvyklá na domácnost s hodně kočkama. Chci se teda zeptat jestli mám do Oliverova chování nějak zasahovat? Nebo jestli si tak normálně kočky hrajou tím že jí tak kouše? Děkuji moc moc za rady!

Re: Seznamování koček

(Kočky SOS, Petra, 25. 8. 2011 18:53)

Sylvie, to co popisujete, je naprosto normální. Tedy pro situaci, kdy přijde malé kotě k velkému kocourovi. Kdybyste Oliverkovi pořídili kočku, která je mu věkem blíž, byly by vzájemné hrátky vyrovnanější. Bohužel hodně lidí si pořád ještě myslí, že dospělá kočka si v novém domově nezvykne nebo si naopak na dospělou kočku nezvykne jejich kočka (což je omyl, protože vždy záleží především na povaze), a proto si raději pořídí co nejmenší kotě, a pak to vypadá přesně takto... Jinak doufám, že jste měli dobrý důvod pro to, proč jste si takto mladé kotě vzali, protože 9týdenní kotě má být ještě 3 týdny u mámy.

Seznamování koček

(Mrkvová Iva, 26. 8. 2010 22:23)

Mam doma tri kocicky, dve z nich spolu vyrustaji od malicka, treti jsem nasla letos na jare v zubozenem stavu napokraji smrti hladem. Dnes je to krasna, vykrmena a zdrava kocicka, ktera je velmi vdecna za pohlazeni a stale plnou misku, ale nekamaradi se s ostatnimi kocickami, prska na ne a syci,netuli se k nim. Tento stav trva jiz 5 mesicu,ale ja stale verim, ze si na sebe zvyknou, musite vydrzet, preji hodne stesti a trpelivosti.